Na 25. prosince připadá jedno zvláštní výročí – dvacet let od popravy manželů Ceausescových, která symbolicky završila hlavní fázi rumunské protikomunistické revoluce.

Zatímco u nás v prosinci 1989 vrcholil revoluční samet, z Rumunska přicházely hrozivé záběry a především otřesné zprávy, hovořící až o tisícovkách mrtvých, zavražděných hlavně Ceausescovou tajnou službou Securitate. Počty mrtvých byly sice následně o něco zredukovány, avšak každý, kdo se blíže seznámí s realitou Ceausescova Rumunska, s obdobím vlády „rudého Drákuly“, pocítí mrazení v zádech ne nepodobné tomu, které člověk zaznamenával před dvaceti lety při pohledu na zpravodajské šoty z této nešťastné země.

Popravených tehdy nikdo nelitoval, i když od počátku zaznívala kritika celého „soudního procesu“, jenž proběhl během několika hodin v kasárnách. Samozřejmě, proces měl k řádnému vedení soudu dle západních norem hodně daleko, a jeho výsledek i rychlost, s jakou byl rozsudek vykonán, diktovaly politické důvody. Jednak ten, aby smrt diktátora oslabila či přímo zlomila vůli k odporu u jednotek bezpečnosti a armády, které se s Ceausescovým pádem nehodlaly smířit. Ale existoval i jiný důvod: pod hlavičkou Fronty národní spásy se moci v Rumunsku ujímala dosavadní nomenklatura, včetně některých do té doby nejbližších Ceausescových spolupracovníků, jež se oprávněně obávala toho, že svržený leč živý Ceausescu bude mluvit až příliš, a prozradí tak mnoho jim nepříjemných věcí.

V Rumunsku pak od devadesátých let koloval hořký, leč pravdivý bonmot, že Fronta národní spásy je ve skutečnosti Frontou nomenklaturní spásy. Rumunské nomenklatuře se sebetransformace náramně vydařila, neboť její příslušníci mají v politice i ekonomice země dodnes rozhodující vliv.

Jsme ale na tom ve srovnání s Rumunskem lépe? Běžný názor praví, že rozhodně ano. Avšak před unáhlenými kasárenskými soudy je dobré dát přednost holé empirii, tu probrat, a až pak rozumovat a hodnotit.

V českém historickém povědomí zůstává Ceausescova žena Elena ve stínu manžela, byť ve skutečnosti tvořila neodmyslitelnou součást rumunského „kultu osobností“, tedy Ceausesca a sebe samé. Jedním z jejích hlavních přívlastků byl titul „Matka národa“ a sám rudý Dracula Ceausescu prohlásil, že je mu ctí, když může svou ženu oslovit „soudružko“. Pro nás je ale zajímavější jiná věc: soudružka Elena totiž byla rumunskému lidu představována jako velká chemička, jako „vědkyně světového formátu“. Nešlo o holou propagandu, „vědkyně světového formátu“ se mohla vykázat čestnými doktoráty ze slovutných západních univerzit, čestným členstvím v britské Královské chemické společnosti a bohatou publikační činností. Její čestné doktoráty byly samozřejmě politickou záležitostí, neboť Západ si rumunský pár kvůli jisté Ceausescově vzpurnosti vůči Moskvě předcházel. Ale vezměme její případ pěkně od začátku.

Elena Petrescuová, později Ceausescová se narodila v roce 1919 v rodině prostého rolníka. Plně nedokončila ani základní vzdělání a zachovalá vysvědčení prý prozrazují, že nejlepší známky měla z šití. Pak odešla do Bukurešti, kde pracovala i jako laborantka. Což byl patrně jediný skutečný kontakt s chemií v jejím životě. Roku 1937 vstoupila do komunistické strany, kde o dva roky později poznala soudruha spolubojovníka Nicolae Ceausesca, za něhož se později provdala. Po válce, když se rumunští komunisté dostali k moci, pracovala na ministerstvu zahraničí jako sekretářka. Její kariéra nabrala přímo raketovou dynamiku až s rokem 1965, kdy se „Nicu“ vyhoupl do čela strany. Postupně se stala členkou ÚV a politbyra, posléze místopředsedkyní vlády a též šéfkou Akademie věd. Těžko říci, proč si vybrala právě chemii jako obor, kde se chtěla proslavit, patrně za tím vězel nějaký mindrák z doby, kdy dělala laborantku.

