Trump se chová a myslí jako prase z Farmy zvířat. To není impertinence, ale literatura – prasata se vzbouří, vyženou lidi z farmy a vládnou sama. Pravidla, podle kterých se řídí podnikání, nejsou podle Napoleona platné pro všechny stejně, ale určuje je výhradně ten silnější, on sám, a pokud na ně slabší nepřistoupí, tak je bez jakýchkoli skrupulí obětován, přičemž tohle farmářské pravidlo Trump vztahuje na celou společnost (s Muskem i na vesmír).

Trump je de facto nácek, něco jako druhdy Henry Ford, politický i lidský primitiv, antisemita, jehož Ford Motor company pořádala průvody, při kterých jeho účastníci hajlovali. To byl ale jen pouhý cit. I když měl H.F. slabost pro A.H., kvůli prachům byl ochoten během vteřiny obrátit o sto osmdesát stupňů. Rozdíl je možná jen v tom, že byznys, který má politiku coby vlastní servis, Trumpovi nikdy nešel.

Odhlédneme-li od výše uvedeného, v jednom má D.T. pravdu: proč má Amerika pořád dělat staršího brášku Evropě – jedné z největších světových ekonomik, která má o 100 milionů víc obyvatel, předstihne USA coby světový vývozce zboží a služeb, a i když má nižší HDP než USA, má ohromný potenciál rozvoje. Přitom se ale nechá vydírat státem, který proti ní po desetiletí vede podvratnou kyberválku, má třikrát míň obyvatel, HDP menší než Itálie a pokud je to měřeno na hlavu, tak je v osmé desítce zemí za Kostarikou.

Byla to Evropa, která přivedla sama sebe a následně i svět v minulém století třikrát do děsivého průšvihu, pokud tedy minulé století nebereme za jeden kontinuální průser, aspoň tedy v její polovině. A na druhé straně to byla Amerika, která za ni tahala kaštany z ohně – z imperialismu, bolševismu, fašismu, nacismu: z první, druhé i studené války.

Taky dnešního Putina jsme si de facto vypěstovali sami. Desetiletí po 2. sv. válce Evropa – a nejen ta východní, zotročená, která to měla v popisu své otrocké existence – poklonkovala Moskvě jako spojenci, který měl zásadní podíl na vítězství nad nacisty, ač to byla Moskva, kdo požár, který málem Evropu pohltil, pomohl zapálit a pak do něj všemožně foukal – ruku v ruce s nacisty Moskva nejen rozpoutala 2. sv. válku, ale ve snaze zničit evropské demokracie všemožně podporovala Hitlerův útok na západ. Když se pak oba gangsterské režimy v konkurenčním boji o kořist v logice podsvětí, kde silnější požírá slabšího, pustily samy do sebe, byli to Sověti, kteří po svém vítězství nad hnědou konkurencí její korouhev vlády ničím neomezené moci zdvihli a nesli poselství hákového kříže v podobě srpu a kladiva dál.

Když v roce 1920 ruský ultrapravičák Šulgin prohlásil: Prohráli jsme, za to jsme zvítězili. Bolševici nás porazili, ale pozvedli prapor sjednoceného Ruska, mohl se podobně utěšovat i Hitler v bunkru pod hořícím Berlínem 30. dubna 1945: Prohráli jsme, ale bolševici ponesou náš prapor dál! – citoval jsem v knize Gottwaldovo Československo jako fašistický stát ruského nacistu, který jen vyjádřil to, co podle Hitlerova důvěrníka Speera prohlásil vůdce na adresu svých soukmenovců, když začalo i paranoikům docházet, že z tisíciletí třetí říše to bude všehovšudy jen několik let: „Není nutné brát ohled na potřeby pro další primitivní žití. Lepší je naopak je zničit, protože národ se ukázal jako slabý a budoucnost patří výlučně silnějšímu východnímu národu.“

Němci coby nadřazená rasa po všech stránkách selhali, zatímco Rusové, kteří se jevili coby podřadní, prošli výhní a ponesou prapor zdravého národního kmene, zbaveného vší degenerace, biologické i kulturní, dál.

