V reakci na cestu předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan, čínský ministr zahraničí Wang I prohlásil: „Přimějeme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus!“ Podle Wanga zpochybňování zásady jedné Číny znamená „znepřátelit si 1,4 miliardy Číňanů“ – čínská vláda a lid nebudou tolerovat takovou „otevřenou provokaci“ předsedy českého Senátu a protičínských sil, které stojí za ním.

Podle čínského vládního deníku Global Times jsou to Spojené státy, které připravují novou studenou válku. „Během posledních dvou let Spojené státy zásadně změnily politiku vůči Číně, začaly na Čínu útočit a pobízet své evropské spojence, aby se zapojili do nové studené války proti Číně.“ To podle deníku stojí za Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan, který by „před několika lety neměl tu drzost vzepřít se návštěvou Tchaj-wanu principu jedné Číny. To je nová nepříjemná realita – USA budou vždy schopny najít v jistých zemích síly, které podpoří jejich záměr vytvořit frontu proti Číně,“ napsal vládní deník a dodal: „Předseda českého Senátu, který přijel na Tchaj-wan dělat problémy, je bezvýznamný člověk. O principu jedné Číny nemůže rozhodovat předseda Senátu nějaké malé, odlehlé středoevropské země, ani Washington. Rozhoduje o něm síla Číny a vůle 1,4 miliardy Číňanů.“

Rok 2020 a 1938

Srovnejme Čínu z roku 2020 s nacistickým Německem v předvečer mnichovské krize v roce 1938. Nacistická třetí říše je všude po světě respektovaná země, která má sice svá specifika, ale v podstatě je důležitou součástí mezinárodního pořádku. Čína, která má také svá specifika, je rovněž jeden z pilířů mezinárodního pořádku, který je všestranně respektovaný.

Třetí říše drží v koncentračních táborech několik desítek tisíc odpůrců režimu, které mají přijít k rozumu, a někteří k němu skutečně i přijdou – včetně řady komunistů. To ovšem nebrání tomu, aby svět s Berlínem čile obchodoval a udržoval s ním styky na všech možných úrovních.

V maoistické Číně roku 2020 jsou v převýchovných táborech drženy statisíce lidí, ne jen skutečných či potencionálních odpůrců režimu, ale i díky svému původu, a pokud se snad převýchova nedaří, jsou usmrceny, rozřezány a jejich tělní orgány použity v „lékařském“ byznysu. To ovšem nebrání tomu, aby svět s Pekingem čile obchodoval a udržoval s ním styky na všech možných úrovních.

Zatímco západní demokracie se ve 30. letech horko těžko vyrovnávaly s následky vleklé hospodářské krize, nacistická ekonomika byla zdánlivě v úžasné kondici a nezaměstnanost v zemi klesla na minimum. Ve skutečnosti však nacisté roztáčeli ekonomiku na dluh, který nehodlali nikdy splatit – respektive měla ho „splatit“ agresivní válka.

Čínská ekonomika také zdánlivě ohromně šlape a aby ne, když byla po desetiletí škrcena zcela fantasmagorickými opatřeními maoistické teokracie, vykloubené ze vší lidské zkušenosti i toho nejprostšího rozumu. Ve skutečnosti čínská komunistická vláda vytváří ohromnou bublinu neodpovídající skutečnému stavu věcí, který v každé otevřené ekonomice dříve nebo později odhalí krize. Jenže v centrálně řízeném čínském „kapitalismu“ není krize možná. Nůžky mezi ekonomikou a realitou se čím dál tím víc rozevírají.

Komunistická Čína je ovšem na koni, podobně jako byla na koni nacistická třetí říše ve 30. letech. Podobně jako ona organizuje grandiózní Olympijské hry, které mají svou velkolepostí ohromit svět a podobně jako v roce 1936 z Berlína, odjížděly v roce 2008 z Pekingu armády užitečných idiotů, kteří nebyli sto nahlédnout za velkolepou fasádou utrpení, zoufalost a zmar – systém, kteří nehledí na ty nejzákladnější sociální či ekologická opatření – neřku-li snad lidská práva. Světovládné visi Velké Číny nesmí stát nic v cestě, vše je možno obětovat.

Velmocenské naparování

Čím víc byl svět vůči třetí říši servilní, tím víc byla agresivní. A stejné je to s Čínou. Čím víc před ní čeští politici v čele s prezidentem stojí v předklonu, tím víc rozkazuje, je panovačná, respektive dává to čím dál otevřeněji najevo. Její reakce na Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan, která je zcela vykloubená z jakýchkoli diplomatických zvyklostí a chování mezi suverénními státy, je jedním z příkladů, které se neustále množí. Tak tomu bylo i s třetí říší a s Československem, potažmo s Evropou, v předvečer 2. sv. války.

Z této pozice vlády národům, které jsou určeny k otročení, plyne i obdobný slovník – je možno je akceptovat jen tehdy, pokud jsou užitečné a neprotiví se světovládnému poslání druhdy nacistického Německa, nebo dnes Čínské lidové republiky – pomáhají zachovávat „důstojnost velmoci“, jak se vyjádřil Hitler v době mnichovské krize na adresu Německa v souvislosti s Československem, „malou středoevropskou zemí“, která dělala potíže, ačkoli za „panem Benešem je 7 milionů, ale my jsme národ pětasedmdesátimilionový“. A co je nějaký Vystrčil s jeho deseti miliony: za námi je 1 400 milionů!

Každá moc s vševládnými, totalitními nároky vytváří k ospravedlnění své asertivní politiky, která volně přechází v agresi, obraz vnitřního a vnějšího nepřítele, v jehož žoldu pak pracují všichni ti, kdo do mocenských plánů režimu nezapadají. Čínská vláda nemohla nezasadit Vystrčilovu cestu do širokého protičínského spiknutí vedeného Spojenými státy, stejně jako to kdysi dělali nacisté s Československem, které nacistická propaganda představovala jako emisara žido-bolševického spiknutí s centrem v Moskvě.

Göring v září 1938 na adresu Čechů prohlásil: „Víme, jak netolerované je, že ten malý fragment národa tam dole – bůhví odkud tam napršel – by měl trvale potlačovat a překážet vysoce civilisovanému lidu. Ale my známe, že to nejsou tihle absurdní pygmejovové, kde je zodpovědný: Moskva a věčná žido-bolševická chátra je za tím.“

Komunisté byli pro nacisty konkurence, které patřilo jisté uznání, zatímco pro západní demokracie měli nacisté pouze pohrdání. Komunistická Čína roku 2020 se dívá na Západ se stejným opovržením, jako se na něj díval v roce 1938 nacistický Berlín a stejně jako nacisté jsou i čínští maoisté přesvědčeni o tom, že jsou vyšší, civilisovaná rasa, což musí podřadné národy Západu s jejich degenerovanou kulturou uznat a podřídit se.

Nesmyslně agresivní reakce miliardové Číny na Vystrčilovu zcela nevinnou obchodní misi na Tchaj-wan, který do tuzemského průmyslu investoval 14 x (!) víc, než čínští komunisté, jenom ukazuje, na jak hliněných nohách čínský obr stojí, i když si to mainstream, politologický, politický, obchodní, akademický… na Západě nemyslí, podobně jako si ještě v roce 1985 nepřipouštěl – na základě sovětské propagandy –, že SSSR není na věčné časy.