Můžeš říct, kde jsi byla a co jsi dělala 17. listopadu?

V té době jsem byla v Praze na studentské vízum a 17. listopadu 1989 jsem se účastnila demonstrace na Albertově, která pak byla zastavena policií na Národní třídě a je považována za událost, která zahájila Sametovou revoluci.

Jak ses na studentské demonstraci ocitla?

Demonstrace byla úřady povolena, protože připomínala události z roku 1939. Kolegyně z FF UK mi vysvětlila, o co jde, a zeptala se, jestli nechci jít také. Demonstrace se zúčastnili i někteří další zahraniční studenti, které jsem znala z kolejí.

Byla jsi na Národní? Co bylo dál? Zažívalas v Praze i Sametovou revoluci? 

Byla jsem na Národní třídě, když začalo to policejní násilí, které jsem naštěstí na sobě nezažila, ale viděla jsem, jak z místa činu odcházejí i lidé se zkrvavenými hlavami. Bylo to hrozné. Potom vládlo takové napětí. Kolovaly nejrůznější zvěsti, že komunisti zareagují vojensky. Lidé ale stále demonstrovali na Václavském náměstí, Havel byl propuštěn, všechno se stalo velmi rychle. Velvyslanectví nás varovalo, abychom na demonstrace nechodili, ale já tam stejně chodila. S jedním dalším zahraničním studentem jsme se dobrovolně přihlásili, že pomůžeme Občanskému fóru s komunikací s médii v angličtině. Také mě kontaktovali kolegové z Kalifornské university v Berkeley se vzkazem na podporu Občanského fóra, který se ke mně dostal přes americké velvyslanectví faxem a já jsem jim ho doručila.

Pamatuješ si, co v tom vzkazu bylo?

Vyjádření podpory Občanskému fóru, že nám drží palce, ať Československo získá svobodu.

Komunikovala jsi během Sametu s rodinou a přáteli v USA? Sledovali, co se děje v Praze?

Tehdy nebylo snadné spojit se telefonicky s někým v USA, člověk musel jít na poštu a domluvit si tam schůzku, aby mohl do USA zavolat. Kvalita zvuku na lince byla vždy špatná a nepůsobila bezpečně, člověk nemohl vést skutečně důvěrný rozhovor. O tom, co jsem dělala, jsem je informovala až po návratu domů na Vánoce. Mezinárodní média s velkou pozorností sledovala veškeré události ve Východním bloku, počínaje pádem Berlínské zdi, takže když jsem se vrátila domů, měli alespoň nějakou představu o tom, co se děje.

Můžeš něco říct o sobě, odkud pocházíš, co děláš?

Pocházím z Oaklandu v Kalifornii, studovala jsem bohemistiku a lingvistiku na Kalifornské universitě v Berkeley. Do České republiky jsem se trvale přestěhovala v roce 1994. Žiji v Praze se svým manželem, jsem aktivistkou za lidská práva a překladatelkou.

Proč ses rozhodla pro studium bohemistiky?

Maminka mi vyprávěla, že rodina jejího otce odsud emigrovala v 19. století.

Rozhodli jste se žít v Praze. Proč?

Žijeme v Praze, protože jsme tu potkali skvělé lidi. Je to náš domov.

Sleduješ, co se děje v Americe?

Bohužel sleduji, co se tam děje víc než bych si přála, a jsem z toho velmi smutná. Mohu jen doufat, že se to nestane ještě chaotičtějším, než už to je, a že v příštích volbách budou americký lid reprezentovat lidi, kteří budou humánní, a ne sadisté.