Snyder: Putinův útok proti Západu
Parafráze jednoho zlidovělého anglického citátu říká: „Přej si, abys nežil v zajímavých časech.“ My si to přát sice můžeme, ale není nám to nic platné, protože v zajímavých časech žijeme. A nejsou to jen časy zajímavé, ale i časy leckdy těžko pochopitelné. Společnost bez paměti, připravená opakovat již stokrát vykonané chyby? Bohatá a znuděná civilizace, kterou pálí dobré bydlo? Kde hledat odpovědi na otázky, které nás před lety ani nenapadly? V takových chvílích je dobré se zastavit a rozhlédnout, jestli v našem časovém prostoru není někdo, kdo nám některé vrstvy závěsu v červeném vigvamu pomůže poodhrnout. Mezi inspirativní osobnosti bezpochyby patří profesor Yale University Timothy Snyder. Jeho nová kniha The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America (Cesta do nesvobody: Rusko, Evropa, Amerika) na spoustu otázek o důvodech dnešní krize odpovědi nabízí.
Snyderova analýza mapuje a popisuje situaci posledních osmi let. Na začátku sledovaného období končí zlatá éra Snyderem definované kategorie politiků – politiků nevyhnutelnosti. Tyto politiky nevyhnutelnosti nebo spíš nezvratitelnosti vidí Snyder jako jedny z viníků dnešního stavu. Fakt, že tito politici chápou vývoj naší společnosti pouze jako nezvratitelnou cestu k budoucímu ideálu, je zbavuje zájmu o přítomnost. Proč se snažit o lepší přítomnost, když lepší budoucnost je garantovaná. Proto dějiny podle nich skončily, o čemž nás od pádu komunismu přesvědčovali, nadšeni v Americe příběhem přirozenosti, která zrodila trh, jenž přinesl demokracii, která pak dodala štěstí; v Evropě příběhem o historii, která zrodila národy, aby se pak poučily z válek a následně se rozhodly moudře pro integraci a prosperitu. Přitom dnešek ukazuje, jak se oba příběhy, americký i evropský, hluboce mýlí. Evropou cloumají národnostní vášně, v Americe dosáhlo nerovné rozdělování bohatství ruské úrovně. Důsledkem je vznik významné vrstvy společnosti, která přestala být vůči stávajícímu systému loajální.
Díky své slepé víře v pouze dobré zítřky vychovali politici nezvratitelnosti generaci mileniálů bez vědomí historie, bez znalosti našich minulých chyb. Společně s krizí roku 2008 pak připravili politici nezvratitelnosti půdu pro další Snyderovu kategorii politiků: politiky věčnosti. Tam, kde nezvratitelnost vývoje slibuje nebo spíš garantuje lepší budoucnost automaticky pro každého, politika věčnosti umisťuje svůj národ do centra věčně bolestínského příběhu o tomto národu jako oběti, v čase, který přestává být přímou linkou do budoucnosti, ale stává se kruhem, na kterém potkává národ stále ty samé hrozby minulosti, vnější nepřátele, ty, kteří jsou jiní. Politici věčnosti museli a musí stále vyrábět krize, ať skutečné či virtuální, aby odvedli pozornost společnosti od své neschopnosti či nechuti řešit stávající problémy.
Snyderův text se většinou věnuje Rusku a jeho interakci s naším západním prostorem v období od chystaného návratu Putina z premiérského křesla zpět do křesla prezidentského až po dnešek. Putin si je začátkem tohoto desetiletí dobře vědom, že Rusko podvázané vládou oligarchů a kleptokracie s obrovskými rozdíly v rozdělování bohatství právě mezi oligarchy a zbytek obyvatelstva, se nemůže beze změny, která by se dotkla i jeho, přiblížit kvalitě života v západní části světa. Přichází tedy s novou doktrínou: pakliže se nemůžeme my, Rusko, Západu přiblížit, pak se pokusme, aby se západní svět přiblížil nám – našemu marasmu. Pak se i naše neřešené či neřešitelné problémy budou zdát normálními.
Snyder dokládá, jak intenzivně se Rusko v posledních šesti letech snažilo západní prostor rozvrátit, a jak se mu to z velké části opravdu dařilo a daří: Snyder popisuje historické a ideologické kořeny myšlení dnešní moskevské věrchušky, provází nás klíčovými momenty posledních let; okupací Krymu a válkou Ruska s Ukrajinou, migrační krizí, britským referendem o vystoupení z EU či volbou Donalda Trumpa. A nezůstává jen u analýzy a obecného popisu, ale doplňuje vše o desítky konkrétních akcí Putinova spolku, které byly všechny namířeny proti západní kultuře, státům, institucím. Jeho hlavním cílem jsme se stali ale my, občané. Relativizace našich hodnot a ztráta hlavního majáku, kterým jsou fakta a stálá snaha hledat pravdu, to byl jeho hlavní cíl. Autoritářství přichází ne proto, že ho lidé chtějí, ale protože ztrácejí schopnost od sebe rozlišit fakta, touhy a chiméry. To v Kremlu vědí velice dobře a již dlouho s tím dovedou pracovat.
Rusko je dle Snydera důležitým zdrojem dnešní postfaktické doby, pomáhá vznikat politikům věčnosti a růstu jejich vlivu. Při četbě začínáme lépe rozumět, proč je v demokratickém bloku tolik vzájemné nevraživosti, ať už je to mezi liberály a konzervativci nebo při společenském sporu o migraci či ve Spojených státech mezi různými etniky. Tento rozkol je triviálním ruským zájmem.
Kniha nenabízí mnoho důvodů k optimismu. Analýza posledních osmi let je neradostná a poznání naší křehkosti zdrcující. Snyder nedává řešení, co máme dělat, pakliže pravdivá reflexe posledních let není právě tím prvním krokem k nápravě.
Timothy Snyder: The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America . Tim Duggan Books, Penguin Random House, 2018
