Tento pátek bude mít pohřeb významný vědec, elektrochemik Michael Heyrovský, syn nobelisty Jaroslava Heyrovského. Loni jsme s profesorem Heyrovským udělali rozhovor o málo známém proti stalinistickém vystoupení studentů MFF UK na jaře roku 1956 ještě před polskými a maďarskými událostmi. Michael Heyrovský, který umřel minulý týden, byl jedním z organizátorů akce.

 Mohl byste říct, jak petice na MFF UK vznikla?

Petice, která byla přijata 26. dubna na zasedání fakultního výboru tehdejšího Československého svazu mládeže, se připravovala měsíc, dva. Začalo to po známém Chruščovově „destalinisačním“ projevu na XX. Sjezdu KSSS v únoru 1956, kdy se na Matfyz stále otevřeněji mluvilo o tehdejší politické situaci v Československu. V každém ročníku se diskutovalo nezávisle a pak jsme se dohodli, že uděláme celofakultní schůzi, kde věc prodiskutuje společně. Velká posluchárna na Albertově byla ten den plná k prasknutí. Vzaly se návrhy z jednotlivých ročníků, diskutovalo se o jednom bodu po druhém, ten text byl hutný a dlouhý a nakonec se k tomu posluchačstvo vyjádřilo – petice byla přijata bezmála sto procenty přítomných. Jednání se účastnili i novináři a vyšlo o tom i několik zpráv v tisku, samotný text ale pochopitelně nevyšel. Petice byla zaměřena proti státní politice, která se pořád odehrávala v tom stalinistickém duchu. Tohle byl takový signál, že se to nedá dál trpět.

Jak se k petici postavilo vedení školy?

Profesoři a docenti to více méně mlčky akceptovali, jen komunisté, kteří měli na fakultě svou organizaci, se proti tomu ozvali. Na mimořádné stranické schůzi začátkem června byla petice děkanem fakulty profesorem Valouchem odsouzena jako protistátní.

Jaký byl osud petice?

Zkraje bylo o ní několik malých zmínek v tisku, což samo o sobě byl úspěch, a pak se rozhostilo ticho. Studenti ovšem petici rozšiřovali sami. Inicioval to kolega z ročníku Ladislav Němec, který se pak později dostal přes Jugoslávii na Západ a do Spojených států. Byl to starší bratr režiséra Jana Němce, nedávno zemřel. S kolegy jsme dle svých možností a známostí rozšiřovali petici na jiné fakulty. Během Majálesu 1956 se skandovala některá hesla z naší petice.

Jakou jste měli na dalších fakultách odezvu?

Někde to přijali, někde ne – právě myslím Němec petici nesl na lékařskou fakultu, kde si ale mysleli, že je to nějaká provokace a odmítli ho. Lidé si to rozmnožovali a předávali soukromě. Bylo to takové hnutí proti tehdejší totalitě.

Pamatujete si, jak na vaši petici reagovali na Filosofické fakultě?

Na většině fakult byla petice přijata, jen tam, kde měla komunistická strana mládež pod kontrolou, kde to bylo více hlídané, ne – ale dostávalo se to všude soukromými cestičkami.

Měli jste za to nějaký postih?

Ten rok byl plánovaný zájezd naší fakulty, našeho ročníku do NDR a mě tam nepustili, že jsem nespolehlivý. Němec byl kvůli tomu asi na rok nebo dva vyloučen z fakulty a musel jít pracovat, ale přes známé dělal v nějakém technickém oboru s přístroji, se kterými jsme pracovali i na fakultě, takže nebyl úplně mimo obor, nešel k lopatě. Po dvou letech mu pak dovolili dostudovat.

Jak jste to měl s režimem dál?

Na fakultě mně tolerovali, jestli to bylo vlivem mého tatínka, který se politicky nikdy neangažoval a byl uznávaná autorita ve svém oboru… Možná z toho důvodu se mi podařilo dokončit studia bez větších těžkostí.

Otec měl problémy s režimem?

Sem tam nějaké problémy byly, ale vždycky se to nějak vyřešilo. Tatínek měl spoustu studentů, kteří pak dělali kariéru, byli profesory v řadě oborů a otce podporovali nebo tolerovali. I když pak otec odešel z fakulty do Akademického ústavu, kde byla řada lidí ve straně, ta politická situace tam nebyla nějak vyhrocena.

Na přírodovědě bylo liberálnější prostředí, než na humanitních oborech…

Určitě.

Události v Maďarsku a Polsku jste sledovali?

Ano, sledovali, nejdřív v červnu v Polsku a pak v říjnu v Maďarsku. Je dobré si připomenout i tu naši akci z dubna, protože většina lidí si myslí, že zde v roce 1956 vládlo – na rozdíl od Polska a Maďarska – úplné ticho po pěšině.

Protistalinistická petice studentů Matfyz z roku 1956

Požadavky, které mj. obsahovala resoluce, přijatá studenty na Matematicko-fyzikální fakultě UK 26. dubna 1956

1) Považujeme za nutné, aby důležitá opatření na jednotlivých úsecích našeho státního a hospodářského života byla předem projednávána s pracujícími a podrobena veřejné diskusi v tisku, a aby byli občané co nejdůkladněji seznámeni s tím, jakou konkrétní formou mohou své zástupce až po nejvyšší státní orgány kontrolovat, případně i odvolávat.

2) Žádáme, aby náš tisk, rozhlas i zpravodajský film informoval veřejnost pravdivě a daleko rychleji a samostatněji než dosud. Nepovažujeme za nutnou existenci indexu zakázaných knih. Považujeme za nezbytné, aby bylo umožněno studium i západních novin a časopisů. Považujeme za nesprávné, že téměř všechna statistická data jsou úzkostlivě tajena.

3) Našemu školství a zejména našemu hospodářství velmi uškodilo mechanické přejímání sovětských zkušeností. S pouhým kopírováním SSSR bez přihlédnutí k rozdílným hospodářským i kulturním podmínkám je nutno skoncovat.

4) Nepovažujeme za správný názor v referátu s. Novotného: „Ústřední výbor v naší zemi řeší a musí řešit nejzávažnější otázky strany a státu.“ V této souvislosti žádáme objasnění úlohy nekomunistických stran národní fronty. Jejich funkce v dnešní době se nám zdá zcela formální.

5) Žádáme veřejnou revisi procesu se Slánským i ostatních politických procesů. Žádáme zajištění spravedlivé odplaty všem, kteří dovolili používat protizákonných metod při vyšetřování, i těm, kteří tyto metody přímo užívali.

6) Žádáme, aby bylo přikročeno ihned k celkové revisi nynějšího stavu ve školství. Žádáme, aby byli označeni a povoláni k odpovědnosti ti pracovníci ministerstva školství, kteří zavinili prosazování řady ukvapených reforem v minulých letech.