Glimmer Twins

Pokus o „zachycení energie“ pánů Jaggera a Richardse ztroskotal

Osmdesátníci Mick Jagger a Keith Richards mají v rodném městě sochy. O jejich odhalení informovala na portálu Novinky.cz 10. srpna minutu po čtrnácté hodině Lenka Hloušková:

„Legendární britští muzikanti Mick Jagger a Keith Richards se dočkali další pocty. V jejich rodném městě Dartfordu již několik dnů stojí jejich sochy. Informaci přinesla i s videem agentura Reuters.(…) Sochy jsou bronzové, objednala si je rada města. Vše zdůvodnila tím, že jimi chce zachytit energii obou hudebníků a vzdát tím hold jejich práci. Autorkou děl je Amy Goodman, veliká fanynka kapely Rolling Stones a také umělkyně, která již podobné projekty v minulosti dělala. Mimo jiné ztvárnila slavné historické osobnosti, jako jsou legendární ošetřovatelka Florence Nightingal (1820-1910), případně pilot formule 1 Stirling Moss (1929-2020). V případě Jaggera i Richardse vsadila na pohyby, pozice, které je „pracovně“ charakterizují. Socha prvně jmenovaného ho zachycuje při jedné z roznožek na pódiu, ve vestě a přiléhavých kalhotách. Druhý jmenovaný se opírá (sic!) a hraje na hudební nástroj, který mu daroval jiný rockový veterán, Eric Clapton. Sochy byly odhaleny 8. srpna na náměstí One Bell Corner. „Pokud jde o kulturu a hudbu, není vlivnější kapela než Rolling Stones. Jejich hudba změnila tvář populární hudby a tito chlapci z Dartfordu jsou nyní dva z nejznámějších a nejoblíbenějších lidí na světě,“ řekl pro deník The Guardian dartfordský politik Jeremy Kite.“ 

Vždycky mi vrtalo hlavou, proč pokusy o pocty, včetně těch poctivých, dopadnou tak často jako výsměch. Mám na mysli výsměch bezděčný, který vzniká tak, že se nezpochybnitelně talentovaného člověka pokouší svou prací oslavit jedinec, jemuž bylo nadání odepřeno. Výše zmíněné práce Amy Goodman jsem si pro jistotu vygoogloval – třeba se jí tohle sousoší nepovedlo, říkal jsem si, možná jí při práci svazovalo ruce její „velké fanynkovství“. Bohužel jsem musel konstatovat, že sochy Glimmer Twins, jak si dvojice rockerů už dlouhá léta říká, se nijak neliší od standardu jejích ostatních výkonů.

Nabízí se otázka, proč si městská rada objednala sochy právě od Amy Goodman, když je zřejmé, že o takovou zakázku by jistě projevilo zájem velké množství kvalitních umělců. Pokud předem odmítnu příliš sofistikovanou konstrukci, vystavěnou na Jaggerově v tisku mnohokrát v různých mutacích opakovaném prohlášení, že on se umělcem rozhodně být necítí, z nějž by bylo možné odvodit, že považuje za žádoucí, aby jím nebyl ani autor sochy, vytvořené na jeho a Richardsovu počest, ocitnu se v koncích. Snažím-li se dál najít nějaký dobrý důvod, napadnou mě už jen rodinné vztahy a peníze.

Je snad paní Goodman neteří, manželkou či dokonce dcerou kohosi z radních? Nebo se vzdala honoráře a sochy svých idolů Dartfouru věnovala? To by byla jiná, takové dary dovedou uvést do rozpaků – místo aby skončily v nějakém temném kumbálu, kam bezpochyby patří (dary umí zahazovat jen ti nejrežnější z nás), hyzdí pak často dlouhodobě veřejný prostor. Viz ony pekelné múzy na Senovážném (je to pořád ještě jeho část?) náměstí, nebo ten prázdný hadr před Stavovským divadlem. I když u něj si nejsem jist, zda byl městu nebo divadlu darován…

U nás se nedávno v tisku propírala socha Věry Špinarové, která se mi ve srovnání se sousoším Jaggera a Richardse začíná skoro líbit, i když přiznávám, že je to jako vybírat si mezi psím a kočičím defekátem. Její zpodobnění je alespoň svým způsobem absurdní, zatímco podobizny velikánů světového rocku jsou pouze pitomé. (Podobných blbostí v místním prostředí bych mohl sice uvést ještě několik, ale nebudu si zbytečně dělat nepřátele.)

Svým přátelům, zasloužilým tuzemským rockerům raději poradím, aby si do závěti připsali, že si po smrti nepřejí být sochařsky oslavováni. A pokud by jim taková pocta nebyla proti mysli, ať v ní jmenovitě uvedou, kdo by měl autorem skulptury být. Pokud pak bude socha hnusná, bude alespoň jasné, že si to sami přáli.

P. S. Moc by mě zajímalo, jak se sousoší líbí pánům Jaggerovi a Richardsovi. Teď mě napadá – co když si autorku vybrali sami? To by ovšem poněkud pozměnilo můj vztah k jejich skvělým písním…