Eugenika jako srdeční záležitost
O Charlesi Lindberghovi se všeobecně ví, že je prvním člověkem, který sám a nonstop přeletěl Atlantický oceán. Stalo se v květnu 1927 za velmi dramatických okolností. Jeho průkopnický let trval 33 hodin, po nichž za bouřlivého jásotu davů přistál v Paříži. „Sláva, příležitost, bohatství a také tragédie, osamělost a marnost se na něho řítily spolu s běžícími postavami,“ napsala později jeho žena Anne.
Lindbergh se stal světovou celebritou, Amerika ho oslavovala jako svého hrdinu. Jenže roku 1932 ho postihla první velká tragédie. Neznámí pachatelé unesli jeho dvouletého syna. A i když rodina složila vysoké výkupné, dítě bylo nalezeno mrtvé. Tragédii s Lindberghovými doslova prožíval celý svět – a například americký sochař japonského původu Isamu Noguči tehdy jako prevenci proti dalším únosům vytvořil rádiové odposlouchávací zařízení do dětských pokojů, dodnes zvané chůvička.
Policie sice po dvou letech vypátrala možného vraha, německého přistěhovalce Richarda Hauptmanna, u kterého našla mj. peníze z výkupného, on se však nikdy nepřiznal. Soud ho přesto uznal vinným a Hauptmann byl popraven, leč pochybnosti o jeho vině se obrátily též proti Lindberghovi, který tak ztratil na popularitě.
Když v roce 1930 zemřela Lindberghova švagrová na srdeční chorobu, začal se vystudovaný strojní inženýr Lindbergh zajímat o to, proč se její onemocnění nedalo léčit. Začal těsně spolupracovat s francouzským držitelem Nobelovy ceny za rok 1912, lékařem Alexisem Carrelem. Jejich nápady později pomohly v léčbě srdečních nemocí, ačkoliv byly podstatně pozměněny. Nicméně od roku 2002 je každoročně udělována Lindbergh-Carrelova cena za mimořádný přínos v rozvoji biotechnologií pro uchovávání orgánů.
Ale Carrel rovněž Lindbergha uvedl do teorií eugeniky a vědeckého rasismu, což pravděpodobně mělo zásadní vliv na Lindberghovy postoje a názory – na jeho rasismus a na jisté sympatie k nacistickému Německu. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let se slavný letec angažoval v izolacionistickém hnutí America First. V řeči pronesené 11. září 1941 v Iowě označil tři skupiny ženoucí USA do války – Rooseveltovu administrativu, Brity a Židy, kteří Ameriku ovlivňují prostřednictvím svého majetku a vlivu ve filmu, rozhlase, tisku i vládě.
Bouře nevole donutila Lindbergha rezignovat na všechny funkce v armádě a letectvu, kam se pak po japonském útoku na Pearl Harbor nemohl vrátit, byť o to usiloval. Pomáhal poté americké armádě jako civilista cennými radami a jako civilista prý také podnikl na padesát bojových letů.
Než však z Lindbergha učiníme amorálního nácka, nutno uvést, že eugenika, tedy nauka o potřebě rasového šlechtění člověka coby druhu, zahrnující i separaci (sterilizaci) či přímo likvidaci méněcenných, byla tehdy velmi rozšířená a vlivná. H. G. Wells se vyslovil proti „nevzdělaným davům podřadných občanů“. Theodore Roosevelt řekl, že „společnost nemá právo dovolit degenerovaným, aby rozšiřovali své řady“. G. B. Shaw vyjádřil názor, že jedině eugenika může spasit lidstvo. A sám slovutný lékař Carrel byl přece nositelem Nobelovy ceny…
Původní vydání: ČRo Rádio Česko, 4. 8. 2008