Jseš tlumočník, poeta, redaktor – máš řidičák na buldozer, nebo na traktor? O časopisu Vážka zapějte, ó Múzy, jaké tam bývají vzmachy a hrůzy? 

Jsem vším – básníkem i úředníkem, fotbalistou, tenistou i traktoristou, i když bez papírů. Nejraději překládám španělskou poezii. Kdo zná Vážku, mohl by vyprávět, ódy pět. Tam skrývá se celý můj niterní svět. Občas se podaří vyorat nějakou vlastní povedenou básničku, přiložit k ohni country písničku – zase překlad. Občas mám pocit, že nemám hlavu ale poklad.

Budu ti říkat Montresore, vší poesie kompresore. Jaké kousky nyní chystáš, když se na nás zčerstva chystáš? Jaká jsou tvá ve Vážce rozpětí, sděl čtenářstvu do pěti!  

Jsem pyšný na svou práci, je pro mne motor hnací. Na stránkách Vážky Lorca vyhřívá se vedle poetů, kteří čekají, až se slávy své dočkají. Pak jsou tam písničkáři neboli „cantautores“ jako Joaquin Sabina a jeho idol Chavela Vargas z Mexika – květ, který zná celý svět. Výtvarná kvalita Vážky kolísá, i když občas oblízne nebesa.  Všechno je výlučným dílem mým. Co chystám, na čem vyšívám? To není tajné, pustím do světa onu zvěst. Dokončuji překlad poslední Cohenovy desky, je to takový domácí úkol z latentně vilné pilnosti. O jiných plánech zatím nemám tušení, snad přijde zase další inspirace, další vzrušení. I když možná přece, těším se na jaro na koupání v řece.

Když se ti rýmy nedaří, co skrýváš v próze, kramáři? Prý též kreslíš propiskou, jaké objekty tvou pozornost nejvíc zvou?  

Zkusím to znovu, na jeden nádech, však z židle úřední bolí mne v zádech. Jo, mít tak svobodné povolání, to by se básnilo, to by se na autorská čtení, to by se jezdilo. Ano, propiskou nebo fixem kreslím objekty…, myslím objekty se kreslí samy, je to hlavolam, na konci objekt sám a kompozice, aj bez kompozice to prostě prozaicky nejde.

Lorca – tomu čtenáři vděčni, když jsou horka; Cohen – světu dal nedávno sbohem – samá známá jména! Která tuzemsku jsou utajena, svěř, co ve tvojí huti translatorské kutíš za novou sběř? 

Žádný autor mi svatý není. Namátkou Lope de Vega (toho zná každý), María Zambrano, Antonio Colinas nebo Vicente Aleixandre, Rosario Castellanos, Leopoldo María Panero prošli mou zahrádkou. Kdo přijde další, nevím. Snad někdo z nové generace, víš sám, že býti básníkem není nic, než tvrdá práce. Zkus se mne ještě zeptat na sportovní stránku mého já, tam rád bych pár slov doplnil, upřesnil případně naznačil.

Prý rád sportuješ, ačkoli sport bývá ke smrti port. Co vede tě k takovému hazardu? Touha po bardu? 

Sportem žiji, sportem k smrti dojdu i se zlomenou šíjí. Taky tancem. V obojím, při vší skromnosti, vynikal jsem. Sport, třeba fotbal, je báseň svého druhu, dodnes z něj čerpám, jde mi k duhu. Kombinace přihrávek, pasů i vlastních branek. Každé utkání patří do čítanek. A tanec? Tanec je ještě o trochu víc než sport, víc než psané či mluvené slovo. Kdybych si mohl zvolit smrt, tak v tanečním rytmu někde na malém vápně, pěkně ladně.

Div, že ještě žiješ! Jaké nesmrtnosti elixíry piješ?

Pivní lektvary leju si do hlavy, pivo vodou ředím, doma se čajem se smetanou ukájím, baterky napájím.

