Podle nejnovějšího průzkumu ruské provládní agentury Obščestvennoje mnenie za posledních deset let stoupl počet Rusů, kteří si myslí, že okupace Československa 21. srpna 1968 byla správným rozhodnutím. Zatímco v roce 2008 si to myslelo 15% dotázaných, dnes si to myslí 26% (!) Rusů. Zatímco před deseti lety tento názor odmítalo 22% Rusů, dnes jejich počet klesl na 13% (!). – Další čtvrtina dotázaných uvedla, že to neumí posoudit a zbytek respondentů nedokázal vůbec na otázku odpovědět: jen 34% dotázaných ví o událostech v Československu v roce 1968 a stejný počet občanů slyšel o okupaci poprvé. Výše uvedené koresponduje s celkovým naladěním ruské společnosti po rozpadu sovětského impéria v roce 1991. Dvě třetiny Rusů (64%) si myslí, že ruský národ je vyvolený a je mezi národy povolaný prosazovat „civilisační“ misi, mezi „bratry“ Slovany pak obzvláště. (Na otázku, zda jsou Rusové „stejný národ jako jakýkoliv jiný“, pak odpověděla „ano“ jen třetina lidí; k novým průzkumům ruského veřejného mínění viz článek Petry Procházkové v sobotních LN).

V srpnu 1968 jsme překřtili Rusy na Rusáky. Rusáctví je směs imperiálních komplexů s tradicí ruského pravoslavného mesiášství, s kterou bolševici velmi umně pracovali, okořeněná jakýmsi nijak nereflektovaným velkopanským buranstvím. Tato směs dává značné části Rusů pocit nadřazenosti nad ostatními a v běžném provozu se vyznačuje neobyčejnou neomaleností – pokud někdo přes celou tramvaj, restauraci, kostel, galerii ventiluje, za střízliva, nějaké své nápady, zpravidla to jsou Rusové (Rusáci).

Moje máma, kterou rodiče poslali za války bydlet na venkov k babičce, vzpomíná, že prarodiče museli ubytovávat německé důstojníky z nedalekého vojenského prostoru v Milovicích. Chovali se vždy korektně. Když dorazila RA, ruští důstojníci ubytování ve vilce povýšeně odmítli s tím, že není pro ně dost dobré – domek měl suchý záchod na dvoře. Tohle velkopanské chování v době, kdy miliony lidí neměly střechu nad hlavou a statisíce prostých vojáků RA žily po dlouhé měsíce a roky válečného tažení jako zvířata, často jen na holé zemi, jí utkvěla v paměti jako něco zcela mimo dosah jejího chápání a vychování.

Mohlo by to být úsměvné, kdyby rusáctví nebylo spojeno právě s civilisační misí, kterou je třeba podrobit nejen široké okolí, ale celý svět. Z toho vychází i pohled značné části Rusů na rok 1968: Rusové coby starostlivý „starší bratr“ pomohl před průšvihem zachránit „mladšího bratra“, který nevěděl, co dělá. Přitom ovšem jaksi zůstává stranou, že mladší bratr byl svéprávný a nebyl to ani bratr – Češi za celou dobu tisícileté existence českého státu neměli s Ruskem co do činění: česká společnost, její kultura a ekonomika, se vyvíjela v rámci západní, latinské civilisace.

Především starší část ruské společnosti slyší na to, že nás v roce 1945 zachránili před fašismem a že tedy Rusové mají právo dohlížet na to, co se tady děje. Československo ovšem bylo jednou z prvních obětí útočného německého nacionálního socialismu. Za válku jsme nemohli, nevyvolali jsme ji a žádné útočné snahy jsme nepodporovali. Naopak to byla Moskva, která spolu s Berlínem zažehla 2. sv. válku a pak nacistům nejen kryla záda, ale navíc je při jejich útoku na Západ podporovala strategickými surovinami. Přes výše uvedené, anebo právě proto, se RA chovala v Československu koncem války jako na dobytém území včetně toho, že východní část území jednoduše anektovala (čs.-sovětská smlouva z prosince 1943 přitom garantovala ČSR předmnichovské hranice) a desetitisíce československých občanů, celou podkarpatoruskou elitu poslala do gulagu jen na základě toho, že někdo uměl číst a psát.

Pokud mesiášským komplexem trpí nějaké skupiny lidí, které jsou na pokraji zkázy, je to psychologicky pochopitelné. Pokud podobné rozpoložení sužuje stamilionový národ disponující mimo jiné obrovským jaderným arsenálem, je to nejen dosti vyšinuté, ale především extrémně nebezpečné. Někdy v nultých letech jsem hovořil s ruským novinářem z Rádia Svobodná Evropa, který tehdy říkal, že Putin není zdaleka nejhorší – větší nebezpečí představuje samotný ruský národ. Ano, vina Putina je ale v tom, že o mesianisticko-imperiální nacionalistickou vlnu opírá svou moc, a i když si třeba myslí, že ji jen využívá ke svým účelům, ve skutečnosti ji pomáhá udržovat při životě a ona – jak ukazují výše uvedené průzkumy veřejného mínění – sílí. To je opravdu extrémně nebezpečné, pro samotné Rusko, Evropu i svět.

P.S. Vedle Rusáků existují i Rusové jako vzdělaný a kulturní národ. Ten ale současný režim drží zkrátka. Opírá se při tom o mesiášské buranství většinové společnosti, které Kreml v Rusech záměrně přiživuje.