V rámci letošního Febiofestu má český divák možnost shlédnout film Zjizvená srdce (Inimi cicatrizate), který získal zvláštní cenu poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Natočil ho rumunský režisér Radu Jude (držitel řady festivalových ocenění, mj. z Berlinale za svůj předchozí historický film Aferim!). Jako předloha mu posloužila stejnojmenná próza rumunského meziválečného spisovatele židovského původu Maxe Blechera.

Talentovaný mladík Max Blecher (1909–1938) musel záhy opustit univerzitní studia, protože trpěl ve své době obtížně léčitelnou kostní tuberkulózou, tzv. Pottovou nemocí zasahující páteř a obratle, a posledních deset let života strávil po nemocnicích, sanatoriích a nakonec byl trvale upoután na lůžko. Zanechal po sobě nepříliš rozsáhlé, zato originální básnické a prozaické dílo, které literární kritici srovnávají s Franzem Kafkou nebo Bruno Schulzem pro jeho zjitřenou citlivost a obrazotvornost při vnímání okolního světa.

Částečně autobiografický román Zjizvená srdce se odehrává ve francouzském přímořském letovisku, v němž leží vyhlášené sanatorium pro léčbu kostní tuberkulózy, a zachycuje život pacientů a jejich vztahy, protože navzdory své chorobě, s níž bojují různými způsoby, stále zůstávají lidmi toužícími po lásce a štěstí stejně jako jiní smrtelníci a po zábavě jako jejich zdraví vrstevníci.

Judův film vychází z tohoto rámce, ale děj přemístil z apolitického francouzského městečka do meziválečného Rumunska, tedy do prostředí, v němž žil skutečný Max Blecher a kde se setkával s narůstajícím antisemitismem, tak jak sílilo nacionalistické legionářské hnutí a narůstaly jeho politické ambice. Charismatu vůdce Codreana-Zeley a pravicové ideologii propadla značná část rumunských společenských a kulturních elit, ve filmu tak zní novinový článek mladého Emila Ciorana obdivující Hitlera, ale i legionářské písně apod. Pro diváka méně obeznámeného s rumunskými dějinami mohou být tyto motivy a narážky obtížně srozumitelné.

Nicméně i bez jejich pochopení zůstává hlavní poselství filmu zřejmé. Houževnatost a nepoddajnost lidského ducha, touha po lásce a svobodě i navzdory zrádné tělesné schránce, na niž není spolehnutí. Režisér nechává mezi jednotlivými scénami promlouvat samotného Blechera krátkými úryvky z jeho prózy. Vzdává tak hold (stejně jako celým filmem) této jedinečné osobnosti rumunské literatury.