Vláda hýří nápady: chce znovu posunout věk odchodu do důchodu, uvažuje o snížení výhodnosti předčasného odchodu do důchodu, ráda by mj. zvýšila i DPH na léky. To vše by mělo mít zásadní dopad na seniory, kteří již dnes patří k těm nejchudším.

Snížení valorizace důchodů

Se státním rozpočtem je opravdu třeba něco dělat, protože předchozí vlády vytvořily dluhy, které budou splácet ještě naši vnuci. Prý jsme oproti jiným státům zadlužení pořád málo, ale stomiliardové schodky rozpočtu nelze opakovat každý rok donekonečna. Otázkou ovšem je, proč to vláda chce udělat způsobem, který opozici nahání voliče. Nedochází jí, že s nástupem ANO do vlády se opět zvýší státní dluhy, protože Babišnutí (Babišovo hnutí) jinak vládnout neumí?

Vláda snižuje mandatorní výdaje, ovšem takovým tím populisticko-lidoveckým způsobem kříženým s tuhou ideologií sekty zvané ODS. Například: napřed ocení výchovu dětí a důchodkyním, které nemají roky strávené doma s dětmi započítané do důchodu, přidá k penzi tzv. výchovné. To je spravedlivé. Zaplatili to ovšem ve skutečnosti důchodci, protože těm vláda chce nyní snížit valorizační doplatek důchodu. Tím se mají každoročně ušetřit miliardy.

To je součástí vládního záměru, že úspory se mají hledat prostřednictvím škrtů a že celková daňová zátěž má zůstat stejná. To znamená, že snižování schodku mají v prvé řadě obstarat důchodci. (Dalšími vysokými výdaji určenými zákonem jsou sociální dávky. A jestli vláda nezvýší daně, pak pravděpodobně přijde na řadu i snižování plateb za dávky nebo snižování jejich dostupnosti, tedy snižování počtu lidí, kteří na ně mají nárok.)

Takto to ODS měla v předvolebním programu a předpokládá to i koaliční smlouva, tak proč to není dobře? Oboje opatření patří k běžnému počínání pravicových stran, jenže vláda tak činí v krušné době vysoké inflace a všeobecného zdražování všeho, na co se člověk podívá. Některé základní i další potraviny jsou u nás dražší, než v Německu a Rakousku, přitom tam lidé pobírají třikrát až čtyřikrát vyšší průměrný plat než u nás. A to nehovoříme o Polsku, kde zemědělci a zpracovatelé tradičně dokážou vše vyrobit mnohem levněji než ti čeští.

Jsme prostě v situaci, kdy by bylo rozumnější rozložit náklady na snižování schodku na celou společnost, nikoli jen na důchodce a další sociálně slabé lidi. Tedy kdyby se přechodně zvýšily daně fyzických osob i firem a byly trochu progresivnější než doposud. Vláda ráda hovoří o solidaritě (čímž má na mysli tu solidaritu, kdy všichni důchodci platí de facto některým důchodcům výchovné), a tím by snad mohla odůvodnit i vyšší odvody daní těm bohatším na čas potřebný k zahojení veřejných financí.

Problém je v tom ideologickém sektářství ODS. I kdyby znovu nastala velká hospodářská krize, která posunula svět v první půli 20. století k totalitám, ODS bude snižovat mandatorní výdaje a třeba i daně. Ideologové této strany zapomněli, že svět z následků krize a války vyléčil až sociální stát, který v Německu po druhé světové válce zavedli konzervativci.

Odchod do důchodu a vize

Už nyní se, podle staršího zákona, počítá u lidí narozených v roce 1972 a později s odchodem do důchodu v 65 letech. A vláda chce ještě o tři roky přitvrdit na odchod v 68 letech. Jak by takový krok změnil společnost? Přemýšlí nad tím někdo, nebo se vláda řídí jen ekonomickými parametry? Pokud to vláda dělá bez vize, má její počínání nějaký smysl?

Nakolik a jak změní během deseti patnácti let celou společnost automatizace výroby i služeb, robotizace, překotný vývoj umělé inteligence, rostoucí možnosti digitalizace? Na daně i důchody budou mnohem více než dnes vydělávat stroje, které mohou pracovat čtyřiadvacet hodin denně po sedm dnů v týdnu, ubude tak pracovních míst. Jistě, některá nová, vysoce kvalifikovaná místa se vytvoří, ale budou na ně šedesátníci stačit? K tomu by se patřilo mít spoustu otázek a připomínek. Tak třeba, jak bude dvacetiletý šéf reagovat na pomalého, téměř sedmdesátiletého podřízeného? Poletí stařík hned nebo šéf ještě týden počká, jestli se v práci „zlepší“? A kterak bude téměř sedmdesátiletý šéf prosazovat nutnou modernizaci firmy či pracoviště, s níž jako s nápadem přijde jeho třicetiletý podřízený?

Takových rychlokvašených nápadů, jakými teď hýří Fialova vláda, jsme si užili dost a dost v devadesátých letech, i tehdy stála v čele ODS. Podoba transformace ekonomiky po listopadu 89 byla právě taková: bez vize, bez promýšlení věcí a bez svědomí, zato s obrovskou dávkou ideologické nadutosti.

Už teď lidé před důchodem marně hledají práci a velmi často žijí z dávek nebo odcházejí do předčasného důchodu (to chce vláda také omezit). Najít v 55 letech a výše práci vhodnou vzhledem ke zdraví, silám a kvalifikaci, když ji ztratíte, je téměř nemožné. A ne všichni mohou rovnat zboží v samoobsluhách do regálů apod., tolik volných míst tohoto druhu není a brzy se jich chopí roboti.

Vezměte si, prosím, moc

Z této rovnice o všech známých vychází jednoznačný výsledek: velké plus pro populisty a extremisty z ANO a SPD. ODS prosazuje svou, piráti usilovně mlčí, lidovci si občas vymůžou na ODS populistický ústupek, takže drží basu. A TOP 09 se prakticky stala součástí ODS, bez níž se už do sněmovny nedostane nebo jen symbolicky.

A všichni SPOLEČNĚ jakoby opozici vzkazovali: Velmi vás prosíme, převezměte od nás, vládu! Než by ODS přechodně a jen trochu slevila ze své ideologie, radši bude v příštím volebním období pokřikovat z opozičních lavic.