V nakladatelství BETA-Dobrovský & Ševčík vyšla v loňském roce kniha Gulag od americké novinářky Anne Applebaumové. Svým rozsahem a obsahem jde o dosud nejdůkladnější dílo o systému sovětských lágrů a konečně vyplňuje mezeru, která dosud existovala nejen v povědomí západní společnosti o vězeňském systému, který ve skrytosti existoval v základech komunistické říše.

Kniha podrobně mapuje celou historii Gulagu od jeho založení během bolševické revoluce, přes meziválečná léta, druhou světovou válku až po postupný zánik táborů, který v podstatě započal po Stalinově smrtí, ale definitivně skončil až v době perestrojky.

Šokující je již samotný rozsah celého vězeňského systému. V tiscích táborech rozesetých po celém SSSR v něm novodobí otroci dělali všechno možné od kácení dřeva, těžby uhlí a zlata, až třeba po výrobu hraček nebo munice. Dílo Applebaumové je ale hlavně svědectvím o temném světě, který ovládá krutost, utrpení, všudypřítomný hlad a na prvním místě smrt. Je to obraz světa, kde se lidé udření k smrti, bezdůvodně popravení či umučení prostě nepočítali, kde ženy umíraly při porodech i se svými dětmi v dobytčích vagónech během transportů, anebo byly znásilňovány doslova až k smrti. Všechny strašlivé hrůzy Gulagu snad ani nelze vypočítat. Stačí si třeba jen představit zakládání táborů, které občas probíhalo tak, že vězni byli jednoduše vysazeni uprostřed pustiny a museli si v hlubokých mrazech tábor doslova vydolovat ze země. Kolik jich při tom zemřelo jen následkem zimy, která byla často taková, že již pouhé „přestat se hýbat“ mohlo rychle skončit umrznutím, už nikdo nespočítá.

Gulag byl ovšem také světem, do nějž se bylo možné dostat prakticky bez jakékoliv důvodu a to na zcela neurčitou dobu. Stačilo se třeba jen ocitnout ve špatný čas na špatném místě, když  NKVD potřebovala splnit „plán“ zatčených nepřátel lidu, a z pouhé procházky po ulici jste se již nikdy nevrátili. Poté následoval už jen pravidelný rytmus: vězení – transport – selekce – atd. V táborech se tak ocitali nejrůznější kategorie lidí od skutečných zločinců až po zcela nevinné děti. Ty byly na Sibiř zavlečeny například z Polska po nacisticko-sovětské okupaci z podzimu 1939. Jeden třináctiletý chlapec vzpomíná: „Neměli jsme co jíst. Lidé jedli kopřivy, až z toho opuchli a odešli na onen svět.“ Jiné polské školačce při tom jistý ruský učitel řekl, že obnova Polska je asi tak pravděpodobná „jako že ti na rukou začnou růst vlasy“. Po skončení druhé světové války byli do Gulagu pro změnu transportováni například kozáci, kteří předtím uprchli do Rakouska: „Než by se do SSSR vrátili, házeli raději ženy své děti z mostu a vrhali se za nimi.“

Na knize je cenné právě velké množství konkrétních příběhů, které přitom nijak nepřekrývají celkový obraz zrůdného sytému. Ten z mozaiky jednotlivých lidských osudů vyvstává naopak obzvlášť barvitě a za pozoruhodné množství detailů, které se autorce podařilo nashromáždit, je nutné jí vyseknout poklonu. Bez nich by bylo jen stěží možné tak dobře pochopit pravou podstatu Gulagu. Každopádně není pochyb, že to bylo skutečné peklo na zemi, které si nijak nezadá z nacistickými koncentráky. Ostatně nápis nad jedním vchodem nechvalně proslulého tábora na Soloveckých ostrovech zněl: „Prací ke svobodě“, což nemá k „Arbeit Macht Frei“ opravdu daleko. Vzhledem k délce trvání celého systému a obrovského množství vězňů, kteří Gulagem prošli, bylo to mnoho milionů (autorka sama odhaduje celkový počet na téměř 30 miliónů), je naopak zřejmé, že zlo, které má komunistický systém na svědomí, je mnohonásobně vetší než krátká existence Třetí říše. Například po smrti Stalina v roce 1953 dokonce i sám Berija o tehdejším stavu lágrů napsal na předsednictvo ÚV: „…že se v táborech nachází 2 526 402 vězňů, přičemž jen 221 435 jsou skutečně ‚zločinci nebezpeční státu‘.“ Jaká přesnost!

Kdo má tedy snad ještě nějaké pochybnosti o zločinnosti komunismu a při slově „Gulag“ mu nenaskakuje husí kůže jako v případě slova „koncentrák“, neměl by váhat a knihu od Anne Applebumové si koupit a přečíst. Pulitzerovu cenu za rok 2004 totiž toto dílo nedostalo žádnou náhodou.

Jan Horník

Anne Applebaum: GULAG – historie. BETA Dobrovský & Ševčík, Praha-Plzeň 2004.

Babylon 1/XV, 29. 9. 2005