Trestní stíhání Andreje Babiše kvůli dotačnímu podvodu na Čapím hnízdě a politicko-mediální humbuk kolem něj může preference hnutí ANO ovlivnit v zásadě trojím způsobem. Za prvé, klesnou dolů, poněvadž část Babišových voličů už prostě neuvěří, že jde jen o další komplot a účelovku. Za druhé, vystoupají nahoru, jelikož Babiš ze sebe udělá mučedníka pronásledovaného mafiánským systémem zkorumpovaných politických partají. Anebo, za třetí, oba výše uvedené faktory se vzájemně neutralizují a preference zůstanou tam, kde jsou, tudíž na hladině zhruba třiceti procent.

Stíhání každopádně zhorší šance na jmenování Andreje Babiše premiérem, a to bez ohledu na možné právní výklady a kličky. Předseda ANO teď určitě má docela nabouraný koaliční potenciál, poněvadž i partaje svolné k uzavření vládní koalice s ANO (což jsou, navzdory předvolební rétorice, skoro všechny) budou mít nyní o trochu větší problém s vysvětlením takového rozhodnutí voličům, respektive získají lepší tmel pro spojenectví pod heslem: „Všichni proti ANO“.

Dál než ke stíhání případ do října nejspíše nedokráčí, a nyní tedy nemá moc smyslu detailněji spekulovat, co všechno se nakonec může z Čapího hnízda vyklubat. Podle dostupných informací je víceméně zřejmé, že šlo o protřelý fígl, jak podojit bruselskou eurokrávu, a nabrat si tak do zlaté bandasky mléko, na nějž by normálně měli nárok jiní – podnikatelé menšího kalibru. Nabízí se též otázka, zda měl miliardář Babiš něco takového kvůli pár desítkám milionů zapotřebí, ale asi ANO.

Nicméně daleko zásadnější otázka zní, zda je onen fígl opravdu trestný, respektive zda půjde jeho trestnost jasně doložit a u soudu prokázat. Pohled do míst, kam mezitím doputovala například kauza Rath, velí spíše ke skepsi.

V české politice už dlouhá léta rozhodují především různé trestní či pseudotrestní kauzy, odposlechy, úniky informací. Z justičního hlediska se v podstatě žádnou z nich nepodařilo dotáhnout do konce. Z politické perspektivy však nejčastěji znamenají konec dotyčného (dotyčných) v politické aréně. Leč Andrej Babiš dosud vykazoval neobyčejnou rezistenci vůči politickým (preferenčním) dopadům vlastních afér. Jestli ji prokáže i v pokračování případu Čapího hnízda, nyní stále vězí trochu v oblacích. Hodně bude záležet na tom, jak se Babiš dovede hájit, přičemž mu teď hraje do not jak těsně předvolební načasování, tak fakt, že se jedná už o deset let starou záležitost. A stále nevíme, jestli se do kauzy v blízké době důrazněji nevloží i bruselský OLAF neboli Evropský úřad pro boj proti podvodům. Ten na jaře anoncoval uzavření vyšetřování Čapího hnízda do konce roku. Což může znamenat jak již v září, tak až v prosinci.

Pokud se však Babišovi voliči nebo jejich část rozletí z „čapího hnízda“ dosavadní důvěry v ANO, je též nutné se ptát, kde asi přistanou. Patrně se nevrátí k některé z tzv. tradičních stran, ale uhnízdí se někde mezi nevoliči, u Okamury či v kukani nějakého nového rychlokvašeného subjektu babišovského typu. Andrej Babiš totiž není příčinou mizerného stavu české politiky a zdejšího veřejného života, nýbrž jejich symptomem. Což je třeba mít dobře na paměti, kdyby snad někdo hodlal (navíc dost předčasně) jásat nad koncem zdejší „agrofertokracie“.