Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) upozornila Českou televizi, že odvysíláním osmidílného ruského seriálu Zapomenutí vůdci na ČT 2 porušila zákon a vyzvala ji, aby do sedmi dnů zjednala nápravu. Zareagovala tak na stížnost, která byla v této věci podána 20. 12. 2017.
V odpovědi stěžovateli se uvádí:

(původní pravopis zachován)
Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1–3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozorňuje provozovatele Česká televize, IČ 00027383, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, PSČ 140 70, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil odvysíláním pořadů Zapomenutí vůdci: Lavrentij Berija 1/2 dne 10. prosince 2017 od 13:55 hodin na programu ČT2 a Zapomenutí vůdci: Lavrentij Berija 2/2 dne 17. prosince 2017 od 14:50 hodin na programu ČT2. Oba pořady, které je možné považovat za souvislé dílo, vyzdvihuje Berijovi „manažerské“ úspěchy i charakter, ve světle čehož dochází k bagatelizaci zejména jeho účasti na zatýkání, popravách a stranických čistkách během tzv. Velkého teroru nebo jeho role iniciátora deportací kavkazských národů. Berijův podíl na represích je též prezentován jako něco, čemu se nemohl ve své funkci vyhnout, nicméně tak činil s přemáháním. Tím de facto dochází k omlouvání Berijových činů, které lze z historického hlediska považovat za kruté jednání a na jejichž základě byla zamítnuta jeho rehabilitace. Rada stanovila lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutí RRTV je ve své podstatě správné, zformulováno je však bohužel poněkud vágně. Chybí v něm totiž i jen náznak toho, jakým způsobem by ČT měla své nezákonné jednání napravit. Vzhledem k tomu, že všech osm dílů revizionistického a propagandistického seriálu Zapomenutí vůdci již bylo odvysíláno a nelze je tudíž stáhnout z programu, hrozí, že si ČT z upozornění RRTV nebude dělat hlavu a přejde je mlčením.

Pokud by vedení České televize chtělo zjednat skutečnou nápravu, mělo by v první řadě zveřejnit okolnosti, za jakých byl seriál Zapomenutí vůdcové zakoupen od ruských distributorů a také kdo o výběru a uvedení seriálu na ČT 2 rozhodl. Dále by mělo uvést na pravou míru lživá a zavádějící tvrzení, která zazněla v jednotlivých dílech seriálu Zapomenutí vůdcové, a rovněž poukázat na to, která fakta v něm byla záměrně zamlčena.* Vhodnou formou by mohla být například diskuse odvysílaná v hlavním vysílacím čase, v níž by odborníci na sovětské dějiny posoudili hodnověrnost odvysílaného seriálu. Vedení televize by také přirozeně mělo vypovědět smlouvu o dalším uvádění seriálu, pokud existuje.

Česká televize by v každém případě výzvu RRTV neměla brát na lehkou váhu a porušení zákona skutečně napravit. V opačném případě totiž bude muset nadále čelit odporu veřejnosti, jíž je jako veřejnoprávní médium ze své podstaty zodpovědná.

*
Namátkou několik příkladů z dílu věnovaného Lavrentiji Berijovi a protiargumentů nezávislých ruských historiků:

– Značný prostor je ve filmu věnován exkulpaci Beriji jako člověka zodpovědného za provádění Velkého teroru na území Zakavkazska.

Tuto interpretaci kritizuje v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Echo Moskvy Ruský historik a odborník na sovětské bezpečnostní orgány Nikita Petrov: „Berija byl [ve funkci prvního tajemníka strany] na Kavkaze během Velkého teroru ‚malým Stalinem‘. Pronikal podrobně do všech záležitostí NKVD, dával Goglidzemu osobně příkazy koho bít, koho zastřelit a dokonce koho zbít před popravou. O tom všem existují doklady v materiálech Berijova případu a Berija to během procesu ani nezpochybňoval.“

– V seriálu se uvádí se, že během tzv. „Berijova tání“, tj. po nástupu Beriji do funkce lidového komisaře vnitra bylo propuštěno 630 tisíc politických vězňů.

„Hodnověrné zdroje uvádějí, že propuštěno bylo nanejvýš 100 000 vězňů (např. historici Nikita Petrov, Arsenij Roginskij či Nikita Ochotin). Často se přitom navíc nejednalo o propouštění v pravém slova smyslu, ale o přerušení procesů v důsledku zrušení mimosoudních orgánů – tzv. ‚trojek‘. Mnohým vězňům v té době také vypršel trest,“ uvádí v rozhovoru pro Rádio Svoboda historik Igor Kurljandskij.

Ve snaze ukázat Lavrentije Beriju v lepším světle je ve filmu řada podstatných faktů vynechána a zamlčena. Uveďme alespoň některé z nich:

– Od roku 1939 vykonával Berija Stalinovo nařízení, podle kterého se původně propuštění političtí vězni vraceli do výkonu trestu. V letech 1939–1940 tak bylo na základě obvinění z „protirevoluční činnosti“ odsouzeno 135 000 lidí. Nařízení také zrušilo tzv. „zápočty pracovních dní“, které do té doby umožňovaly předčasné propouštění vězňů. Mnozí vězni gulagu, kterým během války vypršel trest, byli v táborech protiprávně drženi „do konce války“.

– Berija jako lidový komisař vnitra pokračoval v popravách podle tzv. „Stalinových seznamů“. Jen ze známých osobností byli v letech 1940–1942 popraveni divadelní režisér Vsevolod Mejerchold, novinář a spisovatel Michail Kolcov, spisovatel Isaak Babel nebo básník Daniil Charms.

– Berija v letech 1939–1940 řídil a vykonával masové zatýkání na západních územích připojených k SSSR po podepsání Paktu Ribbentrop –Molotov. Zatčeno a posláno do táborů a vyhnanství bylo 350 000 Poláků a 86 000 občanů anektovaných pobaltských zemí.

– Berija je zodpovědný za „Katyňské popravy“ z roku 1940 – zastřelení 20 000 polských důstojníků a 7 000 polských civilistů v Katyni a dalších táborech a místech odnětí svobody v SSSR.

– Berija byl organizátorem vraždy Lva Trockého v Mexiku a její vykonavatele osobně vyznamenal.

– Berija založil tzv. Laboratoř X, ve které se zkoušely jedy na lidech odsouzených k smrti. Během pokusů bylo usmrceno 150 lidí.

– Po válce nechala Berijou řízená kontrarozvědka Smerš do táborů gulagu deportovat statisíce sovětských zajatců, násilně repatriovaných ruských emigrantů (včetně stovek československých občanů) a dobrovolných repatriantů.

atd.