To, že parlamentní volby dopadnou blbě, nemohlo nikoho překvapit. Komentáře k volbám, které jsem měl možnost vidět, se ovšem věnují postřehům, které jsou snad zajímavé, ale mám takový dojem, že jaksi nejsou úplně podstatné. Věnují se takovým abstraktním úvahám, jako zda je to konec liberální demokracie v Čechách nebo ne, s kým udělá Babiš koalici a tak podobně. Zatímco se komentátoři a politici zabývají více či méně sofistikovanými úvahami, uniká jim tvrdá skutečnost, že letošními volbami jsme se vydali – já poněkud naivně pořád doufám, že ne snad definitivně – na cestu do náruče Velkého bratra na východě.

Matematika je bohužel nesmlouvavá. Podíváme-li se na složení sněmovny, vychází, že pouze 38 poslanců z 200 v příštím volebním období bude chtít pokračovat v současném prozápadním směřování naší země. Ti ostatní jsou euroskeptičtí, eurofobní a někteří jsou i pro vystoupení země z NATO.

V roce 2013 napsal velitel ruského generálního štábu Valerij Gerasimov článek, v němž přiblížil novou ruskou strategii a koncept válek, které nazval hybridními. Bývalý lotyšský prezident Andris Berzniš výše uvedené popsal slovy: „…ruský pohled na vedení moderní války je založen na teorii, že hlavním bojovým prostorem je mysl. Vedení nových válek, respektive válek nové generace bude tedy založeno na válce informační a psychologické tak, aby bylo dosaženo nadvlády u nepřátelských vojsk, získána kontrola jeho zbraní, tj. aby nepřátelské ozbrojené síly a civilní obyvatelstvo byly morálně a psychologicky zlomeny. Hlavním cílem je co možná nejvíce omezit nasazení těžké vojenské síly a dosáhnout toho, aby vojenské a civilní obyvatelstvo naopak podporovalo útočníka ke škodě vlastní vlády a ke škodě vlastní země. Zmínka o permanentní (stálé) válce je zajímavá, protože jejím předpokladem je permanentní (stálý) nepřítel. V současné geopolitické struktuře je nepřítelem západní civilizace, její hodnoty, kultura, politický systém a ideologie.“

Hybridní války budou mít novou podobu, vžilo se jejich rozdělení do osmi fází, přitom ta poslední je „skutečná válka“, kde se vojensky likvidují poslední místa odporu (pokud nějaká existují). Tuto fázi nyní zažívá východní Ukrajina. Česká republika se v minulosti nacházela v čtvrté fázi této strategie, kterou definuje destabilizující propaganda, která zvyšuje nespokojenost obyvatelstva. Zdá se, že letošní volby tuto fázi naplnily, takže by se mělo přejít k další, kterou by mělo být využití soukromých vojenských společností ve spolupráci s ozbrojenými opozičními jednotkami. Po zkušenostech s německou a následovnou ruskou okupací v souvislosti s událostmi světové války či s okupací z roku 1968 Československa si ruské vedení jistě uvědomuje, že u nás je dobojováno. Žádné další fáze tu nejsou zapotřebí – teď jde jen o to být trpělivý a neztratit nervy. Tak to nakonec vidí i výše citovaný Berzniš. Chtít použít vojenské prostředky v zemi, která je tak proslulá svou bojovností, v zemi, která je politicky tak skvěle připravena, že její parlament, prezident a očividně i většina obyvatelstva zaujímají jasně proruské postoje, by to bylo kontraproduktivní šílenství a nelogické plýtvání energií. Jak živé dosud je staré pořekadlo, že nebude v Čechách dobře, dokud se kozácký kůň nenapije z Vltavy!