Zpráva BIS a náš dějepis

Nedávno u nás nastal menší rozruch kolem zprávy BIS, že je výuka (přesněji řečeno výklad) dějepisu v našich zeměpisných šířkách údajně prosocialistická. Vzhledem k tomu, že většina našeho národa tradičně vyznává cosi na způsob demokratismu lehce patriarchálního ražení (uvažme, co se zde tolerovalo a dosud toleruje politikům, kteří se neměli se svou funkcí nikdy potkat) by se dalo s podobnou tezí souhlasit.

Ulisse Aldrovandi: Monstrorum Historia, 1570

Co je ovšem záhadou, že se ke zmíněné zprávě vyjadřovali jednak někteří z našich poslanců (o jejichž odborné kvalifikaci lze s úspěchem pochybovat – včetně známého „polyhistora“ Klause juniora), jednak naši profesní historici – mezi nimi jeden přední odborník na husitství a jeden specialista na období baroka. Asi považovali za nutné objevovat Ameriku, přestože s pojetím právě těchto epoch v duchu A. Jiráska a Z. Nejedlého se již naše historická osvěta poměrně úspěšně – a doufejme, že definitivně – vypořádala. To se ovšem o období 20. století říci nedá.

Navíc se dodatečně ukázalo, že došlo ke zcela banální záměně pojmů. Dotyčná zpráva totiž podle všeho mluví o výkladu prosovětskémproruském. A to už je vážná indicie, nutící k zamyšlení, protože člověk se nemusí příliš namáhat, aby si ověřil rejdění kremelských trollů na nejrůznějších sociálních sítích. Politicky a morálně invalidních jedinců, kteří jim to nekriticky baští, je u nás více než dost. TV Barrandov v dané souvislosti osočila naše zpravodajce z fobie vůči všemu ruskému i čínskému, jak ironicky komentoval Petr Havlík v rubrice Svobodné fórum v polovině loňského prosince. Pokusme se v následujícím textu nastínit několik otázek, jimž se televizní pořad Historie.cz (věnovaný výše uvedené kauze) víceméně vyhnul.

Ulisse Aldrovandi: Monstrorum Historia, 1570

Mezi panslavismem a pangermanismem

Koncem 20. let 19. století se Evropa po skončení napoleonských válek těšila období míru a politické stability. Rusové navenek velmi lpěli na tzv. chartě Svaté aliance a byli hotovi kdykoli vyrazit do západní Evropy potlačit radikálně demokratická, a třeba jen přespříliš liberální hnutí. Osmanští Turci ovšem byli v jejich pojetí z této panovnické solidarity vyloučeni, a když vypuklo protiturecké povstání řeckých souvěrců, neposkytli pomoc istanbulskému dvoru (ve smyslu uvedené charty), nýbrž rebelům. Nejspíše zamýšleli využít příležitosti a z převážně muslimského, byť nábožensky poměrně tolerantního Istanbulu udělat znovu ortodoxní Cařihrad.

Z úspěšného tažení ruských vojsk Balkánem se mohla většina českých vlastenců pominout, protože je nenapadlo, komu by asi v případě jejich ozbrojeného – pravda v našich poměrech nemyslitelného – povstání proti vídeňské vládě přispěchalo Rusko na pomoc. Maďarští rebelové z roku 1849 by jim jistě pomohli na danou otázku odpovědět. A když ne oni, pak jistě Karel Havlíček Borovský, který do svého nedokončeného díla Křest svatého Vladimíra z let brixenského exilu zapracoval mimo jiné verše:

Cár, necár, svátek, nesvátek, všecko jest mi rovno,

ne a ne a nebudu hřmít! Co z toho mám?Hovno.

Načež pokračuje resignovaným:

Jenom cáři, samovláda a podobně sloty

potrvají věčně věkův, jak juchtové boty…

A přidejme ještě citát z díla jeho německých současníků – totiž Karla Marxe a Friedricha Engelse: Panslavismus je vynález petrohradského kabinetu a jeho jediným cílem je rozšířit evropské hranice Ruska na západ a na jih. A protože se neodvažují oznámit rakouským, pruským a tureckým Slovanům, že jsou předurčeni k tomu, aby se rozplynuli ve velké ruské říši, líčí se jim Rusko jako mocnost, která je osvobodí od cizího jha a která je sjednotí ve velké svobodné federaci.

Popusťme uzdu fantasii – kdyby oba dva klasikové (při známé názorové vyhraněnosti a razanci svých názorů) věděli, co z jejich odkazu vytvoří Vladimír Uljanov (Lenin) a Josif Džugašvili (Stalin), asi by je nechali utratit už v jejich kolébkách. Myslím, že ještě dnes neškodí si přečíst Marxovu polemiku s panem de Vooght a Engelsův článek Ruští tajní (dynamitoví) radové. Nejspíše je nečetla ani německá generalita v čele s generálem Erichem Ludendorffem, jinak by nevypravila roku 1917 tajný vlak s Uljanovem a jeho spoluspiklenci a několika miliony říšských marek ve zlatě ze Švýcarska do Ruska, aby zde vyvolali chaos a přinutili Rusko uzavřít mír. To jim sice nad očekávání vyšlo, ale válku (tu první světovou) stejně prohráli.

ukázka z textu, který vyjde v tištěném Babylonu 5. dubna 2019

Ulisse Aldrovandi: Monstrorum Historia, 1570