První román ve Vídni žijícího autora z Prahy Ondřeje Cikána (1985) mile překvapil milovníky trochu šílenější, poetičtější prózy. Kdo si v Rakousku nebo Německu přeje přestávku od klidného, realistického vyprávění o tak zvaných velkých lidských konfliktech typu: na předměstí stojí dům a bydlí v něm tři úplně různé rodiny, už nemusí sahat jen po překladech Borise Viana nebo bratří Strugačtích. I Cikánův román Menandros a Thaďs, inspirovaný starořeckou šesťákovou prózou, je pln nápaditých anomálií.

Děj nejdivočejšího starověkého milostného románu všech dob je vlastně jednoduchý: Thais je ve své svatební noci s Menandrem unesena piráty z Athén a jako otrokyně prodána po Perské říše. Ženich se vydá ji vysvobodit a oba novomanželé zažívají různá dobrodružství, potkávají dívkožrouty, nadrogované trpaslíky, nebezpečné kavkazské kozy, nebo polobohy z Baikonuru, než se konečně najdou v dalekém indském městě Taxila, kde shodou okolností vládnou zrovna ti muži, již Thaidu unesli. Stali se z nich však mezitím mírumilovní šlechtiči králíků. Vše končí po krvavé bitvě zdánlivě kýčovitě v dešti vánkem poletujících květů. Ale je tu za prvé zlý plán kurtizánky Chryseidy, jenž se, jak čtenář ví, v bližší budoucnosti naplní. A za druhé je tu paralelní děj v současnosti, v němž je vypravěč na cestě za svou vlastní dávno vdanou životní láskou. Potká ji na úpatí Alp v lese vysokých rovných stromů a jde s ní na kávu. Tak tomu je v realitě. Ve snu však milá mizí v podrostu mezi popadanými kmeny a je pryč. A to vše proto, že vypravěčovi zabránila zdivočelá domácí zvěř vrátit se do bytu, a vzít s sebou na cestu ten jeden určitý polibek na čelo, jenž tím pádem zůstal viset ve skříni mezi košilemi.

Cikán řekl v jednom rozhovoru, že starověký děj s krutými bitvami (Menandros se stane vojevůdcem obávaných Skythů) a se z antické literatury převzatými toposy idylických krajin, otroctví, mořských netvorů atd. vnímá jako obraz pro milostnou touhu, vyskytující se ve vášnivé podobě i dnes. Prý tuto úvahu převzal přímo z Máchova Máje, kde většina textu, popis krajiny, je právě obrazem kontrastujícím zmařenou lidskou lásku. Menandros und Thais je románem, který velice pobaví a obohatí svými nápady čtenářovu fantazii. Vedlejším efektem skutečnosti, že Cikán studuje latinu a starořečtinu, je, že se publikum i něčemu přiučí. Tím, že autor sám sebe a své protagonisty nebere vždy úplně vážně, je román přes dlouhé pasáže vtipný. Na otázku, proč nepíše česky, Ondřej Cikán uvedl, že se brzy začal soustředit na psaní v němčině, aby kamarádkám a kamarádům ve škole mohl překládat českou poezii. Tak si prý vyvinul češtinou inspirovaný styl zvučné a rytmické němčiny. A kdyby měl psát ve své mateřštině, musel by se naučit všechno znova. „Je mi to líto,“ řekl, „ale kvůli tomu špatnému svědomí aspoň co nejvíce překládám.“ Plody této snahy jsou překlady mimo jiné básní Březiny, Hlaváčka, Nerudy, ale i Erbenova Vodníka (viz povídka A. Vitoucha Po povodni v této příloze) a Máchova Máje.

Ondřej Cikán: Menandros und Thais. Labor-Verlag 2011, 256 str.

9. dubna četl Cikán ze svého románu dvojjazyčně v Praze. Určitě to nebyla poslední dvojjazyčná akce.