Filosofování a estetické šumění jsou nepřáteli umění. Jaké shledáš perspektivy z každoroční životní retrospektivy? Odkud a kam směřuješ, když se na hříšti, parketu, ve škamnách úředních hicuješ?

Kladeš otázky, které jitří zakrnělé buňky, často zamířím do špeluňky. Tam není místa pro kavárenské sofisty, pro všelijaké utilitaristy. Perspektivu dávno jsem prožil, teď už ji jen přiživuji, hladím a ona sama bují. Zní to možná nabubřele, prostě mám se skvěle. Z hřiště na parket, z parketu do škamen a ze škamen zase rychle na hřiště. Ze hřiště pro změnu cavyky necavyky rovnou do putyky. Moc necestuji, a jsem na to hrdý, jako Černolické skály ustrnul jsem mezi Prahou a Brdy.

Jestli ti nic nechybí, každý ať si políbí…! Co tvůj podíl obliby? Kolik čtenářů tvůj e-časák Vážka má, jaká jeho adresa i subskripce vzájemná? 

Vážka je skrytý literární fenomén. E-Mailing List čítá okolo šedesáti nadšených abonentů a to se počítá. Vychází pátý rok v řadě pětkrát, někdy i šestkrát do roka, není tedy žádné mládě. Mottem je vzkaz čtenáři „Pošli jí dál, ať se proletí“ blahé paměti. WWW stránky bys marně hledal, však stačí, když email na ​ cechura.karel@seznam.cz ​ pošleš, pak svoji první Vážku v pdf dostaneš. Je autorská, poetická, španělská, anglická i obrázková. Příští rok vyjde znova.

 Odkud inspiraci čerpáš, zda z lokálu pracoviště, aneb z jiného prdů teteliště? 

Inspirace, to je jako práce na dvojzvratné páce. Žádné čáry, prostě sáhnu do almary. Napíšu písmeno, pak slovo a buď se to rozjede nebo přeškrtne a zahodí. A jak se střídají nálady, tak z mého lesa volají buď motivy ponurejší nebo jindy veselejší. Tak to je.

Potýkáš se také s dramatem či prózou, tou literární skoliózou? 

Nepotýkám, všechny mé romány dávno již přečteny, natož napsány…, ale drama ještě napíšu, až se ze všech radostí a strastí vylížu. Až dokouřím poslední krabičku cigaret, napíšu drama se zpěvy z včelařského prostředí s pracovním názvem „Medovina“; filmařina mě neláká ani focení, to jen na doplnění. ​ Měním práci, makám na všech frontách, dneska krovky do pohovky; zítra bude má mysl chytřejší, teď zmizím trávit chléb vezdejší, nesmíme usnout na vavřínu, toliko prozatím zdáli kynu…!

Díky za rozhovor a přeji mnohý karambol!  

Ptal se Vít Kremlička

 

 

Až se jednou vrátím do El Escorialu

Karel Čech

 

Všechny neposkvrněnky

v Betlémě

čekají na sémě

 

všichni panici

dojdou jednou k hranici

a tam vzplanou

 

 

….

 

Dělej si co chceš

teda když nemáš

doma malé děti

děti jsou totiž

milovaná potíž

 

 

….

 

Už zase hryže

po těle kouše

černý svědomí

v beránčím rouše

 

už zase čekáš

Na vartě sedíš

piješ s cikánem

koho se bojíš

 

domů kam patříš

musíš se vrátit

venku se stmívá

pán bude platit

 

do noci svítí

v pokoji světlo

pohledem do něj

ucejtíš teplo

 

prej není doba

na silný slova

arcirým skřípe

zkusíš to znova

 

v novinách píšou

nikdo je nečte

mějte se rádi

na zemi klečte

 

můžete smát se

jak ksichty z Blesku

kamera jede

levnou grotesku

 

do smíchu je ti

důvod však není

vyneseš smetí

do tmy zapomnění

 

sedíš a mlčíš

tak nějak lidsky

v koutě se krčíš

a piješ z misky

 

vyslovit názor

doba to žádá

jen si dej pozor

když tě má ráda

 

