V Atriu na Žižkově se uskutečnil koncert prezentující ve výběru písňovou tvorbu éry romantismu, která tvoří jednu z klíčových epoch ve vývoji umění a hudby zejména. Obdivovali jsme výrazově bohatou plejádu skladeb, kde propojení hudby a slova dosahuje jedinečného estetického účinu. Právě romantismus apeloval na souznění emocionálních záchvěvů lidského nitra v široké výrazové škále, aby ve svém výsledku spíš podvědomě než vědomě zaznělo etické poslání umění, které zasahuje nitro člověka v nejcitlivějších polohách, v neustálých výrazových proměnách i permanentní gradaci.

V programu se objevili reprezentanti evropské hudby, jejichž díla propojují pořady komorních koncertů spojujících lidský hlas s klavírním doprovodem a popřípadě ještě obohacených symbiózou hlasu s dalším sólovým nástrojem. Zde to bylo violoncello. Zazněly vrcholné sklady Gustava Mahlera (Chlapcův kouzelný roh) a Johannese Brahmse (Čtyři dueta pro alt a baryton, op. 28), doplněné o jména Dora Pejačević a Mieczysław Karłowicz. Z našich skladatelů pak nesměl chybět mistr písňové tvorby Josef Bohuslav Foerster se svými Nokturny pro sólový hlas, violoncello a klavír, op. 163.

Koncertu dominovala především Michaela Zajmi, která svou pěveckou kariéru zahájila mezzosopránovými rolemi v Plzni a Brně a brzy nato se stala ozdobou sólistického ansámblu opery Národního divadla v Praze. Ještě jako Michaela Kapustová se v ND uplatnila zejména v Mozartových a Rossiniho operách, ale i jako lišák Zlatohřbítek v Janáčkově Lišce Bystroušce, aby pak v této roli sklízela úspěch i v italském Turínu.

Pro písňový repertoár má Michaela Zajmi přirozený cit v proměnlivosti pěveckého výrazu, prociťujíc každou pěveckou frázi hlubokým vnitřním prožitkem, aby zároveň akcentovala vnitřní dynamiku každé písně obohacenou o strhující gradaci výrazu, prezentující vnitřní sevřenost střídající se s citovým uvolněním. V Mahlerovi podtrhla zejména motiv touhy po poznání a prožitku, u Brahmse zase filosofickou dimensi osudové předurčenosti, aby pak ve Foersterovi akcentovala především vášnivou touhu a potřebu citového naplnění. Hluboký citový prožitek ozvláštňuje každou pěveckou frázi, což je právě příznačné pro romantické pojetí umění, kde dominuje touha po absolutním prožitku často v kontrastu lásky a smrti.

Po boku Michaely Zajmi se dobře uplatnil i barytonista Lukáš Zeman, který ji vhodně doplňoval v duetech, ale svůj osobitý témbr uplatnil i v sólových písních Mieczysława Karłowicze. A v pořadu koncertu, ve Foersterových nokturnech, se uplatil i manžel mezzosopranistky Bledar Zajmi jako violoncellista, který je již delší dobu koncertním mistrem orchestru Národního dovadla v Praze. Je třeba ocenit i úlohu klavírního doprovodu, o který se postaral Daniel Löwenberg, který každou skladbu nejen citlivě doprovodil, ale ve svém podání podtrhl romantický ráz jednotlivých skladeb, a tak korespondoval s tvůrčím projevem sólistů, aby pak vznikl kompaktní celek strhujících komorních děl výrazných skladatelských osobností.

Vzhledem k tomu, že byl pořad koncertu nahrán na CD firmou EZ Hydroinformatics s.r.o. ještě s doplněním skladeb Ericha Wolfganga Korngolda Unvergänglichkeit , op. 27- Nr.3 a Einfache Lieder, op. 9 – Nr.4 s názvem Romantické rarity (Romantic rarities), byl proveden na samý závěr koncertu křest tohoto kompaktního disku, kterého se ujala operní pěvkyně Zdena Kloubová, čímž dostal koncert náležitou tečku, a navíc posluchači měli možnost si disk rovnou zakoupit.

Koncert písňové tvorby slavných tvůrců romantické hudby se tak stal vhodným osvěžením našeho koncertního života a zároveň připomenutím éry romantismu, která je klíčovou epochou v umění a hudbě především, abychom si tak znovu uvědomili plynulou kontinuitu jednotlivých etap kulturního vývoje a podíl tvůrčích osobností jednotlivých národních škol, které se navzájem doplňovaly a ovlivňovaly, aby pak ve svém celku začlenily umění jakožto nepominutelnou součást našeho života.