Jak jste si všimli, název článku evokuje, publikaci Tato fakulta bude rudá, případně článek Petra Zídka Tato fakulta bude chudá v Lidových novinách. Autoři přede mnou se věnovali bolševizaci FF UK v Praze v letech padesátých, případně vnitropolitickým hrátkám v době reálného kapitalismu a posteriori. Heslo: „tato fakulta nebude nuda“ pak použili jako své volební studenti jako recesi při volbách do samospráv i dříve. Já popíšu spíše něco prchavého onen duch místa, pokud chcete, genius loci.

Na fakultě působím čtvrtým rokem jako člen Studentské rady, která je voleným orgánem studentského fondu. Takže mám do situace jakýsi vhled, ostatně i kdybych nechtěl. Vždy jsem tvrdil, že stejně jako správní budovy exekutivy v USA postavené na hrobech původních obyvatel kontinentu tedy Indiánů, jsou začarované už ze své podstaty, tak naše hlavní budova na Palachově náměstí (dříve Krasnoarmějců) má podobný osud, vznikla totiž na místech, kam až zasahoval Starý židovský hřbitov, dnes vměstnaný do jednoho vnitrobloku severně od stavby školy. Z oken Filosofické fakulty se můžeme podívat na nejstarší náhrobky, které pochází od dob středověkých až po 19. století. Odpočívá tu pražský maharal, proslulý Rabi Löw, a další hebrejští učenci. Ti, jež dali později vzniknout neuvěřitelnému kulturnímu kvasu, který vyvrcholil na počátku 20. století ve jménech jako Kafka, Rilke nebo Brod.

Samotná budova vznikla v roce 1929, tedy před necelými devíti dekádami. Od počátku se stala společenským centrem humanisticky orientované vědy. Po pouhých deseti letech pak byla, stejně jako všechny české vysoké školy, nacisty zavřena a po dlouhých sedmdesáti letech v roce 1989 se přihlásila ke své původní tradici svobodného a kritického myšlení v intencích evropského vzdělávání.

Jen z doslechu víme, že v době polistopadové se na školu vrátili staří profesoři a profesorky často totalitními režimy pronásledováni. Začala svobodná diskuse se vším, co nese, se spory, nevraživostí ale taky s domluvou, tolerancí a konsensem. Čas šel dál, generace střídá generaci a tento svět má stále problémů dost, naše alma mater má mnoho tzv. orchideových oborů, tedy velice malých, ojedinělých a unikátních, a to i v perspektivě velkých a bohatých zahraničních universit. Je nutno zmínit mnoho lingvistických programů – není v naší zemi školy, která by vyučovala více jazyků. Dále jsou to vědy historické s nepřeberným množstvím ústavů a kateder, a další specifické sociologie, etnologie, politologie, umělecké vědy et cetera. Nelze je ani rámcově vyjmenovat, kolik jich je. Některé se přednáší v hlavní budově, jiné v Celetné ulici, další ve Šporkově paláci, ostatní v Jinonicích a na jiných místech v Praze…

Vše se ale koncentruje zde na Starém Městě a Josefově, v centru hlavního města a v centru samotné země. Stále platí, že více než na samotných chodbách či v učebnách se dozvíte více v kavárnách, hospodách, na akcích typu Studentský majáles, při pietách za roky 1939, 1969 atd.

Snažíme se, aby toto hnutí studentstva stále bylo aktivní. Nebojíme se vyjadřovat k aktuálním politickým situacím, ať už se týkají školství, lidských práv nebo třeba zahraniční politiky. Kdo jiný také by měl být činný než studenti vysokých škol, studium není jen sběr a třídění informací. Jeho součástí je i jejich přetavení do reálné podoby občanské společnosti.