Interview se ZDF

Čtyřiadvacátého října s námi chtěla natočit pořad německá televize ZDF. Sraz jsme měli v Intercontinentalu. Za České děti tam byli Tonda a Andula Hradilkovi, Lucie Váchová, Bára Veselá a já. Cestou do hotelu jsem si všiml tří fízlů, kteří – když jsem je míjel – dělali nenápadné a dívali se na druhou stranu. StB bezpochyby monitorovala každý krok ZDF v Praze, včetně odposlechů telefonních hovorů z hotelu, kde byl televizní štáb ubytován, a pokud jste se se ZDF dostali do kontaktu, bylo skoro jisté, že to bude za asistence StB.

ZDF s námi natáčela šot o situaci v Československu. Zcela nepokrytě jsme řekli, jak se věci mají, a odmítli jsme jakýkoli druh socialismu, včetně toho s lidskou tváří.

Když jsme vycházeli z hotelu, sdělil jsem ostatním, že venku jsou fízlové a že se rozdělíme. Půjdu první, strhnu na sebe pozornost, a oni ať zmizí na druhou stranu.

Vyrazil jsem z Intercontinentalu prostředkem Pařížské k pivnici U Synagogy, když se za mnou ozvalo: „Pane Placák!“

„Co je!“ houknul jsem přes rameno a rázoval si to dál.

„Stůjte, tady je Bezpečnost!“

„Nemám čas!“ odsekl jsem, aniž bych se otočil, udělal jsem ještě pár kroků a pak jsem se prudce rozběhl. Ještě jsem slyšel Andulu, jak na mě volá, ale já se chtěl stůj co stůj účastnit demonstrace 28. října a bylo mi jasné, že když mě teď seberou, nepustí mě dřív, než bude po všem. Andula byla myslím potom naštvaná, že jsem je v tom nechal, ale já jsem neutíkal z boje, ale do boje.

Za mnou se pustili dva fízlové. Skočil jsem do Červené uličky mezi Staronovou synagogou a Židovskou radnicí, která začíná několika schody a nejde tam člověka pronásledovat autem. Slyšel jsem kvílení pneumatik, jak se mi další estébáci v autě snažili nadjet z druhé strany. V běhu jsem si ještě uvědomoval, která ulice je jednosměrná, a zabočil jsem do Široké směrem k Filosofické fakultě. Fízlové, kteří mezitím objeli uliční blok, vrazili autem do protisměru – kdyby jelo proti nějaké auto, byl by to stoprocentní karambol. Předjeli mě a prudce zabrzdili několik metrů přede mnou. Už předtím jsem si připravil do ruky klíče tak, aby mi jednotlivě koukaly mezi prsty, a říkal jsem si – jestli vystrčíš hlavu z auta, hajzle, dostaneš klíčema přímo do ksichtu! U případného soudu bych se potom hájil tím, že se po Praze pohybuje skupina gangsterů, kteří se vydávají za příslušníky SNB, unášejí a bijí lidi, nedávno mě vyvezli do křivoklátských lesů, jeden z nich se pohyboval kolem Intercontinentalu a já jsem měl strach o život.

Fízl ale hlavu vystrčit nestačil. Než otevřel dveře a vyskočil ven, proběhl jsem kolem auta a byl pryč.

Večer jsem šel na koncert Garáže na Chmelnici, kde jsem mezi lidmi roznášel letáky k demonstraci proti stokoruně s portrétem tuzemského stalinisty Gottwalda, kterou s třicetipětiletým zpožděním nechalo nově tisknout už úplně zpitomělé a zmatené vedení KSČ. Už ani nevím, kdo tenkrát demonstraci proti stokoruně na 25. října na pěší zónu svolal, sám jsem se chtěl účastnit až velké „všeoposiční“ demonstrace 28. října, ale letáky jsem mezi posluchači rozdával s vědomím toho, že každá akce je dobrá, i když není zrovna vhodně naplánovaná.

