Simulace boje s pandemií u naších nejvyšších ústavních činitelů dosahuje nových výšin. Premiér shání necertifikované léky, prezident necertifikovanou vakcínu. Všem soudným je jasné, že na průběh současné katastrofy v ČR to nebude mít valný vliv. Cíl je jediný: předstírat „řešení“, vypustit pěnu dní, snad aby ti, co způsobili katastrofu, v nás ještě vzbudili Stockholmský syndrom. Asociál se neštítí ničeho.

Pandemie názorně ukazuje, že brání i tomu méně viditelnému, ale možná nejdůležitějšímu. Široké společenské diskusi, možnosti střetávání v diskusních fórech tváří v tvář, tříbení názorů a prosazení se těch nejrelevantnějších. Digitální platformy to nahradit nedokázaly. Život v pandemii se tak skládá z jakéhosi právě současného okamžiku mimo čas a prostor, který se stále dokola prodlužuje. Hezky to ilustroval předseda vlády, když v Poslanecké sněmovně mj. pronesl, že „není čas diskutovat o minulosti“. To je oblíbená věta všech, když se zbavují zodpovědnosti za předešlé činy a odmítají se z nich jakkoli poučit. I když máme nejhorší čísla na světě.

Pozadu nezůstává ani prezident. I v době největší moderní krize země odkládá pyžamo jen v okamžiku, kdy větří možnost zisku větší moci. Podsouvá premiérovi změny v jeho vládě, jeho jménem žádá o čínskou vakcínu a premiér to komentuje nesrozumitelnou hotentotštinou. Ne že by změny nebyly na místě, ale v režii prezidenta si můžeme být jistí pouze tím, že nikoli k lepšímu. Jako by se chtěl pomstít zemi, která si ho zvolila. Celá vláda připomíná kočku, která se stále chytá za vlastní ocas. Jinými slovy každý den se tváří, že na nás covid zaútočil právě včera. Jistě, pod premiérem nezpůsobilým schopnosti spolupráce, neschopnosti delegovat kompetence na pracovní týmy, respektovat jejich závěry, to nic než chaos být nemůže. Když je na zamezování šíření viru zoufale pozdě, poslední naději na jakési světlo na konci tunelu tak představuje vakcína, na jejímž vývoji nemá ČR žádnou zásluhu. Téma pěny dní je jasné. Na rozdíl od zmatených opatření, která vláda každý týden či dokonce den mění jen proto, aby se před kamerou vzbuzoval dojem, že Babišova vláda „maká“ a „zachraňuje životy“, v sobě spojuje naději s jistou zárukou řešení.

Mediální prostor zaplňuje houšť kolem možných desetitisíců vakcín z Ruska a Číny, jejichž možnost použití je nejasná či nulová. Jakoby nebylo mnohem důležitější to, že dodávky z EU postupují rychleji, než sami stíháme očkovat. Podle dat z 2. března bylo v zemi 1 220 000 dávek, ovšem použitých jen něco přes 60 %. Přitom si každý stěžuje, že vakcíny je nedostatek. Kraje žádnou nemají, stát všechnu rozvezl. Vakcinace funguje asi tak dobře, jako vše, za co premiér převzal osobní zodpovědnost.

Tato další groteska připomíná hašení požáru v okamžiku, kdy není voda, a pěnu nám z vlastních skromných zásob darují sousedé. Zatímco někteří orodují za neschválené medikamenty a pomlouvají ty otestované, státy Evropské unie přenechají Česku přednostně 100 tisíc dávek vakcíny Pfizer/BioNTech. Sousedé z Bavorska, Saska a Durynska ze svých nevelkých zásob zaslali další desetitisíce, dokonce do našich krajů dorazily hned druhý den po oznámení. Nikdo je teatrálně nevítal ani nenatáčel. Protože z toho nic nekouká, naši nejvyšší se neobtěžovali ani poděkovat. Populisté všech zemí jsou první, kteří si kvůli hezkému fotu koupí provaz, na kterém se oběsí. To by nebylo zlé, kdyby své země zároveň neměli jako rukojmí. Tato země se jednou proočkuje, bohužel však spíše vládě navzdory. A snad to nebude trvat ani tak dlouho. Doufejme, že rychleji, než se zapomene na důsledky selhání současných elit.