V červnu 2000 si Číňané začali z Černého moře k sobě domů odtahovat nedokončenou ukrajinskou, původně sovětskou letadlovou loď třídy Admirál Kuzněcov, nazvanou Varjag. Hned na začátku uvízli před Bosporem, poněvadž Turecko odmítlo dát povolení k průjezdu, prý v obavě, aby nezafučel vítr a mohutný kolos tažený remorkérem neucpal tamní průliv. Nakonec ale Turci dali svolení a Číňané si ocelového giganta odtáhli kolem celé Afriky přes Singapur až do Ta-lienu (Dailanu), kam dorazil v březnu 2002. Následovala dostavba lodi, byť původně prý měla sloužit jako plovoucí hotel nebo kasino, což ale nejspíše bylo jen maskování pravého účelu. Zavedení do služby se dočkala v roce 2012 jako Liao-ning, dle provincie, kde se dočkala dokončení.

Číňané se na ní hlavně učili. Po jejím vzoru postavili svou druhou letadlovou loď, Šan-tung, oproti Liao-ning dost vylepšenou. Do služby ji uvedli roku 2019. A učili se dál. Dne 17. června 2022 spustili na vodu svou třetí letadlovou loď nazvanou Fu-ťien, podle jedné z čínských pobřežních provincií nedaleko Tchaj-wanu. Už zcela své konstrukce, rozměry blízké americké třídě Nimitz.

Admirála Kuzněcova, nyní jedinou ruskou letadlovou loď, postavili v loděnicích v ukrajinském Mykolajivu jako první dokončené plavidlo zmíněné třídy. Stavět se začala v osmdesátých letech a původně měla nést jméno Riga, v listopadu 1982 ji však přejmenovali na Leonid Brežněv, v srpnu 1987 na Tbilisi, v roce 1990 na Admirála Kuzněcova – po admirálovi ze sovětských časů. Do výzbroje byla zařazena až v lednu 1991, plného dokončení se dočkala teprve v roce 1995 coby loď již ruská.

Posléze vyvolala rozpaky až posměch při pokusu o její bojové nasazení v Sýrii v roce 2016. Skoro od první chvíle, kdy se Admirál Kuzněcov začal pomalu sunout na vlnách k syrskému bojišti, poukazovali západní experti na skutečnost, že jde o plavidlo technicky notně zastaralé, neodpovídající potřebám soudobého boje. Britská média dokonce tehdy přinesla zprávu, podle níž na Admirálu Kuzněcovovi nefungují toalety čili že služba je tam opravdu krušná. Posléze dlouho spočíval na opravách, které komplikovalo i potopení plovoucího opravného doku a požár, jenž na opravované lodi vypukl.

Druhá, již výše zmíněná loď stejné třídy, též stavěná v Mykolajivu a spuštěná na vodu v roce 1988, se měla původně rovněž jmenovat Riga, roku 1990 ale dostala jméno Varjag. Po rozpadu Sovětského svazu připadla v rámci dělení sovětské flotily Ukrajině, respektive Ukrajině připadlo její nedokončené torzo (míra kompletace údajně dosáhla 68 %). Ukrajina však neměla prostředky na její dokončení, a ni na provoz. Tak ji prostě prodala Číňanům, prý za směšných 25 milionů dolarů. Včetně dokumentace, jež vážila 40 tun a čínská strana si ji převezla po souši v osmi kamionech.

Ukrajina sama letadlovou loď v zásadě nepotřebuje, nicméně v Mykolajivu dokázali a dokázali by postavit ledacos užitečného. Ostatně, v tamních loděnicích postavili i čtyři kusy třídy letadlových lodí nazvané Kyjev, jež předcházela třídě Admirál Kuzněcov. Letadlovou loď Kyjev koupili v devadesátých letech od Rusů Číňané a udělali z ní luxusní hotel, jeho sesterská loď Minsk skončila též v Číně jako atrakce v zábavním parku. I tato dvě původně bojová plavidla čínské straně možná posloužila jako zdroj cenných technických informací. Novorosijsk, třetí loď třídy Kyjev, završila svou pozemskou pouť v roce 1997, kdy ji sešrotovali v Jižní Koreji.

A čtvrtou, nazvanou nejprve Baku a později Admirál Gorškov, Rusové roku 2004 prodali Indii, kde působí v tamním námořnictvu pod jménem Vikramaditya.

Z příběhu jako nejchytřejší vycházejí pochopitelně Číňané. Jako největší idioti Rusové, kteří nyní devastují Ukrajinu za cenu vlastních velkých ztrát i embarga na západní technologie. Koledují si o to, že se Sibiř promění v čínskou provincii.

Ale Západ za nimi v hlouposti moc nezaostává, poněvadž nedokázal využít ukrajinský průmyslový potenciál, k prospěchu svému i Ukrajiny, jakkoliv by to bylo i kvůli oligarchické a korupční povaze ukrajinské ekonomiky obtížné. Musí teď Ukrajině dodávat vlastní zbraně, a moc se mu nechce, kdežto při trochu prozíravějším přístupu by modernizovaný ukrajinský průmysl mohl vyrábět těžkou vojenskou techniku (zdaleka nejenom lodě) sám a v hojném počtu. A technicky lépe vybavená ukrajinská armáda by pak dokonce mohla Rusko odstrašit od invaze. Po bitvě je sice každý generálem, nicméně předchozí úvaha je tak prostinká, že na ni měl před dávnými lety stačit i kdejaký major.