Agentura Median zveřejnila v tomto týdnu výsledky průzkumu stranických preferencí, který nabíral data již v čase vládní krize. Podle něj Babišovo hnutí ANO mírně ztratilo (z dubnových 27,5 % na květnových 26 %), zatímco ČSSD ztratila víc (z 18 % poklesla na 14 %). Část liberálnějších voličů prý od Babiše prchla, přidali se však k němu lidé dezertující od sociálních demokratů. Podle analytika Medianu Daniela Prokopa má sice Bohuslav Sobotka po roztržce s Andrejem Babišem sympatie liberálních voličů, ale těch, kteří volí jiné strany než sociální demokracii. Ostatní strany zpravidla mírně posílily.

Uvidíme, co přinesou průzkumy od jiných agentur či pozdější sondy, avšak čísla Medianu patrně potvrzují jednu již delší dobu známou věc: politicky je česká společnost rozdělena do poměrně pevných segmentů, jejichž členové se spíše jen utvrzují (nechají utvrzovat) v dosavadním vidění světa, tedy rovněž v tom, kdo je padouch a kdo hrdina. A i tak mohutné mediálně-politické zemětřesení, jaké proběhlo v uplynulém měsíci, přeskupí preference pouze relativně mírně.

Nicméně není se co divit. Vždyť co asi udělá volič ANO, jehož přece jen rozkolísají informace o podivných Babišových dluhopisech nebo nahrávky, na nichž s novinářem probírá „kompro“ na politickou konkurenci? Kam se má vrtnout? Těžko udělá „velký skok“ k ODS či TOP 09, spíše se stáhne mezi nevoliče nebo sáhne zase po nějakém novém, ještě neokoukaném rychlokvašeném subjektu.

Průzkum proto mimo jiné odráží hlubší podstatu „naší nynější krise“ – nedůvěru v politické strany jako takové. Vždyť vládu de facto rozmetává boj mezi dvěma hlavními koaličními subjekty (a jejich předsedy), leč ve výsledku nelze zaznamenat žádný velký přeliv hlasů směrem k opozici. Nedůvěra vůči opozičním stranám má totiž v jistých segmentech společnosti podobnou sílu jako odpor k Babišovi v segmentech jiných. A pro hodně lidí je Babiš prostě za osmnáct, ale „topka“ či ODS bez dvou za dvacet. Někteří kvůli rozladění ze stran volí Babiše, jiní asi vůbec nechtějí volit, zavedené strany jsou každopádně v depresi.

Šéfredaktor Fóra24 Pavel Šafr lidem z iniciativy Proč? Proto! nedávno vytkl, že nechtěli na pódiu na Václavském náměstí zástupce politických stran, a vyjádřil dokonce obavu, zda je tudíž lze považovat za demokraty. „Musíme obnovit politiku. A proto bychom měli obnovit významnou pozici našich politických stran a měli bychom je bránit před útoky antidemokratických sil, které chtějí tradiční politické strany zničit. A s nimi i naši svobodu,“ uzavřel svůj článek Šafr.

Jde však o pohled přece jen příliš zúžený. Přehlížející, že si politické strany za svůj nízký kredit mohou především samy, tím, co u nás od roku 1990 předváděly. Andrej Babiš se pak vlastně nemusí namáhat, stačí, když ukáže prstem. Politické strany se navíc historicky docela spletitě a pestře vyvíjely, něco jako „klasická politická strana“ v podstatě nikdy neexistovalo a neexistuje. A ve světě mobilů a facebooku je například hierarchická teritoriální struktura přežitkem a lpět na ní může znamenat stejně marnou umanutost jako chtít, aby páteř železniční dopravy tvořila ještě i v 21. století parní trakce. I politické strany jednoduše potřebují reformu, jinak nemohou počítat s obnovou důvěry veřejnosti.

Pokud se tudíž v boji s Babišem jeho odpůrci zakopají na pozici, že česká společnost nemá jinou alternativu než dosavadní politické partaje (jak ty stávající, tak nové, vzniklé ale dle starého vzoru), vlastně svým způsobem přistupují na Babišův výklad světa, pouze u něj obracejí znaménka, z mínusu na plus, nebo barvy, z černé na bílou (či, ti realističtější z nich, na šedou).

A za zcela konfúzní pak nutno označit poměrně časté, byť spíše implicitní spojování boje za „antibabišovskou“ rehabilitaci politických stran s odkazem Václava Havla. „Nic skutečně nenasvědčuje tomu,“ napsal Havel v roce 1978 v Moci bezmocných, „že by západní demokracie – tj. demokracie tradičního parlamentního typu – otevírala nějaké hlubší východisko. […] celý ten statický komplex ztuchlých, koncepčně rozbředlých a politicky tak účelově jednajících masových politických stran, ovládaných profesionálními aparáty a vyvazujících občana z jakékoli konkrétní osobní odpovědnosti; celé ty složité struktury skrytě manipulujících a expanzivních ohnisek kumulace kapitálu; celý ten všudypřítomný diktát konzumu, produkce, reklamy, komerce, konzumní kultury a celá ta povodeň informací, to všechno – tolikrát už rozebráno a popsáno – opravdu lze asi těžko považovat za nějakou perspektivní cestu k tomu, aby člověk znovu nalezl sám sebe.“

Debata o budoucnosti české politiky i společnosti tudíž evidentně musí být daleko hlubší, nestačí jen mechanicky obracet znaménka babišovského marketingu.

PS aktualizace: Podle volebního modelu CVVM, který byl zveřejněn dnes, tj. 26. 5., by v květnu zvítězilo ve volbách hnutí ANO, které by získalo 33 procent hlasů. Sociální demokraté by dostali 14 a ODS 13 procent. Komunisty by volilo 11,5 procenta lidí, lidovce 8,5 a TOP 09 sedm procent. Čili z hlediska Babišových odpůrců je to ještě horší než výzkum Medianu. Oproti němu sice docela posílila ODS (nicměně u CVVM měla v dubnu 11,5 %), avšak určitě ne tak, že by k ní přešli voliči od ANO. Na podstatě komentáře tak výsledky CVVM v zásadě nic nemění.