V úterý, 23. února, zemřel v Havaně v nemocnici dvaačtyřicetiletý politický vězeň Orlando Zapata Tamayo. Osmdesát pět dní protestoval hladovkou proti šikaně, bití a hrozným podmínkám v komunistickém kriminále.

Orlando Zapata Tamayo byl zedník. Do Havany přišel v devadesátých letech z městečka Banes na východě ostrova a první kontakty s opozicí navázal především proto, že byl jako černoch a „východňár“ šikanován v práci i na ulici. Když ho 20. března 2003 zatkli společně s Martou Beatriz Roque, jednou z vůdčích postav kubánského disentu, nestál komunistům ani za to, aby ho soudili spolu s ostatními opozičníky. Napařili mu za naprostého nezájmu západních médií i lidskoprávních organizací tři roky za pobuřování, které mu pak ve vězení postupně v tichosti navýšili na 25 let. „Teď o něm všichni mluví a vyprávějí, jak ho měli rádi, ještě před nedávnem ho nikdo neznal a o jeho osud se zajímalo jen pár lidí,“ řekla El Paísu Marta Beatriz Roque.

Podle blogerky Yoani Sánchezové nezabila Orlanda Zapatu hladovka, ale vězeňská služba, která ho držela během té doby na díře a nestarala se o jeho zdravotní stav, a také lékaři, kteří oportunisticky tajili, jak vážná je jeho situace. Nakonec obviňuje zcela oprávněně Yoani Sánchezová i Raúla Castra.

„Lituji jeho smrti, ale my na Kubě ve vězení nikoho nemučíme, to Američani mučí lidi na Guantánamu,“ řekl krátce po tragédii Raúl. Že je tenhle zelenej dědek úplně blbej, vědí všichni už dlouho, možná už od kubánské revoluce. Nejsmutnější ovšem na tom je, že taková stupidní argumentace v této a podobných věcech je úhelným kamenem všech castrovských salónních obhájců v Evropě a v Latinské Americe.

Španělský premiér Rodríguez Zapatero sice prohlásil, že požaduje okamžité propuštění všech, tedy dvou set, kubánských politických vězňů, jeho ministři ale ihned situaci mírnili prohlášením, že by nyní bylo nevhodné opět zavádět proti komunistické diktatuře sankce.

Skřet v olivově zelené uniformě je ovšem nejen blbej, ale i zákeřnej. Pár dní po jeho prohlášení otiskl komunistický list Granma článek, ve kterém vysvětluje, že Zapata Tamayo byl obyčejný kriminálník, souzený za podvody, krádeže etc. a že disidenta ze sebe udělal, protože za tím vycítil nejednu výhodu.

Tragická smrt, resp. vražda, mladého politického vězně to je přece jen síla, která by mohla pohnout na Kubě statečným, ale nepříliš akceschopným disentem, a nakonec i celou apatickou společností. Šest lidí, většinou také uvězněných, a známý hladovkář tč. na svobodě, Guillermo Fariňas, vyhlásilo hned po této události také hladovku. Je ovšem otázkou, jestli tato tragédie opět vyšumí nebo se konečně začne na Kubě něco dít.

Babylon 7/XIX, 1. března 2010