 

Ekonom

(Ivošovi Míčovi)

 

Přijel na VŠE z Moravy

znalec bigbítu a všech jeho odnoží

chodili jsme na pivo chlastali a čekali…

až se režim rozloží

mluvili jsme o ženských o muzice

o tom jak vyzrát na bolševika

a moc si nespálit ruce

Ivoš byl radikální

měl rád účetnictví

kterému jsem nerozuměl

já byl připodesranější

a chodil jsem nejraději

ke Zdeničce na angličtinu

taky na ruštinu a španělštinu

z hospody jsme nechodili moc rovně

ale fotbalový zápas Čechy-Morava

skončil nerozhodně

 

Ivoši ahoj

 

 

….

 

U svaté Markéty

v klášterní zahradě

sochy svatých hovoří s počasím

mléko jim teče po bradě

 

zvon baziliky

odbíjí každou hodinu

mniši se procházejí

pod starými stromy ve stínu

 

hřbitov ve stráni za zdí kláštera

za ním plochá dráha Markéta

Bílá hora na ní letohrádek Hvězda

země je zakletá

 

 

Zázrak

 

Vezeme tři body

ze Svaté

stal se malý zázrak

ve Svaté

 

dali jsme jim na frak

 

 

….

 

Až dneska cestou z práce

spatřím u Anděla anděla

bude poletovat a mávat křídly

anděl totiž nic jinýho nedělá

 

 

….

 

Je-li pravda to jediné

o co ti jde

co musíš mít za každou cenu

pak já si nechám tu svoji

 

pravda se totiž

ať chceš nebo ne

občas přijímá podobojí

 

 

….

 

Od jistý doby

otvírám obálky

jako bych otvíral hroby

přitom hroby

se otvírat nesluší

 

dopisy složenky

dlužní úpisy

bejvalý milenky

 

všechno na hromadě

jako jablka

na zem popadaná v sadě

 

skončil jsem na úřadě

 

a tam se všechny dopisy

musí otevřít

i kdyby trakaře padaly

i kdyby mi bejvalý milenky

nikdy v životě nedaly

 

 

….

 

Byla tak napudrovaná

prosáklá kosmetikou

že vypadala jako mumie

 

a pak člověk nemá věřit

v posmrtnej život

 

 

Opuštěný ostrov

 

uprostřed oceánu

skaliska útesy

v jeskyni zbytky lože

s kamennými ledabyle nebesy

a nikde nikdo

jen ptáci a lastury

bouřemi a přílivem na břeh odložené

a taky bodláky a ostružiní

sem tam trs trávy

žádné odpadky a špína

žádná plechovka

nebo lahev od vína

přesto tu musel někdo žít

a možná i zemřít

možná poustevník

nebo neznámý trosečník

známý nebo neznámý

 

 

….

 

Přijedeš do Francie

kde voní na loukách rozmarýn

po ránu croisany

a sklenky nedopitých vín

 

Francouzi jsou hrdý národ

mají své parfémy kavárny butiky

to je jejich styl

žádný zaplivaný putiky

 

když přejedeš celou zemi

až na jižní cíp k Atlantiku

budeš na hranici Španělska

to je tvá země zaslíbená

 

země andělská

 

 

Pacovi de Lucía I.

 

Víš ty co je flamenco

a kde je Andalusie

kde žijou cikáni

kde to žije

kde to tancuje

kde se to pije

kde se to miluje

tam je Andalusie

 

 

Epitaf

 

Až se jednou vrátím do El Escorialu

přes Valle de los Caídos

složím hlavu pod cypřišem

a dál nepůjdu

odtamtud jsem přišel