Putinovo Rusko ospravedlňuje ─ před domácí veřejností, ale nejen před ní, viz různé weby šířící ruský narativ napříč celým Západem ─ svou agresi proti sousední Ukrajině údajným bojem proti fašismu. Na tom není nic divného. Bolševici bojovali proti fašismu permanentně už od 20. let minulého století, přitom fašisté byli všichni, kdo nesdíleli bolševické vidění světa ─ na prvním místě to byli zrádní reformisté, socialisté nebo sociální demokraté, kterým bolševici nadávali do sociálfašistů. Dneska jsou fašisti např. ti, kdo zpochybňovali vítězství nadopovaných ruských sportovců na olympiádě v Soči. To byli ale jen závistiví fašisti. Fašisti jsou především ti, kteří zpochybňují Velkou vlasteneckou válku, která se v Putinově Rusku stala ústředním kultem pomáhajícím stmelit ruský národ kolem svého vůdce, který vyvede zemi z ponížení, které se jí dostalo po prohrané studené válce na olympiádě v Soči.

Nechme ale stranou kremelskou latinu a vezměme pro jednou Putina za slovo. Současné Rusko, kde neproběhla žádná reflexe natož vyrovnání se s totalitní minulosti, naopak je cíleně znovu oživována, je samo historií ─ v přímém přenosu tak můžeme v dnešním Rusku vidět to, co se na západě od sovětských hranic dělo před sto lety. Nämlich ty samé nálady a názory, které dnes hlásají režimní propagandisté v ruské státní TV, rezonovaly v německé společnosti po první světové válce, jen úlohu NATO tehdy hrál Versailleský mír, kde bylo zrazené Německo, proti kterému se všichni spikli, za páriu ─ spolu s bolševickým Ruskem

Pěkně je to vidět na německých nacionálních bolševicích, kteří říkali naplno, co si myslí bez ohledu na nějaké politikaření, na rozdíl od nacistů ─ z jejich idealistického pohledu vypočítavých prospěchářů beroucích ohled na německé průmyslníky, aby neztratili jejich podporu: nacisté byli pro nacionální bolševiky zu viel prokapitalističtí a procírkevní, přes míru dodržující zákony.

Obrození národa, který byl tak hanebně zrazen, viděli nacionalisté v prostém lidu, přičemž ruské bolševiky považovali za autentické ruské lidové (völkisch) hnutí, které se v bolševické revoluci úspěšně postavili západnímu anglo-židovskému finančnímu systému. Rusové a Němci byli pokrevní bratři spjati nordickou krví, jejichž společným úkolem je zbavit svět kapitalistického čachrářství.

Ernst Niekisch, aktivista německé krajní levice, z nenávisti k politice výmarských vlád, patolízalské vůči prohnilému Západu, který zapříčinil všechnu německou bídu, přestoupil k ultranacionalistům, přičemž měl za to, že německý národ ztělesňuje proletariát, který jediný nezradil. Podle něj bolševici využili marxistickou ideologii jen k tomu, aby zachránili ruskou národnost před kapitalismem, který ji chtěl rozložit. „Leninismus je jednoduše to, co zůstane z marxismu, když ho geniální státník použije na cíle nacionální politiky,“ tvrdil Niekisch, pro kterého byl Stalin pravým a jediným Leninovým dědicem. Podle něj budoucnost Německa spočívá v německo-ruském osudovém společenství (Schicksalgemeinschaft).

Jakýsi Joseph Goebbels se neudržel a napsal v roce 1925 článek, ve kterém vyzdvihl Lenina jako toho, který pochopil ruský národ jako dosud žádný car. Němečtí komunisté se podle něj dopouštějí zásadního omylu, když bolševický režim považují za „zárodek světového marxistického státu“, ačkoli ve skutečnosti jde „o zárodek nové artikulace evropských států“.  Goebbels rozhodně nebyl idiot ─ na rozdíl od německých komunistů.

V roce 1930 byla v Berlíně založena Skupina sociálně revolučních socialistů, která se hlásila k národu jako nejvyšší hodnotě a požadovala znárodnění středních a velkých podniků, ustavení lidové revoluční armády a deklarovala spojenectví s Moskvou. Hned na to si komunisté s nacionalisty, které spojovala nenávist k prohnilé Výmarské republice, podali ruce a vyhlásili „Programové prohlášení za národní a sociální osvobození německého lidu“.

Německý historik a spisovatel Moeller van der Bruck, který volal po spojení Německa a Ruska proti Západu, viděl bolševické Rusko jako hráz proti západnímu liberalismu, racionalismu a rozkladnému individualismu. Od Dostojevského, kterého obdivoval, převzal slavjanofilskou víru v národ jako božského činitele a mimo jiné je i autorem označení třetí říše pro nacistické Německo, přičemž se inspiroval u Dostojevského v 19. století oživlou visí Moskvy coby třetího Říma.

