To jsou slova, po kterých se prý stýská zpěvákovi a novináři Ondřeji Hejmovi (viz Reflex č. 51), neboť je prý zlikvidovala politická korektnost: „… přišel Rom. Nikdo ho nehledal, nikdo se po něm neptal, ale najednou tu byl. Zato Cikán zmizel a s ním dlouhá řada jiných autentických slov… V médiích byl instalován zákaz nádherného slova teplouš, exklusivně ho nahradil studený a cizácký gay. … Jo, práskač, udavač, zrádce, to známe, ale tenhle novej chlápek dělá, že je jinej, takovej jakože fajnovej,“ napsal Hejma.

Myslí sebe? V květnu 1987 byl Hejma zaregistrován coby důvěrník StB, což byla kategorie neformální spolupráce s tajnou komunistickou policií, kdy dotyčný mohl (ale také nemusel) vědět, že ho „vytěžuje“ StB. Hejma se ale zřejmě ukázal jako spolehlivě práskající občan, řečeno „postaru“, s Hejmou, a tak ho StB po roce převedla do kategorie řádného agenta, na kterémžto postu se Hejma dožil sametové revoluce.

To je jako z nějakého Zolova románu. Ve skutečnosti je to ovšem jen trapné a ubohé. Hejma si hraje na rockera, padni komu padni, ale z jeho strany to jsou jenom klišé, pózy, předstírání něčeho, co není. Stejně jako byl kdysi poslušný občan Československé socialistické republiky, tak se na úplně stejném základě z něho po listopadu stal „pravověrný“ pravičák, pravověrný odpůrce Evropské unie či politické korektnosti. Je to stále ta samá snaha vycítit „tep doby“, a tak nás kolaboranti vyučují vlastenectví, ateisti křesťanství, komunisti sociálnímu cítění, práskači jasným názorům. Padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina. Limonádový Joe byl myšlený jako parodie, ale ona je to realita. Stejně jako Sabinova Prodaná nevěsta.