Rád vzpomínám na komparatistický seminář sinologický Oldřicha Krále. Někdy sice nepřišel, protože nestíhal – byla to frenetická 90. léta, kdy nešlo nebýt šťastný, a na Filosofické fakultě University Karlovy pražské obzvlášť! – ale když dorazil, tak to stálo za to. Mluvil ponejvíc o čínském románu Sen v červeném domě, což byl jeho překladatelský majstrštyk, a já přiznávám, že jsem přečetl možná padesát, šedesát stran a získal jakousi představu. Jestli máte rádi Prousta, bo Havlíčka, tak to je ten typ četby.

Oldřich Král byl trochu nadoblačný až nedosažitelně – jako intelektuál, znalec, polyglot, až vzor osobnosti universitní, velice vzácný druh. Nevím, co kolegové seminaristé, ale když jsem našel nabídku jeho semináře, tak jsem trochu jásnul, že tak jeho autoritu seznám osobně; z jistých zdrojů jsem o něm dostal ty nejlepší reference, tam jsem prostě musel – a řečeno se vzpomínkou na pohled z okna seminární učebny na střechy staropražské, na ledově jasné světlo soumraků – bylo to hezký!

Oldřich Král byl tehdy jmenován šéfem orientálních sbírek Národní galerie na Zbraslavi. Pro mě byl tento fakt intelektuální a emoční luxus, jaký jinde v universu není: pro místo, zážitky, asociace, osobnosti a přátele, prostě něco jiného, než obvykle.

Protože jsem jako všichni hraboš, schraňuji špunty od lahví vína, co jsem vymlasknul, a xerokopie naprosto irelevantních textů a obrázků a jánevímčehoještě, z čehož se skládá svět literární, poetický, slovesný, výtvarný – jeden je plakátek na výstavu poetickou s jeho podpisem, který jsem z Oldřicha Krále na semináři vydyndal, a druhým je až kramářská série dřevorytů kóanu Hledání krávy, jež ilustrují proces realizace od konkrétního stavu k ryzosti abstrakce Tao i jistého satori, tedy možných cílů úsilí ducha lidského, které má každý beatnik znát a v undergroundu bez nich nelze přežít. Čímž vyzývám k doplnění.

Děkuji za ten seminář. Děkuji za tu výbavu. Vždy zbystřím, když se setkám s dílem výtečného vědce Oldřicha Krále. Myšlénka jest věčná!