Demisi premiéra Sobotky chápanou jako demisi vlády vnímá většina komentářů jako přenesení řešení koaličního sporu do rukou prezidenta. Sobotka si spočítal, že není schopen vyřešit spor vlastními silami, což mu vysloužilo nálepku zbabělce, diletanta, zoufalce apod., ponejvíce od těch, co o mocenském apetitu Miloše Zemana nemají žádné iluse a obávají se jeho vstřícnosti k jakékoli špatnosti.

Odmyslíme-li osobnostní a další charakteristiky Andreje Babiše, je přitom právě prezident hlavní příčinou toho, že Sobotka onu nečekanou demisi viděl jako nejlepší možné řešení. Zeman s Babišem se těšili na to, jak ho pokusem o Babišovo odvolání podusí ve vlastní šťávě a ukáží slabost i bezvýznamnost jeho pozice. Tomu se Sobotka sice vyhnul, více toho ale nezískal.

Samozřejmě mohl vypovědět koaliční smlouvu a snažit se dohodnout pro menšinovou vládu podporu jiných stran. To bychom ale byli obloukem zpět u Sobotkova traumatu Babiše „mučedníka“, kterému se chtěl vyhnout.

Přitom je nepravděpodobné, že Zeman využije své možnosti a jmenuje premiérem Jiřího Ovčáčka, ministrem vnitra Karla Srpa, spravedlnosti Lenku Procházkovou, zahraničí Martina Nejedlého a kultury Daniela Hůlku. Ani Zeman ještě nepozbyl zbytky inteligence, aby si zvlášť ve volebním roce nepamatoval osud vlastní vlády „odborníků“ a „nestraníků“, jejíž ministři pak v čele kandidátky Zemanovy SPOZ dosáhli ve volbách závratných jednoho a půl procenta hlasů. Dokonce i jindy promptní a výřečný Ovčáček se náhle odmlčel, i když víme, že se zas najde.

Hraje se tak pouze o udržení současných pozic, což potvrzují i zbylí členové koalice ANO a KDU-ČSL. Zatímco lidovci jsou flexibilní a schopní reagovat na vývoj, u ANO nic takového čekat nelze. Tam je otázka udržení postů a především financí pro A.B. či jeho klon alfou a omegou všeho. Začít rozplétat Babišův Matrix utkaný na financích by bylo příliš riskantní kdykoli, natož zrovna před volbami. A to i za situace, kdy mnohá média pracují pro něj na objednávku.

Babiš tedy zvolil klasickou metodu odvedení pozornosti. Jeho celostránkové inzeráty s přelepenými ústy mají stejný účel, jako oznámení návštěvy Miloše Zemana v Bílém domě. Tehdy nešlo o demisi, ale o pikantní kompro na hradního protokoláře Forejta. Aféra Forejt snadno vyšuměla, Trump je vyšší liga. Protože na Hradě nemají zvlášť schopné marketéry ani investigavce Mladé fronty Dnes, bublina splaskla a v zahraničí přidala Zemanovu image další zářez. Účel však byl splněn, kolik voličů se zajímá o nějaké zahraničí?

Babišova bublina bude přiživována mnohem déle a usilovněji. Aktuálně je tu třetina voličů, která si nevšimla, že již také dávno splaskla a minimálně ta třetina stále stojí za to. Ono platit na daních méně, než získávat na dotacích, se sice dá  prezentovat jako „úspěšné podnikání“,  mělo by však být spojeno se závazkem poskytování významné veřejné služby. Do toho má drtivá většina Babišových firem na hony daleko. Do slovníků tak proniká nový termín „babišovat“. Tedy stěžovat si, že za všechno může někdo jiný za současného obsedantního pocitu nenahraditelnosti.

Pro další politický vývoj a postavení ČSSD včetně Sobotky je nejdůležitější, zda se ČSSD postaví za svého lídra a bude jednotná minimálně navenek. Tak se lze vyhnout totální blamáži, odevzdání státu tandemu Babiš-Zeman a zároveň si zachovat šanci na slušný volební výsledek. Pro mnohé straníky postoj o to těžko stravitelnější, že do současné pozice se jejich předseda vmanévroval sám a dobrovolně, i když mu sami jistě nerozmlouvali upečení vlády s lhářem s obličejem uplakaného gangstera. Bohužel je více než pravděpodobné, že uvnitř ČSSD nebude těžké najít někoho, kdo skočí po návnadě Babiše nebo Zemana. Tím dojde ke stavu, který zachová status quo s jedinou změnou – s obětí Sobotky. To ovšem mohl tušit.

Osud ODS nám říká, že je to důležité nejen pro stranu samotnou, ale i pro budoucnost politické scény vůbec. Zatímco dnes víme, že Nečas byl v létě 2013 do neudržitelné situace vmanévrován fantasmagorickou konstrukcí policejního plukovníka se státním zástupcem, který nechápe ani učivo občanské nauky na základní škole, dva poslanci si tehdy mysleli, že souznění s „hněvem lidu“ je pro budoucnost strany prospěšnější. Jak to dopadlo, víme. ODS se odsoudila k zapomnění, Zeman si najmenoval svou vládu a nechal ji vesele vládnout, třebaže neměla důvěru parlamentu a byla neústavní. To se nyní nestane, ovšem setrvání A.B. ve vládě by se rovnalo témuž.