Na 16. leden 2017 připadlo osmačtyřicáté výročí sebeupálení Jana Palacha. Zvláštního hrdiny, s nímž si česká společnost nikdy pořádně nevěděla rady. A bodejť by věděla, sebeupálení jako forma politického protestu či nástroje k povzbuzení pasivní veřejnosti je něčím nesporně výlučným. Za pozornost však – mimo jiné – jistě stojí jednak Palachovy inspirační zdroje, jednak uplatňování jeho přístupu v současnosti. Vždyť například arabské jaro obrazně i reálně zažehlo sebeupálení Tunisana Muhammada Buazízího z prosince 2010, z čehož mimochodem plyne, že nemusí jít o nějaké pouze morální gesto, o heroický idealismus bez šance…