Na Chmelnici byl ale zřejmě přítomen nějaký udavač, či snad přímo fízl, protože někdo okamžitě volal na tísňovou linku policie. Garáž najednou přestala hrát a zsinalý Macháček na pódiu do mikrofonu zašeptal: „Jsou tady fízlové!“

„Vole, hrajte dál!“ zakřičel jsem na něj, ale Macháček vůbec nevnímal – přítomnost policie ho vždy totálně vyvedla z psychické rovnováhy, kterou se mu dařilo těžko udržovat i normálně. Možná ale fízlové odstřihli kapelu od proudu. Každopádně se nehrálo. V sále se rozsvítilo a začala razie. Skupinka fízlů si to namířila rovnou ke mně. Stačil jsem ještě zakopnout zbylý balíček s letáky pod lavice někam za mě, když fízlové – k překvapení mému i k překvapení mého souseda – sebrali kluka, který stál vedle mne.

Evidentně se spletli a hlavou se mi mihlo, jestli se tedy nemám fízlům sám přihlásit, ale hned jsem tu pošetilost zavrhl – toho kluka ještě večer pustí, až zjistí, že zatkli toho nepravého. A já přece musím v sobotu na demonstraci!

Hotel Evropa

Po 21. srpnu se situace ohledně demonstrací v oposici zase uklidnila, a i když žádná velká jednání neprobíhala, všichni byli více méně srozuměni s tím, že 28. říjen rozhodně ano.

Manifestace začala v patnáct hodin a asi dvacet minut probíhala nerušeně, pak šlo vše podle zaběhaného policejního scénáře. I když brutalita nebyla tentokrát tak velká jako při Palachově týdnu, opět bylo mnoho raněných a čtyři stovky zatčených.

Dostal jsem se do obklíčení u hotelu Evropa, kde pohotovostní pluk v bílých helmách uzavřel asi dvě stovky lidí. Lidi na okrajích byli biti a postupně odvlékáni do připravených policejních autobusů. Prostor ovládly strach a panika. Někteří lidé ve snaze uniknout se propadli do výloh obchodů, bylo tam několik pořezaných a nebyla to vůbec příjemná situace. Vedle mne stála Renata, malá, prsatá číšnice z Olympie. Popadl jsem ji za paži a táhl ji přímo proti policistům. Bílé helmy si myslely, že jsem tajný, ale možná si také nemyslely vůbec nic – každopádně se automaticky rozestoupily a nechaly nás projít. Minuli jsme přistavený policejní autobus, prošli jsme středem Václaváku, kde se procházely všelijaké policejní šarže a ostošest mluvily do vysílaček, dostali jsme se přes další policejní kordon na druhou stranu do Vodičkovy ulice a ocitli se znovu mezi svými. Dva fízlové se tam zrovna snažili zatknout jednoho vzpouzejícího se demonstranta a v zápalu boje se dostali do hloubi demonstrujících – příliš daleko od ochrany policejních těžkooděnců, a to jim neprošlo. Začal jsem křičet, ať ho ty svině nechají být, vmžiku byl kolem nás chumel lidí, fízlové byli biti jako žito a kopanci zahnáni zpět, zatímco jejich oběť byla poslána na druhou stranu a ztratila se v davu.

Solidarita a souhra demonstrujících byla demonstraci od demonstrace lepší. Lidé se rychle učili, jak se mohou proti fízlům bránit, zachránit druhé, a přitom neohrozit sami sebe. Oblast mimo dosah zásahových jednotek, které postupovaly na rozkaz a ve skupině a jejich slabina byla v těžkopádnosti, měli demonstranti čím dál více pod kontrolou. Pokud se tam tajní vydali lovit, byli v permanentním ohrožení.

Z Vodičkovy jsem se pak přesunul na Jungmannovo náměstí, kde jsem potkal několik známých. Podařilo se nám dát dohromady pár stovek lidí a udělali jsme průvod se skandováním přes celou Národní až k Národnímu divadlu. Protesty probíhaly v celém centru Prahy až do večerních hodin. Po zdařilé demonstraci jsme se zase sešli v Olympii.

