Soud s StB

Nekonečné handrky Jaroslava a Silvestry Chnápkových s (post)komunistickou justicí

Prohlášení poškozené Silvestry Chnápkové o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život dle ust. § 43 odst. 4 trestního řádu

Okresnímu soudu v Mostě

Žijeme spolu s Jaroslavem Chnápkem od r. 1978, kdy jsme spolu trávili volný čas na nemovitosti v Nové vísce, kterou spoluvlastnil s 11 přáteli. Posléze tři z nich neoprávněně stát uvěznil za vykonstruovaných procesů proti signatářům CH77 a ostatní donutil výhrůžkami vězení, odebráním dětí atp. k vystěhování do KS. Manželovi na výslechu několikrát vypisovali růžový papír, což znamenalo vzetí do vazby.

V r. 1980 jsem se přestěhovala z Litvínova ke svému partnerovi, Jaroslavu Chnápkovi do Mostu, do bytu po jeho rodičích. Po předchozí zkušenosti z usedlosti v Nové Vísce, kterou vyvlastnili pod záminkou „obrany státu“ proto, že se tam sjížděli mladí lidé z celé republiky, pořádaly se tam koncerty a vydávali jsme společnými silami časopis Vokno atp. jsem neměla velké iluze o možnostech, přesto jsme se rozhodli, že se pokusíme koupit další nemovitost (tajně). V r. 1981 jsme koupili pět let opuštěnou nemovitost v obci Osvračín.

Krátce na to nás ráno v 5.30 hod. odvezli na výslech StB, který trval 12hodin a při tom nám provedli domovní prohlídku, bez naší přítomnosti, malou čtyřletou dceru doručili mé matce, aby se o ní postarala. Výslech se týkal Charty 77, jíž jsme byli oba signatáři, a časopisu Vokna.

Večer, když Jaroslav nepřišel, jsem složitě zjistila, že je zadržen a že ho odvezli do vazební věznice v Litoměřicích, vrátil se po dvou dnech. Tehdy už jsem se obávala o jeho osud. Pak následovaly ještě další výslechy, kde nám připomněla StB, že našim přátelům shořel za podivných okolností dům atp. a že se nám to v Osvračíně může také stát.

V zaměstnáních jsem pocítila podpis CH 77 tak, že mi nikdy nebyl zvýšen plat a nemohla jsem si ani zvyšovat kvalifikaci, kdy má žádost o postgraduální vzdělávání byla vždy zamítnuta. To mělo vliv na mé sebevědomí a možnosti v oboru více postoupit. Uvítala jsem pak, že budeme na venkově hospodařit a budeme mít klid.

Dům jsme koupili, protože jsme chtěli provozovat malou vodní elektrárnu (MVE) a pronajali jsme si a připravili pozemky, abychom mohli mít hospodářská zvířata. Chodili jsme do zaměstnání, kde jsme měli velmi nízké platy, každý kolem 1300,-kč, manžel asi o 200,-kč více. Ani nás moc nezajímalo, kolik berou ostatní, vím jen, že pokud na platech přidávali, tak nám ne. V té době jsme byli sledováni a často byly kolem domu manévry StB a většího množství orgánů VB a PS VB. Před dokončením opravy náhonu a obnovy MVE začal soudní spor pod taktovkou StB o užívání náhonu, který jsme koupili a zaplatili jako součást nemovitosti a který pak soud dal do užívání místnímu JZD. Pronajaté pozemky nám poničili, nebo znemožnili dále pronajmout. To trvalo do r. 1988, kdy nás připravili o možnost jakkoliv si hospodařením zlepšit naši finanční situaci. Museli jsme platit soudy, kterými nám postupně odebírali pozemky i malou zahrádku u domu a následně i budovy, studnu, dvůr. Při jakémkoliv výjezdu autem nás pokutovali nesmyslnými pokutami, odebírali nám neoprávněně technické průkazy. Když jsem chodila do zaměstnání, odváželi mě k výslechům ze zaměstnání uniformovaní příslušníci VB jako zločince, což mělo vliv na mé spolupracovníky i občany Osvračína a přilehlých obcí.

