Ruty šuty Arizóna Texas, ruty šuty Arizóna, jóóóó, byla to léčka, já to nevěděl, jako starej vůl jsem naletěl!, ruty šuty Arizóna Donbas, ruty šuty Arizóna, jóóóó, byla to léčka, já to nevěděl, jako starej vůl jsem naletěl!

Tak zněl rock´n´rollový popěvek, který si s oblibou notovala mládež v české metropoli v padesátých, možná i na počátku let šedesátých. Těžko říci, zda to byl projev veřejného mínění části mládeže vyvolaný politikou/politiky tehdejší Československé republiky za vlády českých komunistů pod tvrdou kontrolou ruských komunistů, nebo snad takové mínění mládeže vyvolalo politiku potírající rock¨n´roll a rockery? Odpověď ano, platí asi pro obojí. Tehdejší rockeři možná netušili, že rock´n¨roll zůstane aktuálním i po sedmdesáti letech a ani si nemohli uvědomit, že ty veršíky za 70 let v geniální zkratce odhalí současnou Putinovsko Trumpovskou logiku jejich politického uvažování a dosahování cílů – dostat se k bohatství, které jim nepatří.

Příslovečný spor o to, co bylo dříve, zda vejce či slepice, lze vést i o veřejném mínění a politice, ovlivňování proudí oběma směry seshora dolů i odspoda nahoru a nemá smysl je porovnávat, chodí po jiných cestách, ale oba směry jsou významné. Je užitečné si ale připomenout, že velké společenské změny – práva a svobody zejména – od Francouzské revoluce přes průmyslovou až dodnes bývají výsledkem společenské, tedy občanské poptávky. Všeobecné hlasovací právo, osmihodinová pracovní doba, zákaz dětské práce, ochrana zdraví a životního prostředí atp. jsou dnes garantovány zákony nejen na evropském a americkém kontinentu, bez bláznivých sufražetek a jim podobných výstředníků bychom si dnes o nich nemohli nechat ani zdát.

Hned na počátku ruské agrese na Ukrajinu na rozhraní března a dubna 2022 usedalo na vozovku hlavních ulic v centru Prahy několik aktivistů, jimž se nepodařilo získat odpověď vlády na jejich návrh snížit teplotu vytápění ve veřejných budovách na 18 stupňů Celsia. Svým projektem „3 stupně pro Ukrajinu“ chtěli přispět k omezení dovozu ruské energie, jejíž prodej představuje hlavní příjmovou položku ruské ekonomiky umožňující Rusku válčit s velkou „slevou“. Transparenty, které při svých akcích aktivisté na ulicích rozvinuli, hlásaly: „Fossile Fuels Make War“ (Příčinou války jsou fosilní paliva). Podobných občanských iniciativ se v Čechách tehdy objevilo více. Jedna z nich se např. jmenovala Svetr pro Ukrajinu. Výhoda takto navrhovaných podnětů spočívala v možnosti jejich rychlého zavedení bez velkých nákladů a ekonomických změn.

Bývalí disidenti požadovali ve stejné době na počátku války v petici adresované premiérovi Fialovi dokonce úplné ukončení dovozu ruských paliv. Premiér předal petici k vyřízení tehdejšímu ministru průmyslu a obchodu Siekelovi, který sice velmi zdvořile, ale jednoznačně odpověděl, že to tedy nelze, a na několika stránkách odborně vysvětloval proč. Jen několik dní poté však Rada odhlasovala, že je nezbytné urychleně připravit odpojení EU od ruských zdrojů energie. Nerealizovatelné se tak po 3 letech nakonec stává skutkem. Ani nejobávanější výpadek ruského plynu Evropu nerozložil (Česká republika si však několik drobných, doufejme dočasných výjimek vydobyla).

V prvním dějství ruské agrese na Ukrajinu se sice Putinovi Evropa úplně nevzdala, ale trochu zaspala v obraně své i v pomoci té ukrajinské. Ve druhém dějství se snažila, seč mohla, resp. při své nedostatečné integrovanosti uměla. Pokud však ani ve třetím dějství transatlantická civilizace nepochopí, že se vede ruty šuty válka především o fosilní paliva (Donbas a oděský záliv) a že toto i další ukrajinské přírodní bohatství chce Trump od Zelenského koupit za tzv. mír, tak je naše transatlantická obranná spolupráce u konce i s naší demokracií. Evropě, ani Česku samotnému, nepomůže zbavit se Green Dealu, ale naopak zbavit se ruty, šuty co nejrychleji fosilních paliv, ať už jsou odkudkoliv a kohokoliv (mj. je zajímavé, že Texas zmíněný v oné veršovánce patří mezi 9 největších gigantů těžby černého uhlí – učili jsme se kdysi ve škole, že Donbas též).

A co teď, občánku? Vzpomeňme si na modré punčochy sufražetek, na osm osamělých demonstrantů na Rudém náměstí při invazi do Československa v roce 1968, na naše chrastění klíčů na náměstích v r, 1989. Žádná pomoc na podporu naděje Ukrajiny začlenit se mezi nezávislé demokracie není moc malá nebo bezvýznamná, ubohá je jen taková, která nebyla nikdy poskytnuta. Češi se ostatně nemají za co stydět, státní výdaj obrannou pomoc činí kolem 7 mld Kč, soukromě Češi poskytli jako jednotlivci, firmy, spolky a nevládní organizace na ten účel cca 1,5 mld. Kč. Kromě toho pokračuje občanská výpomoc v materiální i nemateriální podobě všeho druhu a Česko jako stát už na svou podporu ukrajinským uprchlíkům už nedoplácí.