Je to vlastně s podivem, co se podařilo vybudovat. Na Paměť národa natáčíme ročně tisíc nových pamětníků, sbírka má přes osm tisíc příběhů, a to se daří díky drobným soukromým donátorům. Neuvěřitelné! Přes třináct tisíc dětí prošlo našimi vzdělávacími programy, stovky učitelů, zájem ze škol převyšuje naše možnosti, ale přesto každému zájemci o Příběhy našich sousedů a historické workshopy se snažíme vyjít vstříc.

Odvysílali jsme přes šest set Příběhů 20. století a držíme se stále v předních liniích poslechovosti, sledovanost našich článků je dobrá ve srovnání s jinými články na irozhlasu. Dokončujeme druhou řadu Příběhů 20. století pro ČT2, prvních šestnáct dílů sklidilo moc dobré recenze, krásné hodnocení diváků, sledovanost na ivysilani 10-25 tisíc, druhou řadou zruinujeme Most!   V Klubu přátel Paměti národa je registrováno dva a půl tisíce lidí. Úspěšně se nám podařilo založit pět poboček – Brno, Zlín, Plzeň, Hradec, Budějovice, brzo Ostrava. Zájem projevuje i svět – na Miami, v Barmě, příští měsíc letím do Jižní Korei do Soulu, kde si chtějí povídat o Memory of Nations, chceme Paměť národa založit na Ukrajině… Tisíce lidí Běhá pro Paměť národa, letos na devíti místech v ČR, tisíce lidí si u nás na e-shopu kupují vlčí máky, knihy, trika, CDéčka, flešky, atd.
Nápadů máme habaděj, sem tam úspěch s grantem, dotací, ale stále se držíme nad vodou díky soukromým donátorům. Loni jsme byli s rozpočtem něco malinko přes čtyřicet milionů korun, z toho přes polovinu stále tvoří soukromí donátoři. Strašně moc děkuji!
Sečteno podtrženo, daří se. Proč s podivem? Průzkumy poukazují na nepěkné trendy: roste počet žáků a studentů, kteří vám řeknou, že je minulost nezajímá, protože neví k čemu je. Z vlastní zkušenosti z mnoha besed: žáci a studenti neumí vyprávět ani jeden jediný příběh nějaké historické postavy, ani svého dědečka nebo babičky. Podle průzkumů: historie je u mladších ročníků čímsi extrémně nezajímavým, tzv. překonaná a nerozumí, proč by je měla zajímat.

Achjo. Kdo nezná minulost…znáte to ne?! Chováme se jako šílenci. Jestli dětem historii zajímavě neodvyprávíme, nevysvětlíme – nejlépe na příbězích – co je to antisemitismus, nacismus, diktatura proletariátu – dožijeme se nehezkých časů. Jednoho pěkného dne přijdou děti domů s tím, že za všechno můžou židi, cikáni, muslimové a tak trochu i vy. A že je třeba např. „demokratizovat majetek“ a nemakačenky poslat na převýchovu.
Víte, co je zajímavé? Historii objevují podle průzkumů převážně muži kolem čtyřicítky. Nejraději – co se týká moderní historie – řeší otázku, zda jsme se měli či neměli bránit v roce 1938. Úžasná historická zamrzlost

Historie se stala jakýmsi koníčkem pro – dejme tomu – středostavovské starší pány. A navíc – jednoznačně nejoblíbenějším tématem nejsou moderní dějiny, ale starověké civilizace. Není divu, že lidé na otázky zkoumající národní hrdost nejčastěji odpovídají, že ji spojují s krásou naší země, se sportovci. Vlastenectví chápou jednoduše: narodili se tu a jsou tu doma. To by člověk brečel, jak snadno se toho dá využít k manipulaci proti EU, NATO, muslimům, židům, Romům…
A tak děkuji všem přátelům, kolegům, podporovatelům Paměti národa, jste krásná, vzdělaná, nelhostejná, pozorná a hodná minorita. Snad nevyhynete v roce naší třicetileté svobody.