Hlavně hodně krve, takové dostal v Muži z Acapulca neúspěšný spisovatel Merlin zadání od svého lakomého nakladatele a v příštím záběru se schodiště skutečně zalilo hektolitry rudé tekutiny. Nějak podobně vypadá i současný boj proti uskupení zvanému Islámský stát, jen krev byla nahrazena bombami.

Koalice vedená Spojenými státy útočí na Islámský stát od září 2014. Rusko se vecpalo v září 2015. Po teroristických útocích v Paříži zapojili Francouzi svou letadlovou loď Charles de Gaulle, čímž se jejich vojenské kapacity v oblasti dle vlastních slov ztrojnásobily. Bojové letouny Tornado nasadilo i jinak pacifistické Německo.

Problémem ovšem nejsou vojenské kapacity, jako spíše mnohem více nedostatek vojenských cílů. S tímto problémem se potýkala už první koalice, která z tohoto důvodu svou strategii přizpůsobila daným podmínkám. Mnoho útoků tak svěřila bezpilotním letounům na zpravodajci vytipované konkrétní cíle (automobily, místa schůzek apod.). Současné hektolitry bomb sice můžou chlácholit veřejné mínění požadující „akci“, z vojenského hlediska však mají zanedbatelný význam a v neposlední řadě pomáhají udržovat v chodu bezprecedentní migrační vlnu do Evropy.

Týká se to hlavně ruského angažmá, jehož cílem není ani tak bojovat s IS jako především demonstrovat svou naprostou a ničím neomezenou suverenitu, ať už by si Rusové usmysleli cokoli kdekoli. Své angažmá pojímají spíše jako vojenskou přehlídku, díky vlezlému PR jsme mohli spatřit již většinu ruské výzbroje, jedná se tedy o obvyklý projev zastrašování. K úplnosti snad chybí demonstrovat jen zbylé dva prvky jaderné triády, syrská poušť asi snese opravdu vše. Zoufalost nad vojenskou efektivitou nejlépe dokumentuje fakt, že Rusové dle vlastních informací zasáhli a potopili i 150 lodí Islámského státu. Komické je, že se pořád najde někdo, kdo je ochotný tomu věřit. Prokázané naopak je, že po sestřelení svého stroje Rusové na druhý den ve stejném regionu (vzdáleném od území ovládaném IS stovky kilometrů) bombardovali humanitární konvoj a zabili sedm civilistů.

Přitom měli-li bychom být důslední v potírání islámských teroristů a extremistů, dávalo by větší smysl bombardovat francouzská či belgická předměstí a nikoli syrskou poušť. Šest z identifikovaných atentátníků v Paříži byli Francouzi nebo Belgičané. Takový postup zvolili například Rusové v Čečensku, kdy hlavní město Groznyj bylo doslova vymazáno z mapy. Zahynulo i přes 100 000 civilistů. Lidský život pro Rusy nikdy nebyl zvlášť cennou hodnotou. Co je pro jednoho válečnou obětí, je však pro zbytek Evropanů nemyslitelným zločinem a zvěrstvem. Kdyby šlo Rusům primárně o boj s IS, z „hlavního města“ IS Rakká by už dnes byly nejspíš jen ruiny. Pokud by současných 400 000 civilistů ve městě bombardování přežilo, můžeme se domyslet, kam by se nejspíše vydali. A řešení syrského konfliktu by bylo stejně vzdálené jako dnes.

Výsledky letecké kampaně jsou tak sice omezené, zároveň ale nelze říci, že žádné. Ekonomika IS byla a je založená na expanzi a exploataci dobytých zdrojů. V Mosulu měl v jen v pobočkách bank získat přes 11 miliard korun v hotovosti, distribucí kořisti si získává loajalitu svých proponentů. Když se expanze zastaví, začne ekonomicky strádat. A přesně to se dosavadní letecké kampani podle všeho daří.

Problém samozřejmě je, že neexistuje vůle k likvidaci IS pozemními silami. Důvod je prostý, neexistence strategie post-IS uspořádání, respektive neochota v regionu udržovat po neznámo dlouhou dobu značný vojenský kontingent za těžko odhadnutelného rizika ztrát. Zřejmé je, že Sýrie a Irák budou na mapě v budoucnu vypadat jinak, než jak je známe dnes. O mnoho víc toho ale zatím nevíme. A zřejmé také je, že rozhodně ne všechny mocnosti mají na prvním místě boj proti IS. Jmenujme alespoň Turecko a Rusko.

Téměř komické ovšem je, že členem mezinárodní koalice proti IS je i Saudská Arábie, která se dokonce vlastními letouny podílí na operaci Inherent Resolve, tedy vlastní vojenské letecké kampani. Ptá-li se někdo, odkud IS čerpá inspiraci, nemusí to být ani tak korán, jako přímo realita Saudské Arábie.

Všechno, čím IS děsí vyspělé civilizované země, kamenování, bičování, stínání hlav, dost dobře okoukal právě v Saudské Arábii. A stejně tak snadno zde okoukal i vztah k ženám, homosexuálům nebo jinověrcům. Na smrt zde jsou odsuzováni i mladiství (jako v Íránu), jen letos Saudové sťali hlavu více odsouzencům, než kolik zvládnul IS.

Bohužel nejde jen o předobraz, ale ve větší míře hlavně o zprostředkovatele idejí. Wahhábismus je nejen státní ideologií Saudské Arábie, ale také formou islámu, jejíž pevnou součástí je násilný džihád a sen o návratu k chalífátu z doby před 1 400 lety. Islámský stát se nejvíce inspiruje právě wahhábismem, nemluvě o finanční podpoře, které se mu má od Saudů dostávat. Hovoříme o zemi, která se účastní mnoha diskusí a jednání svolaných právě za účelem potlačení IS. Zároveň je společně s Ruskem a Kubou členem Rady pro lidská práva OSN.

Pochopitelně lze pak stěží očekávat konsensus široké koalice na celkovém řešení krize. Pokud se ale více než uprchlíků obáváme fundamentalistických teroristů, nejvíce práce nás čeká doma. Je to těžší, než shazovat bomby, ale jediné možné – pracovat s vlastními občany tak, aby se z nich nestali extremisté a teroristé ať už jakéhokoli zabarvení. Mnozí by pochopitelně preferovali jednodušší řešení. Je ovšem smutné, když i některé elity lidem nalhávají, že „jednoduché“ řešení existuje.

Petr Mach
Babylon  4/XXIV, 11. prosince 2015