Moeller v článku vydaném počátkem roku 1920 apeloval na spolupráci mezi ruským bolševismem a německým socialismem. Když oba národy uznávají svou vlastní formu socialismu, nic jim nebrání „vést společný boj“. Moellerovým heslem bylo: „Každému národu jeho socialismus!“

Ruský fašismus

Stalin si to myslel taky, a když se po Leninově smrti dostal k moci a vyšachoval Trockého a Zinověva, vyhlásil heslo o „budování socialismu v jedné zemi“. Ruští fašisté v tom měli také jasno. Ultranacionalista Nikolaj Ustrjalov, hlasatel „Velké Rusi“, která má světodějné poslaní, přesvědčený slavjanofil, dospěl k tomu, že říjnová revoluce byla nacionální a že bolševici jsou „schopni obnovit velkou moc Ruska“. Ustrjalov v roce 1921 založil v Praze společně s monarchistou Šulginem hnutí „smenovechovci“, které se přihlásilo k německému nacionálně bolševickému proudu a z nacionálně-konzervativních pozic vyzvalo k podpoře bolševického Ruska.

Šulgin ve spisu Tři hlavní města si pochvaloval rozvoj fašismu v Sovětském svazu: „Socialismus už je překonán. Fašismus a komunismus jsou dvojčata… Samozřejmě, že židáci budou brzy zlikvidováni, ale ne dřív než zvítězí nacionalistické síly.“ První, co Stalin udělal po svém nástupu k moci, že začal odstraňovat Židy z vedení bolševické strany.

V roce 1931 vyšla v Berlíně Stalinova biografie, ve které je generalissimus představen jako vůdce nacionálně komunistického Ruska, který je připraven Západ „rozdrtit, zlomit jeho arogantní moc,“ postavit se do čela boje proti západním dekadentním hodnotám.

Když jeden z vůdčích bolševiků revoluce Zinověv, který pocházel z chudých židovských rodičů, stanul v roce 1936 ve sklepeních Lublajnky před popravčí četou vykřikl: „To je fašistický převrat! V Rusku proběhl fašistický převrat!“ Na potvrzení jeho slov zazněla salva. To, že se Sovětský svaz proměnil ve fašistický režim, si myslela i nemalá část ruské krajní pravice. Ta to ale, narozdíl od Zinověva, kvitovala. Heil Mussolini, Hitler a Stalin.

Putinův svět

Nacisticko-sovětské spříseženství ze srpna 1939 nespadlo z nebe. Bylo logickým projevem světa totalit, který osciloval ve zmatku antiliberálních konzervativně-revolučních nacionálně-socialistických idejí, které se jen zdánlivě vylučovaly. Ve skutečnosti byly z jedné líhně, která mj. našla svůj výraz v Paktu Molotov-Ribbentrop.

„V této válce se svět rozdělil zřetelně podle vyznání hospodářsko-sociálního. Východ stojí proti Západu, socialismus proti kapitalismu a hnutí širokých mas proti tenké vrstvě lstivé plutokracie,“ jásal tehdy profesor politických věd na berlínské univerzitě a nacistický poslanec Wilhelm Ziegler. Nacista, nebo komunista? Proletáři všech barev spojte se!

To všechno je dnes přítomno v Putinově Rusku jako přes kopírák. Putin vydává agresi proti Ukrajině za svatou válku proti údajným nacistům v rámci vítězství SSSR nad fašismem ve 2. sv. válce, které bylo povýšeno na zakladatelský mýtus národa, který se hrdě vztyčí, aby obnovil sovětské impérium. Ve skutečnosti Putin jen podává ruku Dostojevského běsům, které zhmotnila apokalypsa 1. sv. války, aby Zweigův Svět včerejška převrátili vzhůru nohama, vytrhli jej jako plevel i s kořeny z vise rajské zahrady, kde soudruh soudruha podpírá, bolševik nacionálního socialistu a soudružsky vice versa.

Hitler dlel v duchu pořád v první světové válce. Putin žije ve světě studené války 2. poloviny minulého století, kdy sloužil Sovětskému svazu jako rozvědčík KGB. Bojuje bitvy minulého století. Tak byl totiž vychován a nic jiného neumí. Svět už je ale dávno jinde. Kreml se dlouhodobě snaží oslabit a rozložit Evropskou unii, ačkoli jednotná a silná Evropa je v širokém dalekém okolí jediný přirozený partner Ruska v 21. století, kdy poroste tlak Číny na liduprázdné oblasti Dálného východu, bohatého na přírodní suroviny a Rusko bude první, kdo bude na ráně.

Děkuji vám za pozornost