Komunistická tisková agentura ČTK vydala k demonstraci následující zprávu:

Narušení veřejného pořádku v Praze

Praha 28. října (ČTK) – O narušení klidu, veřejného pořádku a státního svátku – 71. výročí vzniku Československa – se dnes odpoledne v Praze na Václavském náměstí a poté v dalších částech centra hlavního města pokusily asi tři tisíce osob. Mezi nimi byla řada provokatérů ze zahraničí, kteří za tímto účelem přijeli do Prahy. Jejich počínání přihlížela řada zvědavců a návštěvníků Prahy. Účastníci protisocialistického vystoupení nereagovali na výzvy národního výboru a příslušníků Veřejné bezpečnosti k rozpuštění nepovolené demonstrace a k vyklizení prostoru, naopak stupňovali svou agresivitu. Pořádkové síly při použití mírných prostředků pak vytlačily demonstranty z Václavského náměstí a dalších míst středu Prahy.

K pořádání různých akcí nezávisle na oslavách, které k významnému výročí vzniku samostatného československého státu probíhaly po celé naší vlasti, vyzývaly Charta 77 a další nelegální skupiny prostřednictvím západních sdělovacích prostředků, zejména rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, které se svým intenzívním propagandistickým zaměřením staly spoluorganizátory nepovolené akce. Nejednou ve svých relacích podněcovaly k „bouři“ a důraznému vyslovení požadavků k návratu do poměrů buržoazní republiky.

Cíl tohoto počínání je zřejmý: zneužít odkazu 28. října 1918 pro své záměry, provokovat a vyvolávat konfrontaci. Pořádkové síly při zásahu zadržely 120 osob, které byly předvedeny na obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti.

Stálým omíláním těch samých estébáckých frází se komunisté uváděli do stavu jakési myšlenkové paralýzy, z které nebylo úniku – sami sebe se snažili ujistit o něčem, co už dávno neplatilo, a zároveň se vzájemně hlídali, aby se někdo nepokusil z tohoto začarovaného kruhu vlády, která ztratila poslední zbytky perspektivy, vystoupit a podniknout něco sám za sebe.

O demonstraci referovaly také všechna západní média, rozjitřená děním v NDR. Jako tradičně nejvíc v obraze byly noviny německé a rakouské, nejmíň britské a francouzské. Západní tisk nejdřív zmínil oficiální akci. Následné citáty pocházejí z monitoringu západního tisku ČTK.

PRAHA 28. října (Reuter – Michael Wise) – Československá vláda pozatýkala disidenty a uspořádala přehlídku vojenské moci ve snaze zvrátit plány na sobotní demonstraci za demokracii. Václavským náměstím pochodovalo 1500 vojáků a byly zde umístěny raketomety.

Bylo to poprvé od roku 1949, co odvedenci skládali slavnostní přísahu na tomto náměstí. Výběr místa byl zřejmě zaměřen na to, aby odradil občany od uposlechnutí výzvy Charty 77 k demonstraci na Václavském náměstí dnes v 15 hodin.

(AFP) – Československé úřady oslavily v sobotu dopoledne pod rudými zástavami a státními vlajkami a za napjatého klidu 71. výročí vzniku státu. Oficiální ceremoniál se konal několik hodin před tím, než se měli na Václavském náměstí shromáždit k „pokojné a nezávislé“ demonstraci kritici režimu.

A o samotné demonstraci:

BONN – Sobotní události v Praze patří k hlavním tématům dnešních západoněmeckých listů. Kromě agenturních zpráv přinášejí deníky také vlastní materiály, v nichž se zabývají dnešní situací v ČSSR a dalším možným vývojem.

Süddeutsche Zeitung píše, že Československo je vedle Rumunska poslední baštou ortodoxních komunistů, ale ti zde sedí jako na sudu střelného prachu. Dokud bylo v NDR všechno při starém, mohlo pražské stranické vedení ještě doufat, že unikne vlivu z Polska a Maďarska. Od časů, kdy také v NDR statisíce lidí mohou demonstrovat pro reformy, ocitá se země stále víc v izolaci a pod vlivem reforem přecházejících přes hranice.

