Původní česká detektivka má – přiznávám bez mučení! – u mě výsadní postavení. Při prohrabávání knihovny vždy narazím na nějaký „pomníček“ – ohmatanou brožuru divých zločinů a deduktivních rafinád; tehdy neuniknu a takříkajíc se vnořím do napínavého příběhu. Pozoruhodné bývá společenské zařazení literárních vrahů: v současné době vedou zvrhlí pastorové severských reformovaných církví, reprezentovaní „skandinávskou školou“, tou důstojnou nástupkyní „školy drsné americké“, kde se také občas nějaký duchovní novosvětských pastoriálů na dráze zločinu mihne! Ovšem v totalitárních detektivkách byl zločinec vždy kýmsi odjinud, ze zámezí společenského, anžto socialistický člověk zločiny nepáše, jsa uvědomělým a vášněprostým konstruktem třídního vědomí v materielní formě.

Spisovatelka Eva Štolbová zpracovala v knize Vražda v Národním & Záhada ztraceného Maura dva případy. První, takzvaný „pomníček“, se týká zmizelé pěvkyně Národního divadla Věry Urieové, která se ztratila beze stop 25. října 1974 v Praze cestou z představení domů v Hodkovičkách. Její tehdejší partner se později vyjadřoval s jistotou, že Věra Urieová emigrovala do Rakouska. Policejní pátrání po zmizelé pěvkyni ze Zlaté kapličky bylo dosud neúspěšné a případný zločin již promlčen.

Vražda v Národním balancuje nad propastí non-fiction a profabulované sondy do života umělecké nomenklatury Antichartistů. Eva Štolbová příběh zmizení Věry Urieové zpracovala pregnantním popisným jazykem s kadencí krátkých odstavců, a touto artikulací udržuje čtenářovu mysl ve střehu a účasti na příběhu. Popisný děj a metaforický jazyk vyvolávají působivý estetický vjem, jejž leda zapšklý misomus neocení, když nepochopil vzlet detektivkářčina Génia. Líbezná baletka uvízne v tenatech svůdce – barytonisty, jenž ji sprostě zavraždí v katakombách kolosu Národního divadla, té tolik opěvované Zlaté kapličky, k níž se vždy upínaly mysle uměnímilovného publika. Krom toho ještě byl namočený do falšování pětistovek, což byly v době monopolního komunismu velké peníze, obnášející cenu jedné třetiny nedostatkového silničního kola Favorit s dvojtácem a pětikolečkem v silniční úpravě. Začas byla mrtvola ubohé baleríny nalezena v zazděné kryptě, vysušená a nahá, lehoučká co pírko.

Románový vrah byl odhalen mravenčí pílí naší mordparty – na rozdíl od vraha skutečného, jenž dosud běhá po svobodě. Dle většinového mínění zločin spáchal její tehdejší partner, jenž tak získal nemalé jmění z dědictví a dům se zahradou, v níž – dle mínění sousedů – mrtvolu zakopal pod rododendronem. Zločin však jest promlčen, i z důvodů nedbalého šetření kriminálního v době zmizení Věry Urieové, a tak zůstává verdikt buďto na božích mlýnech, anebo na efektu divadelním, jaký nastával v alžbětinském divadle Globe, kdy při představení mnozí viníci vstávali vprostřed spektáklu a s lkaním se vyznávali ze svých provinění…! Ke všemu se dosud neví, kdo byla ona mumie, nalezená v kryptě Národního divadla…! Věra Urieová, nebo někdo jiný?

Druhá detektivka Záhada ztraceného Maura reprezentuje všechno, co ke kriminálnímu žánru patří: špioni, poklad zakopaný na hradě, opatrní emisaři a neúplatní komisaři, spící agenti, resp. agentky, archivní kořalky, cigára… Příběh má skutečné pozadí. Ke konci války na hradě Bečově ukryli s nacisty kolaborující příslušníci rodu Beaufort-Spontin pod podlahu kaple románský relikviář svatého Maura, dílo netoliko svým zpracováním ohromující, ale pozoruhodné i pro znalce svými detaily: dřevěná truhlice byla pokrytá tepaným zlatým plechem, obsahovala relikvie a fragmenty z „temných století“ a zdobená byla gemmami, z nichž některé pocházejí ještě z hellénistické doby. K relikviáři dřívější majitelé ještě hojně uložili lahve koňaků a vín, načež prchli do americké zóny…

V roce 1984 kontaktoval československé zastupitelství ve Vídni americký obchodník Danny Douglas, který nabízel tři sta tisíc dolarů za jistý blíže neurčený předmět s uměleckou hodnotou. Po komplikovaných jednáních a manévrech byl kýžený předmět – relikviář svatého Maura – objeven sice ve zchátralém stavu, ale obsah lahvic byl nedotčen a zralý. Po zhodnocení nálezu památkáři rozhodli, že relikviář nelze vyvézt. Byl potom i přes obstrukce působené tehdejším režimem postupně restaurován a v roce 1995 zařazen mezi národní kulturní památky, skvějící se významem hned po korunovačních klenotech.

Autorka Eva Štolbová má vůči příběhu objevení relikviáře svatého Maura ještě jeden vztah. Její švagr JUDr. Jiří Štolba, bonviván a pracovník podniku Artia pro zahraniční obchod s uměním, byl jedním z vyjednavačů s americkým zájemcem a patřil ve své době ke klíčovým osobnostem ve svém resortu. V roce 1988 byl zavražděn v estonském Tallinu, kde vedl výstavu českých šperků. Případ nebyl dosud objasněn, pachatelé zatím neznámí; kdo stál za tím surovým zločinem? KGB?  Komplicové dřívějších majitelů relikviáře? Autorka naznačuje druhou možnost… Věřme, že naše mordparta rozkryje i tento případ!

Eva Štolbová: Vražda v Národním & Záhada ztraceného Maura. Nakladatelství Pejdlova Rosička, 2017, stran 261.