Téměř několikatýdenní protesty Rumunů proti vládnímu nařízení, které osvobozuje řadu (nejen) politiků odsouzených a stíhaných za korupci, se dostaly do světových médií teprve minulou neděli, kdy se v Bukurešti na demonstraci shromáždilo kolem 250 tisíc lidí. Mezitím podobná shromáždění pokračovala nejen v Bukurešti a v mnoha dalších rumunských městech, ale i v různých evropských metropolích, kde žijí a pracují četné rumunské menšiny – od pátku do neděle se proti rumunské vládě protestovalo také v Praze na Václavském náměstí a v Brně. Nakonec v sobotu 4. února vydala sociálnědemokratická vláda prohlášení, že sporné nařízení stáhne, takže se zdá, že je v tuto chvíli vyhráno. Jaké jsou však příčiny tohoto stavu, který vyvolal tak obrovskou protestní vlnu?

V roce 2002 byla v Rumunsku založena dnešní Národní protikorupční centrála (Direcția Natională Anticorupție), která působí jako jedno z oddělení státního zastupitelství při Nejvyšším odvolacím soudu. Jejím úkolem je vyšetřovat korupce a zpronevěry na nejvyšší a střední úrovni ve veřejné správě a samosprávách (počínaje ministry a poslanci, přes soudce, policisty a jiné státní úředníky, až po prefekty a zaměstnance župních úřadů). Přestože se v míře korupce Rumunsko stále drží na posledních příčkách v rámci Evropské unie, podařilo se zahájit vyšetřování a úspěšné soudní dovršení celé řady případů, především v letech 2013–2014 pod vedením současné šéfky Laury Codruțy Kövesi. V této době bylo založeno 4183 vyšetřovacích spisů se jmény vysokých státních úředníků a během jednoho roku byli odsouzeni čtyři ministři, jeden bývalý europoslanec, čtyři poslanci, jeden senátor, jedenáct starostů, pět soudců a tři žalobci. Tato čísla lze považovat pouze za vrcholek ledovce, nicméně pro Rumuny to znamenalo důležitý signál, že situace v jejich zemi se pomalu, ale jistě mění k lepšímu a že i Rumunsko se může stát standardní evropskou zemí, kde korupce není tolerována a zákony platí podle zásady „padni, komu padni“.

Současný vládní kabinet vzešel z prosincových předčasných voleb, v nichž opět výrazně zvítězila sociální demokracie (Partidul Social Democrat – PSD), která vládla i v předchozím období. Napomohla tomu i velmi nízká volební účast – 39 %. Předseda PSD Liviu Dragnea se však nemohl stát premiérem, protože byl na jaře 2016 podmíněně odsouzen na dva roky s odkladem na čtyři roky za ovlivňování osoby ve vedoucí funkci za účelem získání neoprávněného prospěchu (volební podvody a podplácení). Navíc proti němu probíhá další proces kvůli zpronevěře státních peněz. Prezident Klaus Iohannis odmítl po volbách jmenovat premiérkou Dragneovu kandidátku Sevil Shhaideh, členku PSD turkotatarského původu, která se tak mohla stát první muslimskou předsedkyní vlády v Evropě. Vzhledem k jejím krátkým zkušenostem v politice se předpokládalo, že by se stala pouze loutkou v rukách předsedy sociální demokracie.

Těmto podezřením se nedokázal ubránit ani informatik Sorin Grindeanu, který byl jmenován premiérem začátkem ledna. Záhy poté začaly prosakovat zprávy o chystaném nařízení vlády, které má vyhlásit spornou amnestii týkající se celé řady stíhaných nebo odsouzených politiků, např. limitem „přípustnosti“ korupce by měla být částka 200 000 RON, tedy cca 1,2 mil. korun. Nařízení pak bylo schváleno během noci na 31. ledna ve zrychleném řízení jako „dekret“. Tento druh nařízení může rumunská vláda použít ve výjimečných situacích, které nesnesou odkladu, a nahrazují zákon, který by za normální situace musel být přijat ve standardním parlamentním schvalovacím procesu.

Nařízení vstupuje v platnost publikací ve sbírce zákonů a podle názoru komentátorů stačí, aby se tak stalo byť na pouhou minutu a bude muset být použito ve prospěch stíhaných a odsouzených, protože v tomto případě pak platí zásada příznivější právní úpravy ve prospěch obviněného. V neděli 5. února se sešla vláda, aby dekret odvolala. Ministerstvo spravedlnosti sice vydalo prohlášení, že dekret je zcela zrušen a je obnoven právní stav, který existoval před jeho schválením, nicméně se vynořují spekulace, že by tomu tak nemuselo být.

Skutečností zůstává, že demonstrace v Rumunsku byly nejpočetnější od roku 1989 a vláda nakonec nátlaku ustoupila, i když se z těchto kruhů ozývají hlasy o tom, že nařízení jako takové bylo správné a že premiér či ministr spravedlnosti ho jen nezvládli správně vysvětlit veřejnosti. Dále se spekuluje o dopadu stažení dekretu na vládní sociální demokracii, protože se to osobně dotýká jejího šéfa Livia Dragney. Hovoří se o rozkolu mezi premiérem a Dragneou, který by mohl vést ke změně ve vedení strany nebo k jejímu rozpadu.