Z Götterdämmerung se jako Fénix zrodí Moskva – Čtvrtý (Pátý?) Řím. Po Germánech převezmou panství Slované, místo Eddy zaujme Nestor, dekadentní západní svět zahyne a z jeho popela vzejde Slovan, nový Člověk, krásný, zdravý a silný, který se sice záhy ukáže jako skřet, ale to už je jiná historie. Anebo ta stejná, Soumrak bohů, pořád dokola? A co Křest svatého Vladimíra? Wagner, Nestor nebo Havlíček? Je už zase na cestě do Brixenu?

SSSR každopádně nedělal Hitlerovi ostudu. Zotročil desítky národů Evropy a střední Asie a miliony lidí se mu podařilo zahubit i v době míru – na prvním místě svých soukmenovců (např. hned po válce, kdy Stalin v rámci své strategie vítěz bere vše a budování si předpolí k dalšímu postupu na západě posílal za hranice statisíce tun obilí, zatímco ve středním Rusku pomřelo hladem dva miliony lidí: v době, kdy vožď natáhl bačkory, chcípalo v gulagu 12 milionů otroků).

Svobodná i zotročená poválečná Evropa po desetiletí pasivně (i aktivně) přijímala kremelskou imperiální propagandu opírající se o mýtus Velké vlastenecké války a slavného vítězství Rudé armády nad nacisty, s jehož pomocí si Moskva nárokuje kontrolu nad polovinou Evropy, jak si to Kreml v roce 1939 dohodl s Hitlerem a pak ve válce s ním poctivě vybojoval. Dnešní agrese Ruska proti sousední Ukrajině je výše uvedeného součástí a my jsme k tomu naším konsumováním zpotvořené a ideologicky zneužité historie přispěli.

Moskvu po opileckém pokusu o demokratizaci z počátku 90. let minulého století rychle ovládla mafie z KGB mající pod palcem ruské oligarchy, která se ani v nejmenším nepokusila o nějaké vyrovnání či jen reflexi své zločinné minulosti, protože by se střelila do vlastní nohy. Naopak ji znovu začala opěvovat a odvolávat se na ni, včetně rehabilitace jednoho z největších masových vrahů lidských dějin Stalina.

Bylo jen otázkou času, kdy bude chtít Kreml své v roce 1991 rozpadlé impérium zpět. A začalo to prakticky okamžitě: Podněstří, Abcházie, Čečna, Gruzie… Plošné bombardování Grozného byl válečný zločin par excellence a Západ nic. Bylo víc než zřejmé, že když si Putin vezme v roce 2014 Krym, bude to to samé, jako když si vzal Hitler v 38. roce Sudety a že jde jen o to, kdy přijde 15. březen 1939 a Putin napadne Ukrajinou celou.

Kdy se Brusel přestane zabývat kravinami, víčky od lahví a umělohmotnými brčky, které jeden idiot zakáže a druhý, ještě větší idiot, zase povolí, a podobným byrokratickým infantilismem, který mu vůbec nepřísluší a Evropany jím jen dopaluje, právem, a začne se s veškerou vážností a odpovědností věnovat podstatným věcem?!

Jestli v dohledné době nevznikne evropská federace se společnou zahraniční, bezpečnostní a fiskální politikou, zatímco vše ostatní zůstane v gesci jednotlivých států, nepřežije Evropa 21. století. Trump v Bílém domě je šance k tomu, aby Evropa konečně „mentálně“ dospěla a převzala plnou odpovědnost sama za sebe. V turbulentním 21. století, které začíná nabírat obrátky, a růstu autoritářských mocností se světovládnými ambicemi, šanci možná poslední.