Ukrajinské prezidentské volby, jejichž druhé kolo proběhne v neděli 21. dubna, nabraly podobu souboje videí o čas, místo a způsob gladiátorského zápasu. Oním zápasem má být televizní debata obou kandidátů, stávajícího prezidenta Petro Porošenka a jeho vyzyvatele, showmana Volodymyra Zelenského.

Byť by se mohlo zdát, že televizní debata pro něj vzhledem k jeho profesi znamená výhodu, spíše opak je pravdou. Zelenskyj je totiž politicky nezkušený a nevyhraněný, a i když politiky dlouhá léta ve svém estrádním kabaretu či v televizním satirickém seriálu Služebník lidu úspěšně paroduje, v opravdové politické diskusi se vlastně dosud neocitl. V prvním kole voleb se televizní debata nekonala a sám Zelenskyj se raději vyhýbal situacím, kdy by musel formulovat nějaký konzistentní politický názor. Protřelý matador Porošenko by ho tedy v debatě mohl začít „vyučovat“.

Tomu se Zelenskyj chce vyhnout a snaží se celou věc vtěsnat pokud možno do estrádní podoby, na kterou je zvyklý a jež mu vyhovuje. Krátce po oznámení výsledků prvního kola voleb zveřejnil video, v němž Porošenka vyzval k debatě – na velkém kyjevském stadionu s kapacitou 70 000 diváků, přenášené všemi televizními kanály. Stanovil si i další podmínky: kandidáti by měli předložit lékařskou expertízu, že nejsou alkoholici ani narkomani, a Porošenko měl také Zelenského, jehož tituloval výrazy jako „klaun“ nebo „loutka [oligarchy] Kolomojského“, veřejně uznat za seriózního kandidáta.

Porošenko reagoval též videem, v němž Zelenského odkázal na volební zákon, podle kterého debatu pořádá veřejnoprávní televize. Debata je vážná věc, nikoliv estráda, snažil se voliče rovněž přesvědčit ukrajinský prezident. Vystoupení však zakončil slovy: „Ale když stadion, tak stadion.“ A podrobil se též požadovanému vyšetření.

Ping-pong duelantských videí, v nichž se vyskytují obraty jako „dávám Vám 24 hodin na rozmyšlenou“ nebo „očekávám Vás tam a tam v tolik a v tolik“, pak pokračoval. Nyní, tj. ve čtvrtek 11. dubna 2019, je stav takový, že Porošenko bude Zelenského čekat na hlavním kyjevském stadionu v neděli 14. dubna, avšak Zelenskyj bude Porošenka očekávat tamtéž v pátek 19. dubna. Nakonec se možná vůbec nesetkají a debata, spíše jakýsi gladiátorský zápas, se neuskuteční. Nebo prý nastane nějaká „kompromisní“ varianta, například že Porošenko bude ve studiu, kdežto Zelenskyj na stadionu a spojí se jakýmsi telemostem.

Průzkumy veřejného mínění každopádně favorizují Zelenského, Porošenko je tím, kdo musí dotahovat. Debata je tudíž hlavně v jeho zájmu. Nicméně celý duel, a v něm zejména Zelenskyj, též výmluvě ilustruje podstatu současné politiky, nejen na Ukrajině. Konkrétně její „virtualizaci“, kdy je faktickým politickým subjektem mediálně-propagační štáb, jenž produkuje různé obrázky a videa, jimiž získává veřejnou podporu. Především pro jistou tvář, která může, ale vlastně ani nemusí mít nějaký propracovaný program. A rozhodujícím bojištěm se stávají sociální sítě, ty jsou tou pravou arénou, kyjevský Olympijský stadion zde slouží víceméně jako symbol, má evokovat atmosféru gladiátorského střetnutí a napomoci oběma soupeřům k zisku image hrdinů akčních filmů nebo počítačových her.

Přesto je každý z nich nositelem určitého poselství. Porošenko vede kampaň pod heslem „Armáda, jazyk, víra“, přičemž třetí bod naráží na vznik nové ukrajinské pravoslavné církve nezávislé na Moskvě, kterou právě Porošenko pomohl prosadit. Ovšem slogan se logicky může těšit podpoře spíše v západní části Ukrajiny, nejvíce vlastenecké a z hlediska jazyka užívající převážně ukrajinštinu.

Zelenskyj se snaží oslovit ty, jimž vadí zoufalá hospodářská situace, kteří vnímají Porošenka jako nedůvěryhodného oligarchu a rádi by rovněž viděli ukončení krvavého konfliktu na východě země. Ale i ty, kteří v běžném životě používají ruštinu, souběžně ruštinu i ukrajinštinu či nějaký mix obou jazyků. Zelenského mateřštinou je ruština a zmíněný jazyk též dosud převážně používal ve svých estrádách, seriálech i filmech. Nikoliv výhradně, ukrajinštinu ovládá také a nasadil ji rovněž v kampani, nicméně je či může být vnímán též jako reprezentant ruskojazyčné Ukrajiny, přičemž ruskojazyčnost ještě vůbec nemusí znamenat nějaké sympatie k ruskému prezidentu Putinovi a jeho politice. Jde prostě o existující kulturně-sociální fakt. Nikoliv náhodou měl Zelenskyj v prvním kole největší podporu v centrálních, jižních a východních částech Ukrajiny, kde ukrajinština nemá tak dominantní pozici jako na západě země. Nicméně i na západě dokázal u voličů zabodovat a vytvořit si tam solidní základ podpory, byť západní regiony představují Porošenkovu baštu.

Zelenskyj proto v kampani vystupuje i jako potenciální sjednotitel země, jako ten, kdo bude stávající politické, historické, kulturní i jazykové rozpory nikoliv vyhrocovat, ale naopak přemosťovat a slaďovat. Jeho hlavní problém samozřejmě spočívá v tom, že je zatím spíše projevem virtuální reality, a nikdo tudíž nemůže předem vědět, co udělá, až se případně chopí skutečného státního kormidla.