Le Havre, přístavní město na severu Normadie, oslavil 8. října 500 let od svého založení. V roce 1517 podepsal francouzský král František 1. zakládací listinu tohoto přístavu, který měl strategické místo jak pro vyvážení anglického vlivu v La Manchském průlivu, tak vlivu Karla V. Habsburského, španělského krále a římského císaře, se kterým vedl nekončící války. Přístav a opevněné město mělo být také strategickým místem ekonomiky, ve spojení s Paříží a s ostatním světem, které se rozvíjelo po objevení Ameriky. Dnes je Le Havre (po Marseille) druhým největším přístavem Francie a prvním v přepravě nákladních kontejnerů.

Do dějin města hluboce zasáhla 2. světová válka. Když padl v roce 1940 do rukou nacistů, byl Le Havre během války Spojenci několikrát bombardován. V roce 1944 byl pak téměř srovnán se zemí nálety britského letectva. Hned po válce byl proto obnovením města pověřen místní architektonický ateliér Augusta Perreta, který provedl celou rekonstrukci z betonu, a právě Perretovo „betonové centrum“ bylo roku 2005 zapsáno na seznam památek UNESCO. Dnes tak městu dominuje katedrála Sv. Josefa, navrhnutá samotným Perretem, se svojí 107 metrů vysokou betonovou věží, která je věnovaná právě obětem válečného bombardování.

Le Havre byl také dlouhou dobu baštou francouzských komunistů, kteří zde nepřetržitě vládli od 50. let až do roku 1995, kdy v komunálních volbách vyhráli pravicoví republikáni a město se začalo pomalu vzpamatovávat z „proletářského“ rovnostářství. A nutno říci, že za poslední léta se Le Havre opravdu proměnil a otevřel světu. Není jistě náhodou, že právě jeho starosta Édouard Philippe se stal po Macronově zvolení prezidentem jeho prvním ministrem.

Oslavy pětistého výročí, které trvají již téměř 5 měsíců, byly pojaty velkolepě. Betonové město „na konci světa“, kde se Seina vlévá do moře, se od května stalo přehlídkou současné umělecké tvorby. Po stopách Moneta či Niemayera se vydali pozvaní umělci, designéři, režiséři či spisovatelé, aby Le Havre reinterpretovali a představili ho Evropě v novém světle.

Z emblematického místa Le Volcan (národní scéna, kterou postavil brazilský architekt Niemayer mezi lety 1978 a 1982), vycházejí městem čtyři okruhy. Jsou doprovázeny výstavami, vizuálními i zvukovými instalacemi, které osobitým způsobem reflektují jak běžný život, tak historii města. V přístavu je například nepřehlédnutelná instalace Vincenta Ganiveta, který vytvořil dva monumentální oblouky z barevných kontejnerů, technikou řetězovky (aneb jak postavit betonový oblouk, aniž by se zřítil) vypůjčenou, jak říká, od katalánského architekta Antoni Gaudího.

Tématické výstavy byly uspořádány i v místním Muzeu moderního umění André Malraux – MuMa, které vlastní jednu z nejbohatších francouzských sbírek impresionistů a fauvistů. Při příležitosti narozenin města se tak dočasně vrátil do místa svého vzniku Monetův obraz Impression, soleil levant 1872 (Imprese, východ slunce), od něhož byl odvozen název uměleckého směru impresionistů. Spolu s ním je vystaveno zhruba 30 dalších děl zvěčnujících zcela specifické okamžiky západu či východu slunce u moře v Le Havru. Ostatně, kdo vydrží v přístavu až do setmění, pochopí, proč právě zdejší hry barev, světel a stínů inspirovaly ty nejznámější francouzské malíře.

Zájemce pak může poznat nejen centrum města a jeho přístavní část, ale i vzdálenější kouty jako je bývalá vojenská pevnost Le Fort, která je od roku 2013 postupně upravovaná na multidisciplinární kulturní prostor. V rámci oslav byla pevnost obohacena o řadu dalších realizací pozvanými uměleckými kolektivy. Návštěvník může rovněž vystoupit do horní části města a prohlédnout si několik vil ve stylu art déco, které byly ušetřeny náletů v roce 1944.

Několikatýdenní program «Un été Au Havre» (Jedno Léto v Havru), který byl ukázkou nové dynamiky města, skončí tento týden, v neděli 8. října, přesně v den založení města.