Nejsou to natolik materiální důvody, které podnítily protest v Praze. K odporu a vzpouře spíše vyzývá ohromující apatie, kterou strana tvrdou rukou rozšiřuje po celé zemi. Až zatčením Václava Havla a brutálním nasazením obušků se úřady skutečně postaraly o to, že svět se zúčastnil událostí na Václavském náměstí. Zánik své moci tím strana nebude moci zastavit.

Frankfurter Rundschau uvádí, že komunisté na Hradčanech měli dvojí možnost vyhnout se chybě. Za prvé se mohli na základě analýzy událostí v SSSR, Polsku, Maďarsku a NDR poučit, že ze střednědobého hlediska mohou zůstat politicky určující silou pouze tehdy, když se postaví do čela nevyhnutelného procesu reforem. Za druhé – soudruzi ve výše uvedených zemích udělali tolik piruet, že by se i KSČ mohlo uvěřit, kdyby se prohlásila za dědice a dovršovatele „pražského jara“.

General-Anzeiger konstatuje, že v Praze to vypadalo tak, jako by státní moc chtěla demonstrantům vybít z paměti nejnovější povzbuzující obrazy pozdvižení v NDR. Po obratu v Polsku a Maďarsku, na základě infikujícího vývoje dialogu v NDR, je také strana v Praze u konce své staré nepochopitelné latiny. Naděje, které nyní mobilizují lid v NDR, překračují hranice. V dohledné době vstoupí také do Prahy, starého evropského kulturního hlavního města. Zoufalé nasazování policie na tom nic nezmění.

VÍDEŇ – Všechny rakouské pondělníky zdůrazňují brutalitu sobotního policejního zásahu proti demonstrantům na Václavském náměstí. Listy shodně poznamenávají, že šlo o druhou největší protestní demonstraci po roce 1969, kdy sem přišly desetitisíce lidí po vítězném hokejovém utkání se SSSR. Neue Kronen Zeitung v sloupku konstatuje, že policie tentokrát vynechala vodní děla a psy, ale zasáhla obušky. Do protikladu dává zprávy z NDR o dialogu a diskusích s občany.

„Pro veterány pražské zimy, která následovala po jaru, je stále komplikovanější žít s nepříjemnou pravdou a obhajovat své neostalinistické pozice. Hodně mluví o reformách, ale mají z nich strach,“ píše autor a dodává, že skutečně zásadní reformy by znamenaly konec většiny soudruhů, kteří dosud křečovitě svírají kormidlo.

List Die Presse napsal, že pěsti a obušky jen zvýraznily slova, přednesená na vojenské přísaze na Václavském náměstí před demonstrací, o odmít­nutí čs. vedení zahájit dialog s opozičními skupinami. List soudí, že v to, že vývoj událostí v Maďarsku a NDR bez následků mine ČSSR, může věřit už jen tajná policie.

Listy uveřejňují většinou na titulních stranách fotografické záběry, na nichž příslušníci VB bijí demonstranty obušky. Téměř výhradně si této akce všímala ve svém zpravodajství rakouská televize, která stejně jako všechen tisk oznámila, že se demonstrace zúčastnilo 20 000 lidí.

BRUSEL – Všechny belgické deníky na prvních stranách informují o sobotní manifestaci v Praze. Deník La Libre Belgique zveřejnil vlastní komentář, popisující přípravy a potlačení manifestace, což komentoval slovy, že „čs. představitelé nemohli ukázat lépe, jak jsou stále více izolováni ve východní Evropě, odkud stále silněji vanou náznaky reforem.“

Není divu, že policie měla 28. října spadeno i na západní novináře. Obzvláště jí pila krev německá ZDF, jejíž tým musel požádat o pomoc západoněmecké velvyslanectví.

úryvek z knihy Fízl, Torst 2007