Někdo má všechno a nedá nic a někdo jiný, kdo nic nemá, dá všechno – uvozuje zpravodajský web „20 minut – Noviny Ternopilu“ příběh devadesátiletého Vasyla Lazarčuka, jenž nedávno věnoval svůj starý žigulík ukrajinské armádě. S manželkou Ljudmylou, učitelkou ukrajinštiny, se s ním prý hodně nacestovali. A jak by ne, byli spolu šedesát čtyři let. Loni v listopadu ale Vasyl ovdověl.

Jeho rodině prý auto sloužilo dobře, nikdy fatálně nezklamalo, i když občas ho samozřejmě musel opravovat. Vasyl doufá, že nyní nezklame ani obránce Ukrajiny, kteří teď automobil potřebují víc než on – třeba k dopravě vojáků na frontovou linii a zpět nebo pro převoz raněných. A vůbec, na modrý žigulík či ladu (konkrétně typ VAZ 2103) již dlouho sedal prach v garáži, poněvadž zdravotní stav majiteli už přece jen neumožňoval bezpečně řídit.

Vasyl pamatuje druhou světovou válku a nikdy nechtěl, aby jeho děti, vnuci a pravnuci zažili něco podobného. Leč stalo se, neštěstí znovu zabušilo na dveře. Ale musíme se bránit, soudí Vasyl odhodlaně.

V prosinci se proto čerstvý vdovec obrátil na zmíněné ternopilské internetové noviny, zda by nesehnaly někoho, kdo by auto dal trochu do kupy a zařídil jeho předání vojákům. Redakci se ozval přímo Mamut, což je přezdívka vojáka a dobrovolníka Romana Melnyka, který nyní pomáhá mimo frontu s výcvikem a organizuje pomoc armádě. Žigulíka trochu pospravoval, na přední kapotu přilípnul velkou kulatou samolepku se stylizovaným mamutem – a v březnu už Vasylův žigulík putoval do blízkosti fronty. Měl by působit u jednotky někde v Charkovské oblasti a snad mu zdraví, stejně jako Vasylovi, stále slouží.

Vasyl daroval vlastně skoro poslední majetek, co měl, rodinný vůz, k němuž ho poutaly vzpomínky na podstatnou část jeho života a na milovanou ženu. V šedesátých letech pracoval jako ředitel sirotčince v městě Ostroh v Rivenské oblasti. V roce 1970 se rodina přestěhovala do Ternopilu a Vasyl, aprobací matematik, tam vedl střední školu číslo 17 od jejího založení až do roku 1992.

Inu, tak žije a jedná skutečný vlastenec! A je asi zbytečné k tomu ještě něco dodávat.

Snad jen tři věci. Za prvé, Vasyl je přesvědčen, že Ukrajina zvítězí a vyžene okupanty ze svého území. Za druhé, až někde uslyšíte, třeba i od prezidenta Pavla, že Česká republika už nemá Ukrajině z materiálního hlediska mnoho co nabídnout, vzpomeňte si na Vasyla. Vždyť jen kolik stovek (tisíců?) letitých žigulíků nyní stále zapadá prachem v českých garážích nebo stodolách?!? A za třetí, dodávky starých žigulíků na ukrajinskou frontu jsou samozřejmě pekelně nebezpečné, poněvadž mohou přispět k eskalaci konfliktu!