Před 24 lety se v našem časopisu objevila následující zpráva, jež v závěru obsahuje pozoruhodné proroctví: „Až bude v Čechách nejhůř, Buran se náhle zázračně ze své pouti vrátí, plný zelených mužíků s anténkami na hlavách, odhodlaných svými smrtonosnými laseromety bránit českou zem.“ Kdo či co je Buran a kdo budou oni zelení mužíčci? To z tehdejšího článku sice plyne, ne však zcela jasně…

***

Česká kultura do širého vesmíru aneb Vladimír Remek podruhé startuje!

Již jen hodiny dělí Čechy od historického okamžiku. Po vlastním kosmonautu totiž vypustí do vesmíru dokonce vlastní kosmickou loď! Pozornost celého světa, jenž zcela zanechal hovoru, se teď obrací směrem ku Praze. Co však dnešnímu slavnému dni předcházelo?

Vlekoucí se spor mezi Prahou a Moskvou o vyrovnání ruských dluhů byl vyřešen vskutku originálním způsobem. Sovětský raketoplán Buran, léta smutně rezivějící v hangárech bajkonurských, byl předán české straně coby kompenzace za všechna příkoří, jichž se Čechům od jejich velkého slovanského bratra dostalo a ještě i v budoucnu dostane. Buran (což znamená „stepní bouře“) vypadá úplně stejně jako americké raketoplány, je jen o něco málo mohutnější. Kvůli nedostatku financí byl po pádu SSSR celý projekt zmrazen, a protože si dnes Rusové spolu s Američany dovedou postavit lepší kosmické hračky, mohli raketoplán klidně přenechat Čechům.

Když však Čechové vystřízlivěli z prvotního radostného opojení, vyvstaly před nimi dvě závažné otázky nerudovského typu: „Kam s ním?“ a „Co s ním?“ První byla zodpovězena až překvapivě hbitě a žižkovská televizní věž se změnila na improvisovanou startovací rampu. Češi chtěli nejprve raketoplánu využít komerčně, ovšem žádného zájemce nesehnali. (Pouze Čína hodlala vyvézt do vesmíru přebytek úrody rýže a „vyšroubovat“ tak její ceny na světovém trhu. Mezinárodní měnový fond však slibně se rozvíjející obchod zarazil.) Po bouřlivých diskusích nakonec zvítězil návrh Obce spisovatelů a české odbočky PEN-klubu pověřit Burana kulturní misí. „Ať v hlubinách universa zpraví mimozemské civilisace o nás, o Češích, o naší slavné minulosti, nechť seznámí jiné světy s bohatstvím našeho jazyka, literatury a kultury vůbec,“ pravilo se v provolání těchto organizací.

Jenom na jménu stroje se Češi ne a ne shodnout, takže nakonec zůstalo u názvu původního. „Nevadí, hlavně, že to i v češtině dává nějaký smysl, že?“ komentoval celou věc v Hovorech z Lán president Havel. O osobě kosmonauta nebylo od začátku pochyb, protože v Čechách umí s takovou věcí zacházet jenom Vladimír Remek. Plán je jasný: letět tak dlouho, dokud nenarazí ve vesmíru na život a zemře-li Remek dříve, nastává varianta „bludný Holanďan“. „Nenajdeš-li je, zahyneš, však zahyneš-li, najdou si tě,“ utěšovali Češi svého astronauta. Ten všechny státní řády, udělené mu rovnou raději in memoriam, hrdě přijal, návrh kardinála Karkulky na poslední pomazání ovšem hrdě odmítl.

Co vlastně ukrývá nákladový prostor českého Burana? Pravé poklady české kultury, kultury v tom nejširším slova smyslu! Jen tak namátkou: chalupářský guláš, Žižkův palcát, spisy Karla Čapka, Jiráskovy spisy, 150 versí písně Škoda lásky, všechny ročníky Literárních novin, lahvičky s vodou ze všech českých řek, hanlivě přezdívané ranní moč, ač byly vzorky odebírány vždy v pravé poledne, partituru Prodané nevěsty, Masarykovy Ideály humanitní, bramborový placky se škvarkama (aʼpropos: všechny ukázkové potraviny jsou zapečetěné a samotná pečeť je pak chráněna náloží semtexu – to aby mlsného Remka, odkázaného na ruské vyživovací pilulky, ani nenapadlo cestou něco sežrat [teď mě ale napadá, co se stane, až budou chtít perly české kuchyně ochutnat mimozemšťané, to je však určitě nějak vyřešeno…]), Máchův Máj, sud Staropramenu, Nesnesitelnou lehkost bytí od Milana Kundery, bábovku, Fučíkovu Reportáž, papírové modely českých hradů a zámků, Benešovy dekrety, propagační letáky investičního fondu Futurum aurum (to kvůli Karlu IV.), ústřižek opony Národního divadla o rozměrech 3 krát 3 metry a spoustu spoustu jiných věcí.  Například každý člen Obce spisovatelů, který řádně platil členské příspěvky, mohl vložit do útrob raketoplánu svoje tři knihy. Mezi intelektuály zavládla panika: „Ať jsi génius či debil, nemáš-li nic v Buranu, pak jako kdybys nebyl,“ šířilo se po kavárnách. Ale nakonec se dostalo na všechny…

Dnes tedy Buran vzlétne, aby zamířil k neznámému cíli obtížen bohatým a hojným poselstvím. Žižkov je evakuován, asanační plány budou snad schváleny příští týden. Šťastnou cestu Burane!

PS: Po Praze a okolí se pomalu začíná šířit pověst, že až bude v Čechách nejhůř, Buran se náhle zázračně ze své pouti vrátí, plný zelených mužíků s anténkami na hlavách, odhodlaných svými smrtonosnými laseromety bránit českou zem.

Podle zpráv agentury TASS zpracoval Josef Mátoha

Babylon, ročník IV., číslo 7, 1. červen 1995, s. 8.