Volodymyr Zelenskyj drtivě vyhrál ukrajinské prezidentské volby – podle průzkumů i předběžných výsledků by měl přesáhnout metu sedmdesáti procent. Již úspěch „baviče“, „komika“, „šoumena“ či „klauna“ Zelenského v prvním kole u nás vyvolal údiv, v části ukrajinské společnosti šok a pobouření. „Lidé, hackují vám mozek,“ nazvala emotivně asi nejznámější ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko svůj článek na webovém časopise Zbruč. Její postoj odráží reakci ukrajinské inteligence, zejména té ze západní části země, která v nástupu Zelenského vidí velké nebezpečí pro zachování současného prozápadního kursu a „politického komika“ vnímá jako přímý či přinejmenším nepřímý důsledek ruské informační války.

Zelenskyj sice vévodil průzkumům už dlouho, avšak mnozí do poslední chvíle doufali, že bublina splaskne a ukrajinští voliči rozloží svou přízeň mezi zavedené politiky či se ve finále přece jen přikloní k Porošenkovi. Doufali marně.

Ať už se to někomu líbí, nebo ne, Zelenskyj vyjadřuje palčivé problémy současné Ukrajiny, respektive nespokojenost ohromné části veřejnosti s tím, jak je řešila či spíše neřešila dosavadní politická třída. Nespokojenost s trvale bující rakovinou korupce, bídnou ekonomickou situaci, vleklým konfliktem na východě země.

Válka v separatistických oblastech není tím nejhorším, co Ukrajinu trápí. Problémem číslo jedna je neradostná demografická situace, vymírání obyvatel, nikoliv v důsledku přesné střelby proruských separatistů, leč mj. kvůli ekonomické migraci milionů Ukrajinců. Je sice hezké, že na západ od ukrajinských hranic, hodně i u nás, najdou práci a posílají ze svých zpravidla nevysokých příjmů něco příbuzným. Nežijí však doma a nezakládají rodiny. Ukrajina tudíž potřebuje vlastní fungující ekonomiku, to, aby většina mladých a schopných lidí v produktivním věku pracovala v domácích podnicích, v kvalifikovaných, nikoliv v podřadných profesích.

K takovému stavu povede dlouhá a trnitá cesta a lze mít vážné pochybnosti, zda právě politický zelenáč Zelenskyj, pravděpodobně hodně závislý na oligarchovi Ihoru Kolomojském, něco podobného dokáže, i kdyby jeho strana Služebník lidu vyhrála podzimní parlamentní volby. Bez parlamentní většiny je ukrajinský prezident, jakkoliv disponuje širšími pravomocemi než třeba český, docela bezzubý, a Zelenskyj může snadno narazit a selhat i s parlamentní většinou v zádech.

Pozitivní zprávou nesporně je, že volby proběhly řádně, bez velkých podvodů a machinací, a volba Zelenského tudíž vyjadřuje vůli ukrajinských občanů. Lze nad ní sice „klausovsky“ povytahovat obočí, ale zároveň je nutné ji respektovat.

Oksana Zabužko nabízí ve zmiňovaném článku pro éru informačních sítí i informačních válek „pouze jeden recept na udržení duševní rovnováhy: čtěte více dobré knihy, povídejte si častěji s dětmi a poslouchejte dobrou hudbu, více hleďte na oblohu a vypněte televizor“. Radí dobře, leč jen málokdo ji poslechne. A mimochodem, výraz „vypněte televizor“ je poněkud staromódní, spíše měla napsat „nelezte tolik na sociální sítě“.

Internet a sociální sítě však pravděpodobně znamenají vynález podobně epochální jako knihtisk, který mimo jiné spoluzavinil takové věci jako náboženskou reformaci (a tedy i třicetiletou válku) či vznik moderních národů a národních států. Stojíme pravděpodobně stále na počátku dalekosáhlých změn, jež informační technologie přinesou. A Oksana Zabužko výmluvně naznačuje, že to nemusejí být změny k lepšímu. Nicméně internet na druhou stranu poskytuje člověku netušené možnosti, přičemž záleží hlavně na něm, jak a k čemu jej využije. A sklon lidských bytostí k zábavě, obrázkům a povrchnostem je starý jako lidstvo samo.

Volodymyr Zelenskyj každopádně dovedl využít možností internetu mnohem lépe než jeho soupeři. A vlastně paradoxně dokazuje, že Ukrajina je alespoň v tomto ohledu moderní, západní zemí, když jsou v ní úspěšné postupy a způsoby komunikace založené na nejnovějších technologiích – kromě nejstarší generace tam počítač nebo chytrý mobil má skoro každý. Zelenskyj mimo jiné odráží tuto technologickou modernizaci. Podobně jako Emmanuel Macron, k němuž má věkem, vzezřením i stylem politické komunikace mnohem blíže než k Donaldu Trumpovi, ke kterému je často přirovnáván. A s Macronem ho patrně bude brzy pojit i pokles popularity, až stejně jako francouzský prezident narazí na ostrá kusadla reálných problémů své země.