Ovšem její práce jsou překvapivě dobré. Doktorská disertace má údajně 162 stran, 32 tabulek, 40 grafů a 440 odkazů na zdroje a literaturu. Odborníci ji hodnotí jako velmi kvalitní. To samé většinou platí i o publikacích, kde je uvedena jako spoluautorka, samozřejmě, vždy na prvním místě, i když jiní členové autorského týmu by dle abecedního pořadí jejich příjmení měli mít přednost. A mohla se vykázat bohatou publikační činností nejen doma, ale i v zahraničí, a nejen v Sovětském svazu či v ostatních zemích východního bloku, ale i na Západě.

Formálně, navenek, bylo tedy vše v naprostém pořádku. Vysokoškolský diplom v oboru chemie dosažený formou dálkového studia, doktorská práce ve stanoveném rozsahu, s tabulkami i grafy, s nesporným vědeckým přínosem. Bohatá publikační činnost, i v zahraničí. Elenu Ceausescovou, „vědkyni světového formátu“, přitom nikdo nikdy neslyšel říkat něco o chemii, a pokud ano, šlo o ty nejzákladnější věci čtené z papíru. Pod jejím jménem publikované práce jsou však kvalitní, neboť jde o výsledek úsilí skutečných rumunských vědců – chemiků na politickou objednávku.

Bez pomoci skutečných chemiků i tajné služby by to samozřejmě nešlo, neboť ve skutečnosti byla „vědkyně světového formátu“ Elena Ceausescová pologramotná. O opravdové hloubce vědeckého rozhledu rumunské „první dámy“ svědčí  její „vědecký program výživy pro obyvatelstvo“, který zahrnoval 160 gramů chleba denně, 150 gramů mouky měsíčně, 0,3 litru oleje, 350 gramů cukru a 500 gramů (jakéhokoli) masa na měsíc.

Samozřejmě, sama se vnucuje podobnost s českými „turbostudenty“ z plzeňských práv. Podobnost tu jistě je, a bohužel nikoliv náhodná. Avšak pozor, jde o pouhou podobnost, poněvadž případ soudružky Eleny vykazuje řadu odlišností. Ta největší spočívá v kvalitě prací, o níž žádný chemik nezapochyboval ani po 25. prosinci 1989, kdy už k tomu neměl žádný politický důvod, ba naopak! Ivana Řápková dosud neukázala ani diplomku, ani index, Marek Benda sice diplomku „upgradovanou“ mafiánem Kindlem na práci doktorskou ano, avšak vyklubala se z ní jen prachbídná bakalářka.

To by se Eleně Ceausescové nestalo! V podvádění vykázala větší míru poctivosti než česká demokratická „elita“, která zpravidla předvádí, ve vzdělání i v politice, jen obyčejný vekslácký ksindl. Co s ní? Popravit? To asi nepůjde. Nechat rozpustit v kyselinách dle receptů Eleny Ceausescové („vraž do toho kopu politiků a zalej hádvěeseróčtyři“)? To už tady bylo, s podnikateli, co skončili v Orlické přehradě, a režisér Svoboda by pak o tom natočil film Sametoví vrazi II, na který by se už vůbec nedalo koukat. Tudy tedy cesta také nepovede. Případný trest bude muset být sametový. A což takhle stokrát opsat  Forschungen im Bereich der Chemie und Technologie der Polymere od Eleny Ceausescové? To by snad mohlo mít alespoň naprosto mizivý výchovný efekt.

Výběrová bibliografie Eleny Ceausescové:

Ceausescu, Elena. (1974). Research work on synthesis and characterization of macromolecular compounds. Editura Academiei Republicii Socialiste Romania, Bucharest, 251 s.

Ceausescu, Elena. (1982). Stereospecific Polymerization of Isoprene. 1st English ed. Oxford [Oxfordshire]; New York: Nakl. Pergamon, 282 stran. ISBN: 978-0080299877. (Na Amazon.com stále k zakoupení za 60 dolarů.)

Ceausescu, Elena. (1983). Cercetari in chimia si tehnologia polimerilor. Bucuresti, 519 s. (K zapůjčení v Národní knihovně, signatura: * G 116430.)

Ceausescu, Elena. (1983). Novyje issledovanija v oblasti vysokomolekuljarnych sojedinenij. Moskva, Chimija, 390 s.

Ceausescu, Elena. (1986). Forschungen im Bereich der Chemie und Technologie der Polymere. Bucuresti, 433 s. (NK signatura * T 144395.)

Ceausescuová, Elena a kol. (1986). Výskumy z oblasti makromolekulových látok. Z rumun. orig. přel. Peter Kopecký, Mária Bahidská a Hedviga Luchavová. Bratislava, Veda, 1986. 582 s. (Národní knihovna: signatury: * 54 F 040960 * II 091178 * SF II 040065.)

Josef Mlejnek jr.

Babylon 5-6/XIX, 14. prosince 2009