Minulý týden zemřel španělský spisovatel, scénárista, politik Jorge Semprún (1923). Nutno dodat, že Semprún napsal většinu svých děl francouzsky, v mládí byl komunistou, přežil Buchenwald a miloval střední Evropu.

Zejména blízké mu byly Čechy – podílel se jako scénárista na filmu Doznání, který natočil Costa Gavras podle Londonovy stejnojmenné knihy, intenzivně se zabýval dílem Franze Kafky a jedním z hlavních hrdinů jeho románu Bílá hora je český emigrant Karel Kepela.

Jorge Semprún se narodil v roce 1923 v Madridu. Jeho dědeček z matčiny strany Antonio Maura byl za krále Alfonse XIII. předsedou konservativní vlády. Z otcovy strany byli jeho příbuznými aristokraté a politici z rodů Cabarrúsů a Pombů.

Spisovatelův otec stál ale na straně republikánů proti Francisku Frankovi, občanskou válku přečkali v Haagu a po caudillově vítězství se do Španělska již nevrátili.

Jorge Semprún se jako mnozí španělští emigranti zapojil do protinacistického odboje a zároveň vstoupil do ilegální komunistické strany. Padl ale gestapu do pasti a v roce 1943 byl deportován do koncentračního tábora Buchenwald. Na konci války se dvaadvacetiletý Semprún zúčastnil táborového povstání a hromadného útěku vězňů. Podle vyprávění ho našli kdesi u Výmaru dva američtí vojáci – shodou okolností židovského původu – a divili se, že má Semprún tak dobrou náladu.

Koncentrační tábor se pak do značné míry stal jeho literárním tématem, se zkušeností se mnoho let obtížně vyrovnával. S touto jeho životní kapitolou je spojeno i nikdy neprokázané nařčení jeho vlastního bratra Carlose, že Jorge byl v koncentráku kápem. Stéphane Hessel, autor dnes populárního spisku Indignez vous!, v této spouvislosti zmínil, že komunisté v Buchenwaldu projevovali minimální solidaritu s ostatními vězni, ale Semprúnovo kápovství ani nenaznačil.

Zato po válce začal být Jorge Semprún velmi aktivním komunistou, jezdil s francouzskými delegacemi do Sovětského svazu i do Československa. Zastával v partaji vysoké funkce a údajně se v roce 1950 podílel na vyloučení Marguerite Durasové a dalších ze strany. Od padesátých let ovšem začal zároveň kritizovat Sovětský svaz, veřejně mluvil o procesech a okupaci Maďarska. V roce 1964 ho francouzští komunisté sami vyloučili ze svých řad.

Od poloviny šedesátých let se věnoval psaní románů a scénářů. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy z cyklu, ve kterém reflektuje zkušenost koncentráčníka a komunistické mládí: Velká cesta a Psaní nebo život. V roce 2004 vyšel jeho román Bílá hora, kde hrají důležitou (nikoliv hlavní) roli zmíněná česká témata – mezi protagonisty se objevuje český emigrant Kepela a jeho milenka-agentka, nebo pes jménem Fučík. Děj se ve vzpomínkách vrací do Prahy a do Karlových Varů a nechybí ani odkazy k českým dějinám.

Na konci osmdesátých let byl Semprún ministrem školství ve vládě Felipeho Gonzáleze a zároveň se z něj stal vášnivý obhájce spojené Evropy a Evropské unie. V roce 2003 napsal svůj první román ve španělštině Dvacet let a jeden den (Veinte aňos y un día).

Babylon 3-4/XX, 20. června 2011