Vitalij Bryzhalov z ukrajinského Kryvého Rihu měl před válkou malou firmu a vyvíjel elektromobil, konkrétně elektrickou dodávku. Jeho firma CoolOn se však po ruské invazi začala zaměřovat na produkci bojových bugin pro ukrajinské ozbrojené síly, poháněných spalovacím motorem.

Podobná terénní bugina je velmi užitečná, může sloužit k průzkumu, k převozu raněných, jako nosič protitankové střely, coby pozemní mobilní základna pro dron a podobně. A navíc, v obtížně prostupném terénu. Ukrajinské jednotky si buginy tudíž velmi pochvalují, nicméně produkce západních firem v této kategorii je zpravidla dost drahá, a tedy nedostupná. Avšak v Ukrajině existuje několik domácích producentů těchto strojů, obvykle malých dílen, kde se pracuje takříkajíc na koleně, leč kde dovedou z minima skutečně vytěžit maximum.

Bryzhalov a skupina kolem něj se loni na jaře vydali cestou hledání sice účinného, ale levného a snadno realizovatelného řešení. Inspirovali se konstrukcí jedné závodní buginy, nicméně především vypracovali technologický postup, jak vojenské terénní autíčko zhotovit pokud možno co nejrychleji a nejlevněji. Základ tvoří starý žigulík, který kdosi na dané účely zpravidla daruje. Z něj se použije motor, popřípadě jiné součástky. Z ocelových trubek a plechů se svaří rám a minimalistická karoserie – a je skoro hotovo. Uvedený postup dokáže náklady na jeden kus stlačit někam pod sto tisíc hřiven, tedy zhruba pod šedesát tisíc korun.

Ovšem i ty je třeba někde sehnat. Výrobu každého kusu proto financují různé nadace či se na něj vybírá přímo pomocí sociálních sítí. Tuto výzbroj, podobně jako významnou část jiného vybavení, tak ukrajinská armáda získává díky crowdfundingu. Ukrajinci tudíž vlastně vedou občanskou válku, avšak v dobrém smyslu slova. Občanskou válku s ruským agresorem. Ostatně, Bryzhalov a jeho skupina svůj produkt nazvali CTRL Z neboli control zet, což má znamenat, že bugina bude fungovat podobně jako klávesová zkratka s úkolem vymazat russké okupační hordy. Je to prostě Zetkobijec.

Projekt už od jara loňského roku pokročil k poměrně početné sérii. Bryzhalov a jeho přátelé vyrobili na šedesát bugin, postupně však celý koncept předali dál. Buginy CTRL Z jsou nyní vlastně jakýmsi know how, sdíleným návodem k sestavení velkého modelu, který se produkuje v různých dílnách na základě financování z rozličných nadačních zdrojů. Sám Bryzhalov si už našel jinou „zábavu“ – vyvíjí drony. Doma v dílně se skupinou spolupracovníků. A soudě dle fotografií na jeho Facebooku, jeho úsilí směřuje k hmatatelnému cíli.

Cesta Vitalije Bryzhalova. Od elektromobilu, který vyvíjel před válkou, přes praktické buginy pro armádu až ke dronům, na jejichž vývoj se zaměřuje dnes. Videoobjekt: Babylon Budywood Studio.

Bryzhalovovy buginy, tedy projekt transformace žigulíka v to, čemu se v odborné vojenské hantýrce někdy říká Light Attack Vehicle nebo Light Strike Vehicle, si jako jednu z náplní své činnosti vzal i Fond rodiny Humeňuků. Není to nějaká olbřímí instituce, ale dosti aktivní a praktická. Koncem června tak mohla ukrajinské armádě předat dvanáct bugin. A na další pořádá sbírku.

„Tato válka nemůže mít žádné pozitivní stránky. Představuje největší tragédii celého dnešního lidstva. Naši lidé čelí těm nejtěžším zkouškám. Ale mnoho let po našem Vítězství, až se bude psát kronika dnešních událostí, tak na jednom z předních míst vynikne příběh, jak mnoho dobrých lidí vykonalo zázraky, zázraky vzájemné pomoci a dobročinnosti, a projevilo tím svou nejlepší, světlou stránku. Jak se mnoho Ukrajinců, nejen ti doma, ale rovněž diaspora rozptýlená po celém světě, dalo dohromady a stáli při sobě! A společně pomohli zastavit obrovskou hordu barbarů, která napadla naši zem. Každý z nás, podobně jako mravenci, dělal něco jiného, možná titěrného, na první pohled nepodstatného, nicméně přece tolik důležitého. Všichni společně jsme se tak ale stali velkou, nezdolnou silou!“ – napsala nedávno na svém Facebooku Svitlana Humeňuková.

Její dobročinné nadaci poskytla dárcovské staré auto i rodina Stepaňukových. Jejich syn je nositelem Řádu Bohdana Chmelnyckého – ovšem in memoriam. Ještě ale má čím bojovat, poněvadž po něm zbyl starý červený žigulík. Teď se z něj stane bugina. Takový je ukrajinský boj. Do poslední kapky krve, do posledního kusu železa. Přejme Ukrajincům, aby na těchto buginách ze šrotu obsadili Rudé náměstí v Moskvě a poslali zdravici na příští summit NATO, kde se bude stále rozvážně diskutovat, zda má Ukrajina obdržet americké stíhačky F-16, nebo ne…