Nečasova vláda padla a noviny se zaplnily články, které vysvětlují aktuální události z hlediska sexuálního, sexuálně psychologického, genderového, pudového etc. Stačilo zazvonit mediálním zvonečkem a odborníci na pohlavní záležitosti se okamžitě přihlásili do služby.

Tak například profesor Cyril Höschl poskytnul MF Dnes dlouhý rozhovor, kde mluví o současné krizi jak podle Plzákových příruček z osmdesátých let. Hned v úvodu o Nečasovi říká: „V mých očích se tohle může stát jenom slušňákovi, moravskému chlapci, poctivému katolíkovi, otci čtyř dětí, když si nabrnkne konkubínu.“ Jeho kolegové, filosof Stanislav Komárek a psycholog Jeroným Klimeš, si dokážou užít prostoru v médiích (Orientace LN, Nejlepším premiérem by byl eunuch, 22. 6.) ovšem mnohem více.

Komárek: „Skutečně účinnou formou, jak opravdu eliminovat vliv milenek v politice, by bylo najmenovat si premiéra homosexuálního nebo nejlépe asexuálního.“

Na to Klimeš: „Tak kastráta! Ale ten by zase neměl potřebný drajv. Protože zde potřebujete chlapa, kterému testosteron šplouchá na mozek. Jak je člověk mírnější, ztratí chuť lézt do těchto stresových situací.“ Komárek: „Ale zase připomeňme si čínské eunuchy mořeplavce, kteří objevovali cizí kontinenty.“ Atd., atd. Fuj tajksl.

Něco „šplouchá na mozek“ zřejmě nejen psychologovi Klimešovi. Tak například, že byl Petr Nečas nejslušnějším premiérem, jakého jsme kdy měli, tvrdí v posledních dnech zcela vážně kdekdo. Jeho podlézání Putinovi, pokrytecké odsuzování Pussy Riot, dalajlamismu atd. jakoby se vypařilo v parfému Jany Nagyové. Statné ženštiny, o které se říkalo, že „umí“ Rittiga a Oulického, což zřejmě znamená, že s oběma veksláky byla jedna ruka.

I nejsprostší puberťáci se svojí mluvou nevyrovnají infantilní vulgaritě mediálních psychologů (testosteron na mozku) i politických a veksláckých šíbrů (někdo „umí“ někoho jiného).

Nedávno, během povodní, jsem potkal v zaplavené Libni místního faráře, P. Václava Sochora. Běžel ke mně a chválil Babylon, vyptával se, jak se časopisu daří. „Vy tam občas používáte takováta slovíčka, že jo?“ řekl a zamrkal na mě. „To je dobře, ono se to musí občas trochu prošťouchnout,“ dodal pan farář. Tímto ho zdravím. Jen si nejsem jistý, jestli čeština vůbec zná „slovíčka“, kterými by šlo trefně vyjádřit zhnusení nad chováním a mluvou všech těch Janoušků, Rittigů, Oulických a jejich poskoků a parťáků, lidí, kteří se motají kolem dnešní vysoké politiky, resp. toho, čemu se říká eufemisticky politický byznys.

-SŠ-

Babylon 2/XXII, 24. června 2013