Šroubky proti Stalinovi
V předvečer oslav 65. výročí konce Druhé světové války vystoupil starosta Moskvy Jurij Lužkov s prohlášením, které definitivně ukončilo spekulace o tom, zdali budou 9. května ulice Moskvy vyzdobeny portréty generalissima Stalina. Budou.
Moskevský starosta to vysvětlil jako snahu o „objektivní vztah k dějinám a úctu k památce veteránů, pro které je Vítězství a Stalin jedno a to samé“. Jak pro koho. Jurij Jablokov prošel válku jako vojín a poddůstojník, byl raněn, vyznamenán řádem Slávy 3. stupně a medailí Za odvahu. V otevřeném dopise do novin Novaja Gazeta píše: „Ani nedokážu popsat, jak mě rozhořčuje úmysl vedení státu vyvěsit v souvislosti s oslavami 65. výročí Dne Vítězství portréty Stalina! To, že měl Stalin zásluhu na porážce hitlerovských vojsk je lež. Jako vojevůdce byl Stalin nula. Je osobně zodpovědný za porážku naší armády v počáteční fázi Velké vlastenecké, za zhoubu miliónů sovětských lidí.
Stačí připomenout jeho vskutku osudové chyby:
1) nevěřil v možnost náhlého napadení SSSR, třebaže měl dostatečné informace, dokonce o době útoku;
2) nesprávně odhadl směr hlavního útoku německých vojsk v roce 1942, když navzdory všem informacím a názoru Hlavního stanu usoudil, že bude veden na střední části frontové linie a nikoliv na jižní, v důsledku čehož se fašistická vojska ocitla v obrovské převaze a v podstatě bez odporu pochodovala až ke Stalingradu;
3) z popudu Stalina nebyl do útoků na Krym a Charkov nasazen dostatek vojenských sil a výzbroje, což způsobilo drtivou porážku sovětských vojsk a smrt téměř miliónu lidí;
4) na rozkaz Stalina byly zastřeleny tisíce důstojníků Rudé armády, jen v bojích o Stalingrad bylo podle údajům vojenské kontrarozvědky popraveno 1100 lidí.
A kolik vojáků zahynulo v nesmyslných útocích na nepotlačená palebná ohniska ve jménu strategie „za každou cenu“! V důsledku jsme za každého zabitého německého vojáka zaplatili životem pěti sovětských lidí. Před mýma očima byly rozmetány dva bataliony pluku…
Lež je i to, že portrét Stalina chtějí vyvěsit na přání veteránů. Takoví veteráni skutečně jsou, ale je jich menšina. Patří k nim především bývalí vyšší důstojníci, politrukové, ti, kdo proseděli válku ve štábech, i ti, které nikdy nenapadlo zamyslet se nad příčinami našich děsivých ztrát, kteří si nenašli chvilku, aby si něco zjistili o zločinech Stalina v předválečném období.
Tak tedy: vyjadřuji protest proti vyvěšování portrétů a vychvalování jednoho z největších zločinců, který je zodpovědný za smrt miliónů lidí jak před válkou, tak během ní a po ní. Toto mínění sdílejí i moji známí veteráni. Jak si mohli dovolit spojit mě a další tisíce veteránů, kteří si o Stalinovi myslí to, co já, s ubohou hrstkou bezpáteřníků, kteří žijí ze státní almužny?“ Tolik hlas těch, kteří – na rozdíl od Lužkova – proti nacistům bojovali. A na závěr ještě několik faktů:
V letech 1937-1938 byli na příkaz Stalina zastřeleni: 3 z 5 sovětských maršálů (přežili jen velitelé pověstné Rudé jízdy Buďonnyj a Vorošilov), 6 z 9 armádních velitelů 1. stupně, 12 z 14 armádních velitelů 2. stupně, 50 z 57 velitelů armádních sborů, 154 ze 186 velitelů divizí atd. Počty zastřelených s klesající hodností geometrickou řadou rostou.
Na počátku roku 1941 byly do boje proti útočícím německým armádám nasazeny divize lidové domobrany – Moskvané ve věku od 17 do 55 let, prakticky bez výcviku a bez výzbroje. Pod Vjazmou bylo 11 z 12 divizí obklíčeno a více než 120 000 domobranců padlo nebo bylo zajato.
Na oslavě Vítězství nazval Stalin sovětské vojáky „šroubky“, v roce 1947, v obavě před svobodomyslnými poválečnými náladami, zrušil volný den na svátek 9. května a později se slovy „Dost už se žilo ze starých zásluh!“ i vyplácení penze 5 – 25 rublů za válečné řády.
Babylon 8/XIX, 31. března 2010