Pobouření kolaboranté
Dne 17. srpna 1988 začal vyšetřovatel StB trestně stíhat členku Českých dětí Lucii Váchovou, kterou někdo udal při roznášení letáků zvoucích lidi na demonstraci 21. srpna na Václavském náměstí, StB udělala u Lucky domovní prohlídku a našla tam rozmnožovací zařízení, na kterém se část letáků tiskla a vyšetřovatel StB vznesl proti Lucce obvinění z pobuřování podle paragrafu 100, přičemž to navrhoval překvalifikovat na podvracení, za což byly ve 2. odstavci sazby jako za vraždu. Aby ovšem mohlo být nějaké jednání kvalifikováno jako trestný čin pobuřování, musel buřič pobouřit více než dva spořádané občany Československé socialistické republiky. Vyšetřovačka StB jich měla příští den hned několik. Tady jsou na ukázku dva:
Rudolf Kočka, pracovník Parku kultury a oddechu J. Fučíka do protokolu uvedl:
Včerejšího dne, tj. 17. 8. 1988 šel můj syn, jemuž je 13 let a je žákem 6. třídy ZŠ, vybírat poštovní schránku, odkud mi přinesl do bytu nějaký ústřižek papíru, popsaný strojopisem, abych se podíval, co bylo ve schránce vhozeno. Já jsem si lístek přečetl a zjistil jsem, že jde o leták, vyzývající k protestu proti pobytu vojsk VS na našem území a dále k demonstraci dne 21. 8. 1988 na Václavském náměstí. Leták byl nadepsán „Vyzýváme čs. občany“ a podepsán „České děti“. (…) Leták, který jsem dostal od syna, jsem pak předal ještě téhož dne pracovníkům SNB, kteří se ke mně dostavili do bytu poté, co já jsem volal na linku 158, že byl v mé schránce leták.
Ještě k obsahu letáku dodávám, že naprosto nesouhlasím s jeho obsahem a jsem jím pobouřen, protože se domnívám, že vstup vojsk VS na naše území v roce 1968 byl oprávněný a že jejich pobyt u nás je nutný v zájmu naší bezpečnosti a budování socialistické společnosti.
Kdyby se psal rok 1942, Kočka by nepochybně to samé tvrdil i v souvislosti s 15. březnem 1939. A pro genderovou vyváženost i případ pobouřené občanky Jiřiny Markové z Koulovy ulice 12, kterou estébáci vyslechli jako svědkyni rovněž téhož dne:
Po nalezení letáku jsem šla do mého bytu a ihned jsem zavolala linku 158 a oznámila jsem nález závadového letáku. Bylo mi řečeno, že mám vyčkat, že si pro leták někdo z pracovníků SNB přijde a skutečně pak se dostavil ke mně nějaký pracovník SNB, a tomu jsem pak leták předala. Jmenovaného jsem vyprovodila dolů k poštovním schránkám a zde jsme zjistili, že letáky jsou vhozeny ve většině poštovních schránek a ze schránky pana MAISARA, která nebyla uzavřena, si pracovník SNB leták vzal s sebou. Dále k věci uvádím, že s obsahem letáku naprosto nesouhlasím, jsem jím pobouřena, a proto jsem tak nález letáku ihned oznámila.
Paralýzou netrpěl ovšem jen dělný lid – z paralýzy vzešel celý systém normalizace. Federální ministerstvo vnitra ve stejnou dobu vypracovalo „dobrozdání“ k vysílání pořadu ČsTV o srpnu 1968, který se vnitrákům zdál málo kovaný:
Byly získány ohlasy na televizní pořad ze dne 18. 8. 1988 k událostem v ČSSR před 20ti lety. Pořad je kritizován, že zde zejména chyběly argumenty, které by vstup vojsk VS odůvodnily jako neodkladný a životně nutný pro další rozvoj našich národů. Současně je vyslovována nespokojenost s tím, že byl dán velký prostor teoretikům, chyběl názor přímých účastníků a zejména těch, proti kterým byly vedeny útoky sdělovacími prostředky a jiné nátlakové akce, např. pracovníků soudů a prokuratur, příslušníků MV, zakladatelů JZD, milicionářů a dalších. Rovněž nebylo dáno slovo dělníkům, aktivním řadovým členům strany i nestraníkům.
Mohlo něco klesnout níž, než Československá socialistická republika reprezentovaná pracovníky soudů a prokuratur, příslušníky MV, zakladateli JZD, milicionáři, aktivními členy strany… Za státní aparát, jehož první povinností mělo být hájit suverenitu země, museli v roce 1988 zaskakovat soukromníci. Není to dneska trochu taky tak?
21. 8. 2018
Martin Kotas
