V sobotu v 15 h jsme vyrazili s prapory a transparenty od pomníku sv. Václava na Koňském trhu, protáhli jsme Starým Městem, přes Kamenný most přešli na Menší město pražské a pak táhli vzhůru Úvozem na Pražský hrad, kde jsme jako každý rok přečetli níže uvedené státoprávní ohrazení. Cestou jsme zpívali Zachovej nám Hospodine, Za Císaře Pána a Jeho rodinu, Šli panenky silnicí, Kolíne, Kolíne a Na tom pražským mostě. Po zásluze jsme skončili v Šatlavě – ne v hradní, ale v pohostinné, tedy v podhradí. 

Sestry a bratři, Bohu milí stoupenci našeho pana krále, naší paní…

Po pustošivých husitských válkách se v českých zemích ustavilo Království dvojího lidu, kališníků a katolíků, jak jej v roce 1485 kodifikoval kutnohorský mír. Ke Koruně se hlásili jak pobělohorští protestanští exulanté, tak čeští barokní vlastenci, tzv. historického českého státního práva se proti vídeňskému centralismu dovolávala šlechtická i měšťanská opozice, s odvoláním na Korunu se organizovali studenti, sedláci i dělníci. Po rakousko-uherském vyrovnání, které obešlo starobylou a slavnou Korunu českou, se táborů lidu a poutí na hory za české královské právo účastnily statisíce lidí. Nenechme si ideu Koruny, která po staletí provázela generace našich předků v časech zlých i dobrých, vzít bezbožnými, všehoschopnými hochštaplery.

Republikánský Hrad společnost rozděluje, vyvolává v lidech zášť, štve jedny proti druhým, aby nebylo vidět na jeho falešnou hru. Z pražského Hradu je krám, kde se vyprodávají české země třeba i zločinným čínským maoistům, jen když juany cinkají. Za tisíc let, co tento hrad stojí, jsme se neklaněli nikdy tak poníženě hluboko, bez sebemenších zábran před zlaťáky.

Dědičná monarchie není postavena na penězích, demagogii, předstírání něčeho, co není. Královskou korunu nelze uplatit ani si ji koupit. Vychází ze vztahu mezi mužem a ženou a není v lidských silách jej nějak ovlivnit. Je Korunou Adama a Evy, předobrazem vztahu mezi lidmi. Je pečetí člověčenství. Koruna stát reprezentuje i polidšťuje.

Panovník není národní mesiáš, či tribun lidu s autokratickými rysy, který se ve jménu lidu staví nad parlament, pohrdá tradicí a zákony, stejně jako národem, na který se demagogicky odvolává. Je to člověk z masa a krve, který je od dětství vychováván k tomu, aby zemi sloužil. Lidem, půdě, ptákům. Je jeden z králů Krále králů, který dějiny posvěcuje, ale zároveň láme jejich temnou moc. Jeho vláda je světlo, pokoj a mír, které republikáni, spřádající v přítmí intriky, tolik nesnášejí.

Toto zhovadilé ďáblem neustále poštívané plemeno bez ustání tráví mysli a duše lidí, stejně jako vodu, půdu a ovzduší. Není podrazu, kterého by se nedopustilo, není nízkosti, ke které by se nesnížilo. Republikáni věří v dějinný pokrok, v neomezený růst, klaní se systému nekonečné nabídky a neomezené spotřeby, jako kdyby to byl svatý grál, nedokáží kriticky uvažovat, nechají si nakukat každou pitomost, věří lžím jako písmu svatému, žijí od slevy ke slevě, jsou mstiví, závistí, sobečtí a nedokážou projevit sebemenší velkorysost.

Třikrát tfuj, tfuj tfuj!

Zlomme konečně tu kletbu černokněžníků nad druhdy slavným českým královstvím, přemožme draka egoismu, malosti, nízkosti, který se usídlil na hradě našich králů a šíří odtud nenávist a zášť do kraje. Buďme svobodnými a hrdými poddanými Koruny, která ve jménu betlémského pacholátka rány zaceluje, lidské mysli tiší, nakuřuje je vůní pokoje, pomáhá vést společnost z minulosti do budoucnosti.

Tento Hrad, sídlo českých králů, nikdy nepatřil rakouskému eráru, ani Republice československé a nenáleží ani republice dnešní. Vždy byl a je majetkem Koruny české, kterýžto fakt nezměnili ani komunisté, kteří jinak ukradli, kde co mohli. Na Tři krále příští rok se zde sejdeme opět, abychom připomenuli stará česká práva, která jsou nezcizitelná.

Dost bylo zemanů, chceme krále!

Ať žije české království, sláva Koruně!

Prosloveno na Hradčanech v sobotu 11. 1.  v předvečer Křtu Páně léta 2020 od narození Krista