Dnešní noc si připomínáme plenkami obvinuté betlémské nemluvňátko, od jehož narození ve chlévě mezi dobytkem počítáme náš věk: děťátko, které – aniž by mělo nějaký majetek, nebo snad velelo ozbrojeným houfům – podvrátilo všemocnou římskou říši, která se zdála nezničitelná a nepřemožitelná, ne silou, ale radikálním učením o lásce k druhému člověku bez ohledu na jeho původ, vzdělání, postavení, zásluhy…

Jednou z věcí, co Ježíš jako dospělý hlásal, bylo, že ten, kdo se stará o svůj život, ztratí jej. To se v lidských dějinách nesčetněkrát potvrdilo a dnes jakoby se to mělo opakovat: bojíme se jako málokdy předtím, protože tak, jak se máme dnes, jsme se ještě nikdy neměli – čím víc máme, tím více se bojíme, že bychom o to zase mohli přijít.

Jsme jako ten Kubát z Lakomé barky, který byl pro „halíř štont hnát blechu přes strniště“, a který noc co noc chodil hlídat do stodoly obilí, aby mu je někdo neukradl, ale sotva se tam usadil, popadl ho strach, že by ho mohli vykrást v chalupě, letěl hlídat zpátky domů a proběhal tak celou noc.

Bohužel to není pohádka. Bezmála 40% Kubátů volilo v roce 1932 v Německu NSDAP a podobně bylo Kubátů i v Československu v roce 1946, kteří volili KSČ.

Bát se je cesta k vnitřní i vnější izolaci, k autoritě, do otroctví. Silní vůdcové, kteří se vyšplhali k moci popichováním iracionální stránky člověka a vyvoláváním pocitu ohrožení, ale nepřinesli národům štěstí, bezpečí a blahobyt, ale naopak neštěstí, zkázu a bídu. Ježíš – oproti všem demagogům: včerejším, dnešním i těm zítřejším – lidi nestraší, ale naopak říká: Nebojte se!

Mít strach – o svůj majetek, své postavení, o zítřek… je nejkratší cesta k tomu, jak o své „jistoty“ přijít. Svoji existenci člověk naopak nejlépe zajistí, když žije v souvztažnosti s druhými, s okolním světem, nechová se iracionálně, jako magor, který celou noc běhá z chalupy do stodoly a zpět. To platí v Dejvicích, jako v České republice.

Polský kněz Karol Wojtyla při svém zvolení papežem v roce 1978 ve zdánlivě navěky rozděleném světě mezi dvě atomové mocnosti, které jedna druhou nemohly vojensky potřít, pronesl:

„Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl učedníkům a ženám: ‚Nebojte se!‘ Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy. Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe! Existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou i omegou. A tento někdo je Láska…“

Polská Solidarita to pochopila. Za pár let na to se mocné sovětské impérium, které tu mělo být na věčné časy a nikdy jinak, z dějin poroučelo, zatímco zcela bezbranné betlémské dítě čůrá do plenčiček dál. Dnes stejně jako před 2017 lety nám vzkazuje: Nebojte se!

Vážení čtenáři, přejeme Vám požehnané vánoční svátky.