Andrejovi Babišovi se nedá upřít drive a energie. Stejně jako se nemohl dočkat jmenování premiérem, nemůže se dočkat ani svého představení v této funkci na nadcházejícím summitu Evropské rady. Jede tam s agendou shrnující úzus současného českého politického mainstreamu: Kvóty odmítáme, EU nám nesmí diktovat, sama se musí reformovat. Co může oslovit některého domácího voliče je pro evropskou scénu zoufale slabé.

Tak především ony „slavné“  kvóty jsou bojem v dávno skončené bitvě. Dočasný jednorázový mechanismus přerozdělování žadatelů o azyl byl aktuální v nejkrizovějším roce 2015, dnes již neplatí, byl ukončen v září t. r. Byl určen pro žadatele o azyl pouze z konkrétních zemí původu, u kterých byla vysoká pravděpodobnost jeho získání, a přijímající stát je před přijetím mohl bezpečnostně prověřit. V praxi se ho nemohli účastnit ekonomičtí migranti z Afriky ad.

Mechanismus byl přijat v hlasování členských zemí kvalifikovanou většinou, což je procedura uplatňovaná na stále více oblastí, jak rostl i počet členů EU. Kvóty schválili ministři vnitra členských států EU na jednání Rady Evropské unie 21. září 2015, proti návrhu hlasovali kromě ČR také zástupci Slovenska, Maďarska a Rumunska, Finsko se zdrželo. Ministři ostatních 20 zemí s návrhem souhlasili. Na Česko mělo z celkového počtu 120 000 migrantů připadnout 1 591 osob. Jak známo, Slovensko a Maďarsko kvůli schválení podaly na Radu Evropské unie neúspěšnou žalobu. Přestože se mechanismus kvót v praxi nikdy nenaplnil, i po přezkumu Soudním dvorem EU zůstal součástí právního řádu EU a tedy pro členské země závazným. Pro voliče Tomia Okamury může být útěchou, že byl přijat naprosto demokratickou procedurou, ČR jen pro svůj postoj nezískala dostatečný počet spojenců, tedy jí chyběly argumenty či alternativy řešení problému. Až bude ČR navrhovat řešení, o jehož prospěšnosti přesvědčí dostatečný počet států (s dostatečným počtem obyvatel), s chutí může přehlasovat země jiné. Tvářit se ovšem, že nemusíme dodržovat něco, s čím nesouhlasíme, přestože jsme se k tomu před tím zavázali, je poněkud dětinské a nedůstojné dospělého člověka. Trochu to připomíná éru Vladimíra Železného a jeho rozchod s investorem TV NOVA společností CME. Železný coby držitel licence se nechtěl o zisky dále dělit, a s podporou tehdejších politiků spustil vysílání vlastní. Pozdější mezinárodní arbitráž rozhodla o odškodnění 10 miliard Kč pro CME, čímž se Železnému na jeho krádež televize každý občan ČR složil tisícikorunou. Vyhlídky ČR v nadcházejícím sporu s Evropskou komisí před soudním dvorem jsou podobně blízké nule.

Za tento vývoj nese svůj díl zodpovědnosti i Babiš coby ministr a místopředseda minulé vlády. Je smutné, že kvůli okamžitým vnitropolitickým bodům se ČR prezentuje jako země neschopná solidarity a ochoty komukoli pomoci, ať je to válečný uprchlík, politicky pronásledovaný aktivista, člověk stíhaný za svou víru nebo jen jiná země EU. Jako by ČR byla státem občanů považujících jakýkoli projev lidství za slabost a „antivlastenectví“. Byť kvóty nefungovaly, plánovaných 1 591 a v praxi pak mnohem méně přijatých uprchlíků by dle dohodnutých podmínek pro ČR při troše snahy těžko představovalo bezpečnostní natož ekonomické riziko (i Tomio Okamura vyrůstal v Japonsku a ještě nikoho neprobodl samurajským mečem). Tento postoj pouze pomohl vyvolat atmosféru, v které se volání policie na černošské turisty vydává za uvědomělý občanský postoj a nikoli rasismus. Jakoby migrace v dějinách lidstva nikdy neexistovala a v téměř jakékoli zemi světa nebylo možné potkat tam se usadivší Čechy. Nejvíce na svůj odmítavý postoj doplatila ČSSD (slovo sociální má dokonce v názvu), která jím extremistickým stranám vítr z plachet nejen nesebrala, ale naopak přifoukla. Kdyby bylo v ČR třeba o tisíc uprchlíků více než přijatých 12, strach občanů se mohl rozplynout jak pára nad hrncem. Potvrdilo se, že politika řízená průzkumy veřejného mínění politiky nezbavuje jen odpovědnosti, ale i odvahy.

Řešení otázek migrace bude i hlavním tématem nadcházející Evropské Rady. Ovšem nikoli kvót, ale novelizace evropské azylové legislativy, tedy úprava kritizovaného tzv. Dublinského systému. Podle Babiše se máme zaměřit na boj s pašeráky, což je jistě správné a již se dlouho děje, jen jaksi mimo parametry dotčené legislativy, jako by ho agenda summitu nezajímala. Pozice ČR pak zůstane stejně slabá jako dosud. MF Dnes však jistě sdělí pravdu.