Obecně lze tvrdit, že atmosféra ve společnosti odpovídá tomu, jak mnoho z nejhodnotnějšího veřejného prostoru pro sebe zabírají vládnoucí elity. Čím více veřejných prostranství před občany zavírají, tím méně důvěry od občanů dostávají. A také naopak, čím více se před veřejností uzavírají, tím více na sebe prozrazují, jak lidem nedůvěřují a možná se jich i bojí. U německých sousedů dává svým spoluobčanům kancléřka Angela Merkel očividně příklad své otevřenosti. V Berlíně obývá v centru města byt v činžovním domě, jehož adresu zná každý Berlíňan, ale žádné vojáky s rukou na spoušti své zbraně, ba ani uniformované policisty jsem v okolí nezpozorovala, třebaže nepochybuji o tom, že bezpečnostní kamery i tajní policisté jsou ve střehu. Berlín přitom na rozdíl od Prahy nebyl ušetřen velkých teroristických útoků a určitě nebude ani v budoucnu, Angela má totiž pro strach uděláno! Kromě toho paní kancléřka bývá vídána v obyčejné samoobsluze, jak s klasickým neforemným vozíkem plným běžného nákupu složitě manévruje v úzkých uličkách mezi regály.

U nás je všechno trochu jinak. Kancelář prezidenta republiky (KPR) oznámila, že na velikonoční Velký pátek otevírá pro veřejnost Pražský hrad, prý jako obvykle, ale i proto, aby si lid uzavřený pandemií ve zdech města mohl trochu zaskotačit v jeho zahradách. Dokonce KPR slibuje, že návštěvníci nebudou nuceni procházet ani žádnými bezpečnostními rámy a dámám ani pánům se nikdo nebude hrabat v předmětech osobní potřeby v kabelkách ani kabelách. KPR však vzápětí pod nadějně znějícím titulkem své tiskové zprávy oznamuje, že kvůli nadále trvající hrozbě pandemické nákazy zůstávají uzavřena všechna hradní nádvoří.

Hradní nádvoří byla po mnoho generací, dokonce i za komunistické vlády, považována za veřejný prostor a jako takový zůstávala otevřená. Až teprve od roku 2016 byla bráněna muži ve zbrani, ale zpočátku ze zcela jiného důvodu než pandemického – před terorismem! Tuto velmi svědomitou péči o bezpečí turistů, jsem zažila na vlastní kůži, když v mém batohu urostlí ochránci se zbraní na předloktí nalezli podezřelý kovový hranatý nástroj a kapesní nůž zvaný multitool, dárek od vnuka. „Na co to máte?“ byla jsem dotázána po bedlivé prohlídce mého, nikoli nadměrného, zavazadla (struhadlo spatřili zřejmě prvně v životě): „Na mrkev!“ odpověděla jsem bez váhání a byla testována další otázkou: „Na jakou mrkev?“ „Na strouhanou, s česnekem a jogurtem!“ zasmečovala jsem a byla konečně vpuštěna na hradní nádvoří.

Od počátku pandemie je však s krátkou letní přestávkou Matyášova brána dokonce uzamčena a nádvoří i Hradčanské náměstí tak zeje prázdnotou. Jen jakémusi mladému muži se během té doby za bílého dne bránu podařilo přelézt a dát tak veřejně najevo, že tento prostor nepatří jen prezidentovi, ale také jemu (viz video v Lidovkách).

Kromě hradních nádvoří však zůstává uzavřena (již několik let) i spodní část Jeleního příkopu, zavřeny jsou Lumbeho zahrady a další z dlouhého seznamu krásných zákoutí, jimiž jsme se volně potulovali, když jsme se v nich připravovali na zkoušky (někdy také nepřipravovali) za „totáče“, jenž se sice lidí strašně bál, ale zároveň o zahrady nedbal a mnohé zanedbal, někdy dokonce i ostrahu. Současný stav omezené přístupnosti ve skutečnosti znamená, že prostupnost Hradem od Brusnice po Klárov překrásnou procházkou, při níž vidíte Hrad z jiného zorného úhlu než svrchu, tak byla cela zlikvidována. Přiznám se, že projít od Brusnice kouskem Jeleního příkopu a mít jen možnost vystoupat z něho na násep, jímž byl kdysi Jelení příkop zasypán a potom zase vtipně zprůchodněn vyhloubeným tunýlkem pro pěší v 90. letech, a postrádat při tom alternativu projít se alespoň nádvořími kolem katedrály, nemít možnost poté sestoupat po zámeckých schodech na Klárov, mě příliš neláká. Současné polouzavření před téměř 30 lety zcela otevřeného a citlivě zkultivovaného Jeleního příkopu i celého hradního prostoru prvním nekomunistickým prezidentem je bohužel více než symbolické.