Každým novým soudním jednáním, které proběhlo, jsme se cítili velmi bezmocní a vždy to dopadlo hůře, než ve zlém snu. Nedomohli jsme se nikdy svých práv na vlastnictví a na jakoukoliv hospodářskou činnost, nebo výrobu keramiky, kterou jsme začali, když nám znemožnili chovat dobytek (koně, krávy, kozy, vietnamská prasata, drůbež.) Dlouho jsem se kvůli tomu nemohla pořádně vyspat. Mělo to velký dopad na mé psychické zdraví. Doposud při jakémkoliv jednání na úřadech, soudech, předpokládám komplot a nemohu se ovládat.

Nehorázné bylo, když jsme chránili naši dceru, aby se jí naše problémy nedotýkaly, vyloučili ji nejdříve z mimoškolních aktivit a pak znemožnili studium na střední škole, na které se dostala až po revoluci.

Při oslavě naší svatby, kterou jsme si uspořádali, po nás StB chtěla, abychom oslavu ukončili, ale jelikož nemohli do objektu jen tak vstoupit, tak se jim to nepovedlo. Všichni naši návštěvníci byli zváni na výslechy a při příjezdu, nebo odjezdu perlustrováni a zastrašováni.

Při senech, která jsme pro dobytek dělali od června po celé léto, manžela buď odváželi na výslechy, nebo mu neustále přicházely povolávací rozkazy. Měla jsem neustále obavy, jestli na vše nezůstaneme s dcerkou samy, jestli manžela nezavřou nebo mu nějak neublíží. Měla jsem strach o jeho život. Jednou, když odmítl jít na vojenské cvičení, ho zavřeli do uzavřeného pavilonu v Psychiatrické léčebně v Dobřanech, kdy jsem měla povolené návštěvy jednou za čtrnáct dní skrz mříže a pouze přes okno v prvním patře. Tehdy mu podávaly i nějaké dryáky, kdy jsem měla obavy o jeho zdraví.

Pokuty za rychlou jízdu s valníkem se seny, nebo za neosvětlené vozidlo, když jsme jely s bryčkou plavit koně a nebyla povinnost svítit přes den na silnicích, při vykouknutí ze vrat, za omezování provozu na silnici, kde projely 3 traktory za den, nám zhoršovaly ekonomiku domácnosti.

Bylo nám odepřeno kamkoliv cestovat, pouze nám bylo nabízeno vystěhování do KS. Odebírali nám jak cestovní pasy, tak i cestovní doložky, opravňující k cestě do soc. zemí.

Kdokoliv si od nás něco zakoupil, když jsme byli nuceni přestat hospodařit, šel na výslech. Kdokoliv k nám přijel, nebo nám něco přivezl, musel na výslech. Ke korespondenci: nedodržovali poštovní tajemství, to vyplývá ze zpráv o mém kontaktu s Kristinou Simek z NSR. Jak jinak by se dozvěděli, o čem si píšeme atp.

Do dnes musíme platit právníky a nemáme vypořádané některé majetkové záležitosti.

Silvestra Chnápková, Osvračín 28. 6. 2023

 

Prohlášení k výpovědi bývalého pracovníka v StB Kučery tehdy v Klatovech.

Na Kučerově případu je vidět, jak si p. Kučera a spol. z podmíněných rozsudků nic nedělají, stále lžou u soudu i jako svědci. Např. Asanace byla ukončena v r. 1984 ale jen proto, že se rozběhla akce Klín, která byla ještě brutálnější a propracovanější.

Kučera donutil k vystěhování intenzivním terorem a výhrůžkami minimálně 20 lidí. (Vrba Vladimír s celou rodinou 4 osoby, Michal Černega s rodinou 4 os., Ivan Černega s rodinou 3os., Eva Černá s rodinou 2os., Václav Luhan s rodinou 2os., Vladimír Straka, Ctirad Zdvořáček, Milan Píša, Jiří Černega 2os.)

Ve své výpovědi lže, když tvrdí, že se vystěhovaly 3 osoby na vlastní žádost.

Není pravda, když vypověděl, že mne nezná. Po vyvlastnění pozemků a znemožnění hospodařit, jsem rozprodával zemědělskou techniku a valník si koupil Stanislav Hofmann z Mezihoří u Švihova na inzerát. Z pole při žních odvezl Kučera hospodáře Standu Hofmanna k celodennímu výslechu do Klatov, kam si pozval své kolegy z StB Domažlice, a tento výslech se týkal pouze mé osoby.

Je na zvážení jeho nové předvolání.

Jaroslav Chnápko, Osvračín, 20. 7. 2023